Zajímavé z přečtených knih..
..aneb..co oslovilo.
Knihy
2020
Anthropoid kontra Heydrichanthropoind_kontra_heydrich.png
   Miloslav Jenšík 
Keltův senkeltuv_sen.png
   Llosa M. Vargas 
62.armáda v bojích o Stalingrad62_armada_v_bojich_o_stalingrad.png
   Kokunov, Stupov 
Výbor z díla I.vybor_z_dila_1.png
   C.G.Jung 
Caesarcaesar.png
   Colleen McCullough 
Problém tří tělesproblem_tri_teles.png
   Liou Cch-sin 
Nesmrtelnostnesmrtelnost.png
   Milan Kundera 
Caesarovy Římankycaesarovy_rimanky.png
   Colleen McCullough 
My děti ze stanice ZOOmy_deti_ze_stanice_zoo.png
   Christiane Felscherinow 
Posledních 100 dnůposlednich_100_dnu.png
   Karel Richter 
2061: Třetí vesmírná odyssea2061_treti_vesmirna_odysea.png
   Arthur C. Clark 
Dneska už se tomu smějudneska_uz_se_tomu_smeju.png
   Adina Mandlová 
Z Lenigradu do Berlínaz_leningradu_do_berlina.png
   Nikolaj N. Nikulin 
Muži pod ochranoumuzi_pod_ochranou.png
   Robert Merle 
Egypťan Sinuhetegyptan_sinuhet.png
   Mika Waltari 
Smrt je mým řemeslemsmrt_je_mym_remeslem.png
   Robert Merle 
Přízeň fortunyprizen_fortuny.png
   Colleen McCullough 
Hitlerovi bojovnícíhitlerovi_bojovnici.png
   Guido Knopp 
České milenky nacistůceske_milenky_nacistu.png
   Václav Miko 
Exodusexodus.png
   Leon Uris 
Logan`s Runlogans_run.png
   William Nolan 
Pandemiepandemie.png
   Riddle A.G. 
Stalingrad-peklo na Volzestalingrad_peklo_na_volze.png
   Guido Knopp 
Dunaduna.png
   Frank Herbert 
Kronika ohlášené smrtikronika_ohlasene_smrti.png
   Gabriel García Márquez 
Město a hvězdyrajske_fontany.png
   Arthur C. Clark 
Sto roků samotysto_roku_samoty.png
   Gabriel García Márquez 
2019
Žertzert.png
   Milan Kundera 
Pán muchpan_much.png
   William Golding 
Dva roky prázdnindva_roky_prazdnin.png
   Jules Verne 
Světová válka Zsvetova_valka_z.png
   Max Brooks 
Vesmírné osudyvesmirne_osudy.png
   Ondřej Šamárek 
Germaniagermania.png
   Cornelius Tacitus 
Modlitba za Černobylmodlitba_za_cernobyl.png
   Světlana Alexijevičová 
Koruna z trávykoruna_z_travy.png
   Colleen McCullough 
Rajské fontányrajske_fontany.png
   Arthur C. Clark 
Něžný barbarnezny_barbar.png
   Bohumil Hrabal 
2010: Druhá vesmírná odysseadruha_vesmirna_odysea_2010.png
   Arthur C. Clark 
O lásce a jiných běsecho_lasce_a_jinych_besech.png
   Gabriel García Márquez 
Satanské veršesatanske_verse.png
   Salman Rushdie 
Tajemný Etrusktajemny_etrusk.png
   Mika Waltari 
Vesmírná odysea 2001vesmirna_odysea_2001.png
   Arthur C. Clark 
Kritické momenty kosmonautikykriticke_momenty_kosmonautiky.png
   Ondřej Šamárek 
Ostře sledované vlakyostre_sledovane_vlaky.png
   Bohumil Hrabal 
Postřižinypostriziny.png
   Bohumil Hrabal 
Příliš hlučná samotaprilis_hlucna_samota.png
