..pel z motýla, z jeho křídel... třpyt, který ti zůstane v dlani... když se jej pokusíš chytit... i jemně... ...a kdy on, když uletí, pomalu a daleko umírá... a ty o tom už nevíš..
(2019)
S touhou – v co ??? Milujíc kamení…nestálá barva větru veřeje u domu…pomazané krví svatost – jen myšlenek krása – vhozená na udici hodně daleko …až za obzor…
(2018)
Pohádková Možná už zítra umřu ztracen mezi řádky - a kvůli tobě tvářit se budu všelijak - i pohádkově byť na své pocity bývávám někdy krátký.
(2017)
Hledání o hrabání ..hledat -konečně konečné je hřích ..ne neslyším svůj ale Tvůj smích (mně zůstává ironie sebe) - ..v niž jako krtek hrabu ve tmě - zuřivě.. bych vyhrabal zas a zas jen sebe.
(2016)
S praskající vůní dřeva Noční blouznění andělů nad tvou tváří a loď, jenž se potápí jak omšelý brk v kalamáři.
(2012)
Povídací Tvá nepokořená pravda a má nepoddajná pravdivost. Věčné přemlouvání duše jedenkrát za osvobození, láhev vhozená do vody, myšlenka nad tím, že najdeš ji zrovna Ty. A že v ní budeš číst, více ztracenější, nežli již jsi. Neúprosná krása - vědomí.
(2011)
Hospodská Beru harmoniku. Krčím se k radiátoru. Hraji bídnou verzi ukolébavky. Přisedám ku cizímu stolu. Obhlížím přicházející šlapky. A dávám průchod - svému bolu.
(2011)
Smrt Pozoruji skomírající plamínek petrolejky. Umírá pomalu - ale jistě. V oslavu, i já, dotýkám se další sklenky, a těším zase se, na její či mé - příště.
(2011)
Stud Upadám do místnosti. Ta ruka, co mě uchopila, nevnímá. Ani já už nevnímám, je to k zlosti. Pomíjím první, druhé, třetí, a mezi dveřmi, moje či cizí děti ?.. a výraz studu, jehož dávno jsme již ..prosti..
(2011)
Nehoda Včera jsem si rozbil hubu cestou domů. A doma: přiložil jsem obklad, vymáchal ho do heřmánku, a kosti srovnal jsem, vytloukl je do verpánku, a zahájil jsem - místo tělesného, duševní svůj rozklad.
(2011)
Svědění Obraz toho co je obraz minulosti. Obraz času v níž tě svrbí všechny kosti a halasně křičí: "Zlámej !". Své tóny, myšlenky i rány. Vždyť bez víry, co vůlkolem se děje, neznámo proč, jen tušíš, jak motýl co do larvy už nedospěje.
(2011)
Dotýkal se Tebe. A rozdíl dvou jen hodin pro které kdysi zradil pálil jej na prstech jak rožhavené nebe když ve svých úzkostech zrazuje nyní sebe.
(2002)
Nůž kterým zranil se vetknutým do myšlenky v sutaně vzpomínky; když dotyk smísil se v šeptání od milenky s lesklými kamínky. Čas vzývá jejich vztah a světla jsou tu k tanci který se nevnímá; překročil sálu práh ve skvostné nonšalanci bál maškar začíná.
(2000)