Nové (čili novější) básně
Motto: Cosi nového vzniká tehdy, staré-li zahynulo.

 ..pel z motýla, z jeho křídel...
 třpyt, který ti zůstane v dlani...
 když se jej pokusíš chytit...
 i jemně...
 ...a kdy on, když uletí,
 pomalu a daleko umírá...
 a ty o tom už nevíš..

(2019)


 S touhou – v co ???

  Milujíc kamení…nestálá barva větru
  veřeje u domu…pomazané krví
  svatost 
  – jen myšlenek
  krása 
  – vhozená na udici hodně daleko
  …až za obzor…

(2018)


 Pohádková

 Možná už zítra umřu
 ztracen mezi řádky
 - a kvůli tobě
 tvářit se budu všelijak
 - i pohádkově
 byť na své pocity
 bývávám někdy krátký.

(2017)


 Hledání o hrabání

 ..hledat
 -konečně konečné
 je hřích
 ..ne neslyším svůj
 ale Tvůj smích
 (mně zůstává ironie sebe)
 -
 ..v niž jako krtek
 hrabu ve tmě
 - zuřivě..
 bych vyhrabal zas
 a zas jen sebe.

(2016)


S praskající vůní dřeva

Noční blouznění andělů
nad tvou tváří
a loď, 
jenž se potápí
jak omšelý brk v kalamáři.

(2012)


Povídací

Tvá nepokořená pravda
a má nepoddajná pravdivost.
Věčné přemlouvání duše
jedenkrát za osvobození,
láhev vhozená do vody,
myšlenka nad tím,
že najdeš ji zrovna Ty.
A že v ní budeš číst,
více ztracenější, nežli již jsi.
Neúprosná krása - vědomí.

(2011)


Hospodská

Beru harmoniku. Krčím se k radiátoru.
Hraji bídnou verzi ukolébavky.
Přisedám ku cizímu stolu.
Obhlížím přicházející šlapky.
A dávám průchod - svému bolu.

(2011)


Smrt

Pozoruji skomírající plamínek petrolejky.
Umírá pomalu - ale jistě.
V oslavu, i já, dotýkám se další sklenky,
a těším zase se, na její či mé
- příště.

(2011)


Stud

Upadám do místnosti.
Ta ruka, co mě uchopila,
nevnímá.
Ani já už nevnímám,
je to k zlosti.
Pomíjím první, druhé, třetí,
a mezi dveřmi, moje či cizí děti ?..
a výraz studu, jehož dávno jsme již
..prosti..

(2011)


Nehoda

Včera jsem si rozbil hubu cestou domů.
A doma: přiložil jsem obklad,
vymáchal ho do heřmánku,
a kosti srovnal jsem, vytloukl je do verpánku,
a zahájil jsem - místo tělesného,
duševní svůj rozklad.

(2011)


Svědění

Obraz toho co je
obraz minulosti.
Obraz času v níž
tě svrbí všechny kosti
a halasně křičí:
"Zlámej !".
Své tóny, myšlenky i rány.
Vždyť bez víry, co vůlkolem se děje,
neznámo proč, jen tušíš,
jak motýl co do larvy už nedospěje.

(2011)


Dotýkal se Tebe.
A rozdíl dvou jen hodin
pro které kdysi zradil
pálil jej na prstech
jak rožhavené nebe

když ve svých úzkostech
zrazuje nyní sebe.

(2002)


Nůž kterým zranil se
vetknutým do myšlenky
v sutaně vzpomínky;
když dotyk smísil se
v šeptání od milenky
s lesklými kamínky.

Čas vzývá jejich vztah
a světla jsou tu k tanci
který se nevnímá;
překročil sálu práh
ve skvostné nonšalanci
bál maškar začíná.

(2000)