   Bohumil Hrabal 
Černá kniha kapitalismucerna_kniha_kapitalismu.png
   Kolektiv autorů 
2018
Muži, kteří nenávidí ženymuzi_kteri_nenavidi_zeny.png
   Stieg Larsson 
První muž Římaprvni_muz_rima.png
   Colleen McCullough 
Farma zvířatfarma_zvirat.png
   George Orwell 
Vraždy slavnýchvrazdy_slavnych.png
   Libor Budínský 
Helikonie zimahelikonie_zima.png
   Brian Aldiss 
Mechanický pomerančmechanicky_pomeranc.png
   Anthony Burgess 
Krakatitkrakatit.png
   Karel Čapek 
Nananana.png
   Emile Zola 
Doktor Živagodoktor_zivago.png
   Boris Pasternak 
Obratník Rakaobratnik_raka.png
   Henry Miller 
Žítkovské bohynězitkovske_bohyne.png
   Kateřina Tučková 
Zápisky mladého lékařezapisky_mladeho_lekare.png
   Michail Bulgakov 
Jeho královstvíjeho_kralovstvi.png
   Mika Waltari 
Úpadek anglického zločinuupadek_anglickeho_zlocinu.png
   George Orwell 
Helikonie létohelikonie_leto.png
   Brian Aldiss 
Dvanáctá planetadvanacta_planeta.png
   Zecharia Sitchin 
Řeka bohů IIreka_bohu2.png
   Wilbur Smith 
Já, robotja_robot.png
   Isaac Asimov 
Píseň o Bernadetěpisen_o_bernadete.png
   Franz Werfel 
Enúma Elišenuma_elis.png
   Sumerové 
Stopařův průvodce po galaxiistoparuv_pruvodce_po_galaxii.png
   Douglas Adams 
Konec detstvíkonec_detstvi.png
   Arthur C. Clark 
Siddharthasiddhartha.png
   Hermann Hesse 
LSD - mé problémové dítělsd_me_problemove_dite.png
   Albert Hofmanm 
1984orwell_1984.png
   George Orwell 
Akce Lakce_l.png
   František Běhounek 
Ohlédnutí za Španělskou válkouorwell_eseje.png
   George Orwell 
Návrat z hvězdnavrat_z_hvezd.png
   Stanislaw Lem 
Jméno růžejmeno_ruze.png
   Umberto Eco 
Setkání s Rámousetkani_s_ramou.png
   Arthur C. Clark 
Laskavé bohynělaskave_bohyne.png
   Jonathan Littel 
Řeka bohůreka_bohu.png
   Wilbur Smith 
Příchod Bohůprichod_bohu.png
   Vladimír Toman 
Helikonie jarohelikonie_jaro.png
   Brian Aldiss 
Měsíční prachmesicni_prach.png
   Arthur C. Clark 
Dexter (I)dexter.png
   Jeff Lindsay 
Marťanmartan.png
   Andy Weir 
Konec civilizacekonec_civilizace.png
   Aldous Huxley 
2017
Brány vnímáníbrany_vnimani.png
   Aldous Huxley 
Dějiny psal sexdejiny_psal_sex.png
   Jan Bauer 
Něžnánezna.png
   Fjodor Michajlovič Dostojevskij 
Láska je peslaska_je_pes.png
   Charles Bukowski 
Všechny řitě světa i ta mávsechny_rite_sveta_i_ta_ma.png
   Charles Bukowski 
Obecné dějiny hanebnostiobecne_dejiny_hanebnosti.png
   Jorge Luis Borges 
Komunistický manifestkomunisticky_manifest.png
   Karel Marx 
< 2017
Solarissolaris.png
   Stanislaw Lem 
Kacířstvíkacirstvi.png
   John Grey 
Láska a její katlaska_a_jeji_kat.png
   Irviw D. Yalom 
john_ashberry.png
   John Ashberry 
mikulas_kusansky.png
   Mikuláš Kusánský 

