Zajímavé z přečtených knih..
..aneb..co oslovilo.
Knihy
--- rozečteno ---
Kouzelný vrchkouzelny_vrch.png
   Thomas Mann 
Směšné láskysmesne_lasky.png
   Milan Kundera 
Svět jako vůle a představasvet_jako_vule_a_predstava.png
   Arthur Schopenhauer 
2018
Nananana.png
   Emile Zola 
Doktor Živagodoktor_zivago.png
   Boris Pasternak 
Obratník Rakaobratnik_raka.png
   Henry Miller 
Žítkovské bohynězitkovske_bohyne.png
   Kateřina Tučková 
Zápisky mladého lékařezapisky_mladeho_lekare.png
   Michail Bulgakov 
Jeho královstvíjeho_kralovstvi.png
   Mika Waltari 
Úpadek anglického zlocinuupadek_anglickeho_zlocinu.png
   George Orwell 
Helikonie létohelikonie_leto.png
   Brian Aldiss 
Dvanáctá planetadvanacta_planeta.png
   Zecharia Sitchin 
Řeka bohů IIreka_bohu2.png
   Wilbur Smith 
Já, robotja_robot.png
   Isaac Asimov 
Píseň o Bernadetěpisen_o_bernadete.png
   Franz Werfel 
Enúma Elišenuma_elis.png
   Sumerové 
Stopařův průvodce po galaxiistoparuv_pruvodce_po_galaxii.png
   Douglas Adams 
Konec detstvíkonec_detstvi.png
   Arthur C. Clark 
Siddharthasiddhartha.png
   Hermann Hesse 
LSD - mé problémové dítělsd_me_problemove_dite.png
   Albert Hofmanm 
1984orwell_1984.png
   George Orwell 
Akce Lakce_l.png
   František Běhounek 
Ohlédnutí za Španělskou válkouorwell_eseje.png
   George Orwell 
Návrat z hvězdnavrat_z_hvezd.png
   Stanislaw Lem 
Jméno růžejmeno_ruze.png
   Umberto Eco 
Setkání s Rámousetkani_s_ramou.png
   Arthur C. Clark 
Laskavé bohynělaskave_bohyne.png
   Jonathan Littel 
Řeka bohůreka_bohu.png
   Wilbur Smith 
Příchod Bohůprichod_bohu.png
   Vladimír Toman 
Helikonie jarohelikonie_jaro.png
   Brian Aldiss 
Měsíční prachmesicni_prach.png
   Arthur C. Clark 
Dexter (I)dexter.png
   Jeff Lindsay 
Marťanmartan.png
   Andy Weir 
Konec civilizacekonec_civilizace.png
   Aldous Huxley 
2017
Brány vnímáníbrany_vnimani.png
   Aldous Huxley 
Dějiny psal sexdejiny_psal_sex.png
   Jan Bauer 
Něžnánezna.png
   Fjodor Michajlovič Dostojevskij 
Láska je peslaska_je_pes.png
   Charles Bukowski 
Všechny řitě světa i ta mávsechny_rite_sveta_i_ta_ma.png
   Charles Bukowski 
Obecné dějiny hanebnostiobecne_dejiny_hanebnosti.png
   Jorge Luis Borges 
Komunistický manifestkomunisticky_manifest.png
   Karel Marx 
< 2017
Solarissolaris.png
   Stanislaw Lem 
Kacířstvíkacirstvi.png
   John Grey 
Láska a její katlaska_a_jeji_kat.png
   Irviw D. Yalom 
john_ashberry.png
   John Ashberry 
mikulas_kusansky.png
   Mikuláš Kusánský 

   Seznamte se, východní filozofie 

Kateřina Tučková

Moravská spisovatelka (1980).

zitkovske_bohyne.png

Žítkovské bohyně [38]

..a pozor na dvojice..pamatuj, že lidé sem častěji jezdí s trápením, se kterým se potýkají sami, a ke kterému nepotřebují žádné svědky.

Surmenová svým negativním postojem k socialistickému zřízení a zároveň nezanedbatelným vlivem na síť klientely podrývá postavení naší socialistické republiky.

Dokud si pořádně nedřepla do hlíny a nevyplela zahradu. Dokud nešla o páté na trávu a nepřitáhla plnou trávnici, s nohama celýma zčervenalýma od chladné ranní rosy. I tváře jí potom zčervenaly a najednou se i smála.

Jak já znám doktory, tak ani ten lepší, ani ten horší nevědí ani to nejzákladnější — že totiž nemoc těla je i nemoc duše. To bylo to první, co mě moje mamka naučila, a oni se k tomu nedopracovali doteď.

..svázané dohromady s bylinou vraťsazasi. Tou, kterou nesmí utrhnout člověk, protože by do roka zemřel. Tou, která se přivazuje na psí ocas, aby, až se pes rozběhne, ji ze země vytrhl on. Pojde pak ten pes? ptala se kdysi Dora, ale Surmena jen pokrčila rameny.

Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne;..

Nicméně ten pocit, že jsou výjimeční, v nich přetrvával. Protože žili ve výjimečném prostředí.

Nebudou ji pohřbívat vůbec. Zpopelnili ji a vzali tak tělo, a to by ona rozhodně nechtěla. Její víra ve zmrtvýchvstání byla silná, ostatně nikdo by Hrozenkovské nikdy nepřesvědčil o tom, že se jednoho dne nevrátí do svých pozemských těl. Ta představa byla tak přirozená jako si na podzim vytáhnout z almary kabát a vklouznout do něj.