   Seznamte se, východní filozofie 
--- rozečteno ---
Kouzelný vrchkouzelny_vrch.png
   Thomas Mann 
Směšné láskysmesne_lasky.png
   Milan Kundera 
Svět jako vůle a představasvet_jako_vule_a_predstava.png
   Arthur Schopenhauer 

Colleen McCullough


caesar.png

Caesar [91]

„Ach tak,“ odchrchlal si Labienus a odplivl si. Zlozvyk odkoukaný za léta bratříčkování s těmi Galy. Nechutné.

Při představě pečené husičky, která ho čekala k večeři, se mu už začínaly v ústech sbíhat sliny. Nic zvláštního na těch místních Morinech není, to je pravda, ale husy mají docela určitě nejlepší na celém světě. Nejenže jim Morinové cpou slimáky a šneky rovnou do volat, ale oni ty chuděry také nutí neustále běhat a běhat – ach to zlořečené chození! – až mají masíčko tak křehké, že se na jazyku přímo rozplývá.

U jednoho stolu se hrbil vojevůdcův osobní tajemník, Gaius Faberius, hlavu skloněnu nad kodexem; Caesara už unavovalo zaměstnávat obě ruce rozvíjením svitků anebo se obtěžovat sháněním těžítek, dával teď přednost jednotlivým listům fanniovského papíru, které pak nařídil sešívat na levém okraji dohromady, takže se výsledným svazkem dalo listovat arch po archu. Nazýval ho kodexem a zapřísahal se, že takto bude mnohem více mužů ochotno seznamovat se s jeho obsahem, než kdyby to byl běžný pás stočený do svitku. Aby čtení jednotlivých archů usnadnil ještě více, rozděloval je do tří sloupců, namísto aby se na ně psalo od kraje do kraje. Dal tuto podobu nejprve svým zprávám pro členy senátu, s tím, že adresáty zároveň označil za hnízdo pologramotných opičáků, postupně však kodexy v Caesarových písemnostech naprosto převážily.

Romulus se ztratil kdesi v neladu Kozích bažin na Martově poli, a i tak – poté co se nevrátil domů – se o něm domnívali, že byl povolán do říše bohů.

Pískově plavé vlasy, nepoddajné jako koště, neboť si je (jako všichni galští bojovníci) myl vápennou vodou,..

Budu Aurelii postrádat s každým úderem svého srdce.

Bohové trýzní ty, které mají nejraději. Přispěje to k tvé ještě větší slávě.

Bitvy, říkalo se v armádě, to už je jen sladká odměna, kterou ti Caesar dopřeje za všechno to kopání, přehazování, rubání a tesání.

..a v písni jejího těla posléze nalezl úlevu.

Pro zimní pěchotní tábor se počítalo zhruba s prostorem o polovině čtvereční míle na každou legii (krátkodobé tábory měly jen pětinu této výměry);..

Caesara poněkud mátlo, že je hladce oholen, neboť to bylo mezi Kelty dosti vzácné.

Předpověděl jsem, že Řím za tebe a na tvoje místo vyšle posléze nějakého hlupce. Tak to chodí v demokraciích, které volnost výběru z kandidátů ponechávají kdejakému přitroublému hlupákovi, a diví se potom, proč byli zvoleni pitomci. Lid potřebuje krále, nikoli muže, kteří se mění pokaždé, když někdo někde mrkne okem.

Suebové se stáhli pod ochranu Bacénského lesa, nekonečných bučin, doubrav a březových houštin, které plynule přecházely v hvozd ještě mnohem rozlehlejší, v Hercynský les; jím pak pokračovaly nemýceny tisícovku mil až do vzdálené Dacie a k pramenům bájných řek vlévajících se do Euxinského moře. Říkalo se, že ani po šedesáti dnech pochodu člověk ještě nedorazí do samého středu onoho oceánu stromoví.

Los, jenž měl paroží tak těžké, že si je musel zaklesnout do koruny stromu, aby se vůbec mohl vyspat;..

..i obě proslulé fellatrice, Sempronia Tuditani a Palla. Za procesu, jenž skončil osvobozením Caelia obviněného z pokusu otrávit Clodiovu milovanou sestru Clodii, zestárly obě tyto nevábné sexuální akrobatky takovou měrou, že se rozhodly zůstat nadále už raději doma a vyhýbat se zrcadlům.

„Vášnivá láska je vzácný květ, Marku. Nezasluhuje si, aby byla podetnuta v plném rozpuku.“..

Hloupý však Brutus nebyl, ačkoli jméno Brutus prapůvodně vlastně právě takového cosi znamenalo – člověka těžkopádného až přihlouplého.

Stále ještě určoval běh jejího života, třebaže to ani sama sobě nepřipouštěla. Občas ji stesk po něm sevřel ostrou a krutou touhou, kterou nedokázala utišit, jindy na něho naopak nakrátko zanevřela,..

..jemuž tehdy nedovolil ani ten kousek soukromí, kde by mohl předtím vyprázdnit střeva, ještě než ho dal Pompeius stít. Je to barbar.“..

Proto také se po její smrti ponořil do Platóna, nejoduševnělejšího a nejkřehčího ze všech filozofů, jehož slova dokázal plně chápat, až když zahynula Julia.

Když chceš polapit krále zlodějů, Brute, užij do pasti jako vnadidlo zlodějského prince.

A jako většina zpanštělých venkovánků ani Cicero ze své zášti nedokázal slevit.

Pompeius přešel zrakem k jinému Kentaurovi; tomu právě jeden z Lapithů vháněl oštěp do jeho lidské hrudi. „Jsi rád naživu, Cicerone?“ otázal se konverzačním tónem. Třes sílil; čelo si musel Cicero otřít záhybem togy. „Ano, naživu jsem rád,“ šeptl. „Myslel jsem si to. Koneckonců sis ještě neužil druhého konsulátu, a je tu ještě i úřad censora.“ Zraněný Kentaur byl zřejmě neobyčejně zajímavý; Pompeius se shýbl, aby si mohl lépe prohlédnout ono místo, kde do něho oštěp vnikal. „Záleží to teď jen na tobě, Cicerone. Pokud zítra promluvíš natolik dobře, abys z toho Milona vysekal, můžeš se s tímhle vším rozloučit. Tvůj příští spánek bude už ten věčný.“..

..stoupající slunce se odráželo od olejovitě lesklé holé lebky Lucia Ahenobarba stejným způsobem, jakým se odrážívá od sněžných polí, přímo oslepujícím leskem – och, co se to jen děje s mou myslí, proč mám před očima zrovna tuhle vidinu?

..jediným zdrojem tepla v třeskuté noční zimě jsou tam obrovské koláče sušeného trusu a jedinou nádherou noční nebe.

Jelikož Židé odvozují původ po matce, znamená to, že Antipatrovi tři synové a jedna dcera nejsou Židé.

Mezopotamský Pahláví Surenas, který si vedl tak skvěle na řece Bilechas, byl povolán na letní královský dvůr v Ekbataně. Pokud by ses snad stala poddanou krále Parthů, střež se vést si lépe než tvůj panovník. Oróda blažila Crassova porážka, zdaleka však už ne vojevůdcovský talent, jaký projevil Pahláví Surenas, jeho pokrevní synovec. Takže dal Pahlávího Surenase popravit. V Římě dosáhneš po vítězství triumfu. V Ekbataně jsi po vítězství o hlavu kratší.

Zdá se, že Židé přímo holdují bratrovražedným válkám, pokud se neukáže nějaký vnější nepřítel, jako třeba Římané anebo (za starých časů) Egypťané, který trochu odvede jejich pozornost od domácích rozbrojů.

Poslal pro padesát výcvikových centurionů do Capuy, vesměs prošedivělých veteránů, kteří slintali blahem při pomyšlení, jak těm sedmnáctiletým klukům udělají ze života promyšlenou směsici muk a utrpení.

Mrtví hrdinové už nejsou k ničemu. Mrtví hrdinové jsou po bitvě spáleni a zapomenuti.