..posléze však byla úspěšně odloučena od zdravého kolektivu, a tak bylo zabráněno jejímu dalšímu poškozování čsl. společnosti.

..korespondence, v níž tvrdil, že celibát je nejhorším týráním mužů, kteří touží být dobrými služebníky Božími, ale i činy.

Ležela tam zubožená, rozdrásaná a v poryvech tichého pláče se ode mě odtahovala, vyděšená na smrt. Klesl jsem vedle ní a vzal ji do náruče. Dítě, dítě, co se ti stalo? Odpovědí mi bylo jen usedavé štkaní a její těsné přimknutí ke mně. Snad vycítila, že já jí neublížím, a tak povolila svému zoufalství a plakala přimknutá k mé hrudi. Srdce se mi svíralo. Hladil jsem ji po vlasech, konej-šil a trpělivě čekal, až se uklidní, aby se mi mohla svěřit. Nevím, co se stalo, že mě zrovna v takovém okamžiku přepadla touha. Nezvladatelná, zuřivá, chtivá. Snad to bylo dívčino stehno, které se bělostně zalesklo v roztrhaných hadrech, snad to byla vůně jejího klína, kterou jsem v tom těsném objetí ucítil, snad to bylo to poddajné teplé tělo, s vábivými křivkami, které nebylo lze přehlédnout. A kupodivu, ona se nebránila. Stávala se vláčná v mých pažích a její pláč utichal tím rychleji, čím vášnivěji jsem ji hladil, až ho nakonec vystřídaly roztoužené vzdechy, které jsem nemohl oslyšet. V podbřišku mě tížil urputný tlak a ona to věděla, a když se mě tam dotkla, vydral se jí z hrdla spokojený vzdech, načež se její stehna rozevřela a zvala mě dál s takovou upřímností, jíž jsem nebyl s to odolat. A tak jsme obcovali, divoce a vášnivě, skrytí za zděným sloupkem hřbitovní brány, a já ji držel za ramena, z nichž se svezla tmavá látka roztrhaných šatů a odhalila drobná plná ňadra, k nimž jsem se sklonil a která jsem líbal. Jak se to mohlo stát, že jsme se ocitli na mýtině otevřené jasnému úplňku, nevím. Ve snu se místa proměňují a čas nehraje roli. Ale byli jsme tam, na tom zvláštním místě, jak jsem si uvědomil těsně před tím, než její lůno pohltilo výbuch mého mužství. Mohutný a skoro bolestivý, jejž jsem cítil v tříslech i v břiše, ale zároveň nekonečně úlevný. Vypínala se v té chvíli nade mnou, celé její tělo bylo napjaté a hlavu měla zakloněnou a křičela rozkoší, až do posledního nárazu. Pak se zhroutila nade mě a její obličej se ocitl v těsné blízkosti mého. Probůh, Josefínka! Josefínka Surmenová! To děvče, které ke mně nedůvěřivě vzhlíželo z řad pod kazatelnou, vždyť je to ona! Divoce se smála. Smála se tak, až jsem se vyděsil. Přimělo mě to rozhlédnout se kolem sebe, a tu jsem pochopil, že jsme na vrcholku hory Obětové, kde pohané kdysi konali své krvavé oběti, a že jsme uprostřed ohnivého kruhu, za nímž ruku v ruce stojí další postavy, a že Josefína Surmenová na mně stále sedí a tře se o mě svým ohanbím a směje se, zatímco lidé za ohnivým kruhem divoce křičí a tančí. A takto jsem se zpocený probudil.

Věř mi, že i já jsem tím trpěl, zvlášť ty poslední roky, kdy jsem nestrávil minutu, abych si všecko, co jsem na tobě a Dorle napáchal, nevyčítal. Však mě ty výčitky i ztráta vaší lásky nakonec dohnaly k tomuto činu nehodnému křesťanského člověka, a to, že jsem si na život sáhnul. Lepší je však pro mě smažit se v ohni pekelném než být svědkem vaší němé výčitky. Proto vás ještě jedenkrát prosím: odpusťte mi.

..dávala pozor, aby nebožtík z domu odcházel skutečně nohama napřed a aby chlapi klepli rakví o práh domu přesně třikrát, aby se mrtvý s domem pořádně rozloučil.

..když jí Baglárka o příští sobotě řekla, že zmizel provaz, na kterém se oběsil. Prý ho někdo určitě ukradl proto, že se bude soudit. Kdo má totiž provaz oběšence, na toho si nikdo nepřijde. Vyhraje každý soud.

Jenže ono to v ní pořád někde vězelo, kdesi hluboko, v jakémsi koutě, odkud to čas od času probublávalo na povrch, k Dořinu zděšenému vědomí, ven.

Věda končí tam, kde začíná já, vzpomněla si na tvrzení z nějakých skript, která jí za studií prošla rukama.

Janigena rozpačitě postávala u dveří a v rukou mačkala beranici. Tváře měla zrůžovělé nočním mrazem, ve zlatavém přítmí světnice vynikla její hrubá krása.

Dora mlčela. Jako by se jí v krku třepetal motýl. Lechtal ji svými křídly s jemnými štětinkami obalenými barevným prachem a nedovolil jí ani polknout, natož odpovědět.

<2018; Překvapivě velmi dobré. >