„Jsou jich takové tisíce,“ říkal Caesar na svém stanovišti na západním svahu jižního pahorku, těsně pod jeho vrcholem, „že nesvedou žádný manévr. Cožpak se nikdy nepoučí, že víc nemusí nutně znamenat líp? Kdyby sem byli přesunuli pouhou osminu toho počtu, mohli by nás porazit. Pořád ještě by měli značnou převahu a zůstal by jim i dostatek prostoru, aby mohli podniknout všechno, co je třeba. Takhle jsou jim ty jejich mnohonásobky na nic.“..

Ano, bohové všech zemí si nade vše cení dokonalost.

Antonius zaburácel smíchy. „To jsi celý ty, Caesare! Poltit vlas po délce, na to tě užije.“..

„Nač vůbec lidé, muži i ženy, tolik baží po životě, proč se jim ho nikdy nezdá být dost? Vždyť to není než slzavé údolí, neustálé a kruté měření sil. Za každý krok, o který se nám podaří prodrat kupředu, jsme vzápětí zase vrháni o celé míle zpátky.

Předně jsem už optimáty až k smrti znechucen. Domníval jsem se kdysi, že skupina mužů, které tolik leží na srdci mos maiorum, má nezbytně právo na své straně – i když už tehdy páchala děsivé politické chyby. Ale v posledních letech jsem je, myslím, prokoukl. Žvaní o věcech, o kterých nemají ponětí, tak je to. Všechno je to pouhá zástěrka toho jejich zastydlého opozičnictví, naprostého nedostatku jakékoli vlastní iniciativy. I kdyby se Řím kolem nich začal řítit v troskách, oni by trčeli na místě a vykládali by, že součástí mos maiorum je dát se rozmačkat nějakým tím sloupem na maděru.

..přičemž by žádný z nich nedokázal zorganizovat ani polštářovou bitvu v bordelu.

Jediný Řím proměnil válku v podnikání.

Zadřímat ve službě si však žádná římská hlídka nedovolila. Trest za to bylo ubití obušky..

Zahořel vůbec někdy, ucítil ten palčivý žár, zakvílel někdy nehlasně do noci sužován tím hladem, osamělostí, touhou?

..zvlhlá touhou, lačnící po jejím naplnění.

„Miluješ divoce, anebo divoce nenávidíš?“ „Nenávidím. Nenávidím, nenávidím, nenávidím!“..

Spočinula na lůžku, ruce na černavém lůně, a rozevřela ho, tak aby uviděl jeho hlaďounké a lesknoucí se nachové nitro.

Seděli pak, dosud nazí, popíjeli víno a rozprávěli s onou důvěrností, jaká se rodí toliko z intimity tělesné.

Každý je rád svědkem zhroucení idolu, a dnes zavládlo přesvědčení, že padne Caesar, idol římského lidu.

„Och Curione,“ vykřikl Marcus Marcellus, „nikdy mě nenapadlo, že uvidím syna tvého otce, jak se pomazává hovínky Gaia Caesara a pak se ještě pěkně dočista olíže!

Och, jak jsou hloupí ti, kdož příčiny hledají v jeho štědrosti! Ziskuchtivé vojsko bojující jen pro peníze není nikdy ochotno za vojevůdce umírat.

A nejvíc ze všeho mě snad děsí ta jeho dokonale zdravá mysl. I za nejstrašnějšího výbuchu si zachovává schopnost realisticky uvažovat, obracet věci ve svůj prospěch.

..avšak za šest let manželství s lahodně vstřícnou, snadno vzrušivou Julií zvláštním způsobem zcitlivěl;..

..s onou strašlivou duchovní amputací,..

„Rozvedu se s tebou,“ oznámil jí svým nejzvučnějším, nejkřaplavějším hlasem, „a poté tě provdám za Quinta Hortensia. Očekávám, že mu budeš dobrou ženou. Tvůj otec s tím už vyslovil souhlas.“ Stála naprosto zpříma, rozšířené oči plné neprolitých slz, pak zdvihla ruku a s nesmírnou láskou ho lehce pohladila po tváři. „Chápu to, Marku,“ řekla. „Opravdu to chápu. Miluji tě. Budu tě milovat až za hrob.“ „Ale já nechci, abys mě milovala!“ zaječel, pěsti zaťaty. „Chci mít klid, chci mít ode všech pokoj, nepřeji si, aby mě někdo miloval, aby mě miloval až za hrob! Odejdi k Hortensiovi a uč se mě nenávidět!“ Ale ona se jen usmála.

Pokoj čpěl stářím, exkrementy a oním nedefinovatelným pachem, jenž zvěstuje bezprostřední blízkost smrti.

„Prohrál jsem, protože jsem plešatý, Favonie! Kdybych měl kdekoli na hlavě jeden jediný pramínek vlasů, bylo by všechno v pořádku, jenomže mně je sedmačtyřicet a už od pětadvaceti jsem holý jak opičí zadek! Děti si na mě ukazují a pokřikují bleskovka, bleskovka, ženské nade mnou s opovržením ohrnují pysky a všichni muži v Římě se tudíž domnívají, že už jsem natolik sešlý věkem, že nestojím za jejich hlas.“..

Verpa! Cunnus! Mentula! říkal si v duchu Pompeius se zlým úšklebkem.

Touhou po ní ho až zabolelo v tříslech,..

Pohodil hlavou a hlasitě se rozesmál. Vybavil si v mysli v původním znění verš ze svého milovaného básníka Menandra. „Jen leťte, kostky!“ zvolal řecky, jemně stiskl patami Paznehtíkova žebra a napříč vodami Rubikonu se vydal vstříc Itálii, vstříc vzbouření.

Byl to jeden z Pompeiových klientů, jenž se sám od sebe ujal střežení silnice mezi Ravennou a Ariminiem a pak se rozhodl vydat se do Říma osobně, neboť umíral, touhou spatřit na vlastní oči, jak senát přijme zprávu, se kterou přijíždí. Což by nepochybně učinil každý, kdo má jen trochu smyslu pro dějiny a chce se stát účastníkem významné chvíle, říkal si, když pobídl koně a s hlučným klapotem vjel na teracovou plošinu před Pompeiovou kurií.

..pak se rozhodl vydat se do Říma osobně, neboť umíral, touhou spatřit na vlastní oči, jak senát přijme zprávu, se kterou přijíždí.

..takže Pompeius musel svého klienta Nonia svěřit správci – s příkazem, aby se o něho dobře postaral. „Máš mé díky,“ řekl a popleskal muže po rameni. Uspokojen svým příspěvkem k historii Nonius odkráčel.

„To je k nevíře!“ zvolal Philippus, obviněný Catonem z vysedávání na zídce. „Spinther s pěti tisíci muži se tam vůbec nezdržel, aby se utkal s tisícovkou Caesarových mužů! Co já vlastně dělám tady v Římě? Proč už se v tomto okamžiku neplazím v prachu u Caesarových nohou? Ten hoch vás pěkně doběhl! Jste přesně to, co on o vás vždycky říká – vojevůdci z lehátek! Což teď platí zrovna tak o tobě, Pompeie Magne!“..

„Och Marku Catone, musíš pořád dělat nějaké potíže? Musíš oponovat všemu, co se tu řekne? Já potřebuji věcné odpovědi, a ne bezobsažné sentence anebo pitomé otázky.

„To je ovšem ten největší problém tohohle prožluklého sboru!“ pokračoval Pompeius. „Vy se všichni domníváte, že máte právo mluvit do všeho! Máte pocit, že jste oprávněni všechno řídit! Že každé rozhodnutí musí být přijato demokratickou cestou! Tak já vám teď něco řeknu: armádám se demokraticky velet nedá! Kdo to zkusí, ztroskotá. Existuje jeden jediný vrchní velitel, a jeho slovo je zákonem! Zákonem!

Labienus se už ani nedokázal vztekat, vyprskl namísto toho smíchy. „To je přece dokonalá fraška! Víš, co bychom měli udělat? Vydat se s tímhle představením po Apulii a předvádět ho v kdejakém zahnojeném městečku a vesničce. I ti venkovští balíci by tyhle považovali za nejpovedenější komedianty, jaké kdy spatřili. Zejména kdybychom Lentula Crura převlékli za utahanou starou couru a za tuniku mu místo cecků strčili dva melouny.“..

Porcia počíná hynout tou nejvleklejší ze všech smrtí,..

Život byl prosté jeden jediný růžový sad táhnoucí se napříč celou Kampánii (jeho nejoblíbenějším krajem), opojná směs rozvernosti a moci. Antonius si ho užíval plnými doušky.

Odevždy se mu líbila, odevždy ji považoval za to nejlepší v celém Clodiově světě.

Teprve pak měl volnost jít vyhledat svou manželku, která mu vstříc nevyšla. Taková už byla její povaha, vyčkávat. Trpělivá jako Pénelopé tkající rubáš pro Láerta.

„Umřu,“ řekl Caesar a povstal, „až k tomu budu hotov.“..

A ty mi tu teď budeš říkat, že žvaním nesmysly? Ty se budeš vzpouzet spolufinancovat tuhle válku? Nadělám ti na pinďoura, Lentule! Pomočím tě od hlavy k patě, Lentule! Pšouknu ti rovnou pod ten tvůj nafoukaný nos, Lentule! A jestli si nedáš dobrý pozor, Lentule, rozseknu tě vejpůl!“   Ani zahučení, ani zamumlání. Senátoři stáli jako zkamenělí, v uších jim ještě doznívala peprná slova, jaká snad neslyšeli ani v dobách své vojenské služby, tak bývali vždycky rozmazlováni a hýčkáni. Pokleslé brady, střeva strachy jako na vodě.

To vše korunováno kratičkými vlasy, tak vlnitými, že připomínaly kožešinu z nedonošených jehňátek z Baktrie, kterou si parthští králové považovali natolik, že jen oni sami měli právo ji nosit.

..půvabnou pleť, temně olivovou,..

Typické pro Caesara bylo, že si nejlepší postavení nezabral pro sebe. Vždy se vyplácelo působit dojmem, že je v jisté nevýhodě;..

Rodina je základem všeho římského myšlení, Sexte,..

„Pojďme se projít,“ řekl Kratippos a zavěsil se do Pompeia. „Zahrada je tu překrásná. Upravená je po římsku, samozřejmě. My Řekové nemáme dar zahradničení. Odjakživa považuji umění Římanů ocenit krásy přírody za důkaz vrozených hodnot římského národa. My Řekové jsme svůj smysl pro krásu vtiskli věcem, které člověk vytváří, zatímco vy Římané máte vlohy vnášet své výtvory přímo do přírody, jako by tam patřily. Mosty, akvadukty… Tak jsou dokonalé! My jsme třeba nikdy nepochopili krásu klenutého oblouku. Příroda,“ mlel Kratippos dál a dál, „není nikdy přímočará, Gnaee Pompeie. Příroda je kulatá jako celý náš svět.“..

Zatímco římská božstva – ta skutečná římská božstva – postrádají tváře, nejsou žádného pohlaví, nemají tvář. Vy je nazýváte numina. Jsoucna tkvící ve vzduchu, součásti samotného vzduchu.

Jenomže Alexandrie je parazit! Všechno si od Egypta bere, ale nic za to Egyptu nevrací.“..

Otvorem ve zdi pronikl dovnitř tenký paprsek světla, roztančily se v něm částečky prachu.

„Kdo je Caesar?“ Antipater se naklonil stranou, aby si opláchl ruce ve zlaté míse. „Všude jinde než v Římě by to byl král, veliká královno. Jeho rod je prastarý a vznešený. Říká se o něm, že skrze Ainea a Romula je přímým potomkem Afrodíty a Area.“ Velké oči, půvabné jako zraky lvice, rázem zpozorněly; dlouhé řasy je zakryly jako závoj. „Pak je ale bohem.“ „Pro žádného z nás Židů samozřejmě nikoli – ale ano, na jistý stupeň božskosti by podle mého názoru nárok vznést mohl,“ řekl lenivým hlasem Héródés, jenž se tučnými, henou obarvenými prsty přehraboval v míse s ořechy.

<2020>