Zajímavé z přečtených knih..
..aneb..co oslovilo.
Autoři - knihy
Jonathan Littellaskave_bohyne.png
   Laskavé bohyně 
Aldous Huxleybrany_vnimani.png
   Konec civilizace, Brány vnímání 
Henry Millerobratnik_raka.png
   Obratník Raka 
Brian Aldisshelikonie_jaro.png
   Helikonie jaro 
Emile Zolanana.png
   Nana 
Andy Weirmartan.png
   Marťan 
Jeff Lindsaydexter.png
   Dexter (I) 
Arthur C. Clarkmesicni_prach.png
   Měsíční prach 
Jan Bauerdejiny_psal_sex.png
   Dějiny psal sex 
Fjodor Michajlovič Dostojevskijnezna.png
   Něžná 
Charles Bukowskilaska_je_pes.png
   Láska je pes, Všechny řitě světa i ta má 
George Orwellorwell_1984.png
   1984 
Jorge Luis Borgesobecne_dejiny_hanebnosti.png
   Obecné dějiny hanebnosti 
Boris Pasternakdoktor_zivago.png
   Doktor Živago 
Milan Kunderasmesne_lasky.png
   Směšné lásky 
Franz Werfelpisen_o_bernadete.png
   Píseň o Bernadetě 
Karel Marxkomunisticky_manifest.png
   Komunistický manifest 
Albert Hofmanmlsd_me_problemove_dite.png
   LSD - mé problémové dítě 
Umberto Ecojmeno_ruze.png
   Jméno růže 
Mika Waltarijeho_kralovstvi.png
   Jeho království 
Thomas Mannkouzelny_vrch.png
   Kouzelný vrch 
Arthur Schopenhauersvet_jako_vule_a_predstava.png
   Svět jako vůle a představa 
Kateřina Tučkovázidkovske_bohyne.png
   Žídkovské bohyně 
Stanislaw Lemsolaris.png
   Solaris 
Isaac Asimovja_robot.png
   Já, robot 
John Greykacirstvi.png
   Kacířství 
Irviw D. Yalomlaska_a_jeji_kat.png
   Láska a její kat 
John Ashberry
    
Mikuláš Kusánský
    
Seznamte se, východní filozofie
    

George Orwell

Velice zajímavý spisovatel, který zemřel bohužel relativně mladý, jen ve svých 46 letech; zajímavé je, že svůj nejznámější román "1984" dopsal jen rok před svou smrtí. Boj ve španělské občanské válce na straně marxistických dělníků. A versus tomu - pravidelné návštěvy bohoslužeb anglikánské církve, a velmi brzy i vizionářský "1984". Mezi hezké výroky (je jich mnohem více..), bych zařadil třeba: "Každá revoluce končí tehdy, když se nová prasata dostanou ke korytům."

orwell_1984.png

1984

..drsných, ale hezkých rysů.

..přežvýkavci hesel.

Lépe než kdy jindy si teď uvědomoval, proč ji nenávidí. Protože je mladá, hezká a bezpohlavní, protože by se s ní chtěl vyspat, což se nikdy nestane, protože kolem rozkošného, pružného pasu, který přímo vyzýval k něžnému objetí, měla ohavnou šarlatovou šerpu, křiklavý symbol cudnosti.

Potom tvář Velkého bratra zase zmizela a místo ní se objevila velkými písmeny tři hesla Strany: Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla.

Na vteřinu, na dvě si vyměnili dvojsmyslný pohled, a tím to skončilo. I to však byla pozoruhodná událost v uzavřené osamělosti, v niž musel člověk žít.

Napadlo ho, že ta zbědovaná žena musí mít s dětmi hrůzostrašný život. Ještě rok, dva, a budou ve dne v noci číhat na projevy její politické nespolehlivosti...Bylo téměř normální, že lidé po třicítce se báli svých vlastních dětí.

Minulost byla mrtvá, budoucnost nepředstavitelná.

Nic nepatřilo člověku osobně, kromě několika kubických centimetrů uvnitř jeho lebky.

On byl venku, na světle a na vzduchu, zatímco ony byly vtahovány dolů - do smrti, a dole byly proto, že on byl nahoře. Věděl to on a věděly to ony a viděl jim na tvářích, že to vědí. Nevyčítaly mu to ani pohledem ani v srdci, nesly v sobě pouze vědomí, že musí zemřít, aby on mohl zůstat na živu, a to byla součást nevyhnutelného řádu věcí. Nepamatoval si, co se stalo, ale v tom snu věděl, že životy jeho matky a sestry byly nějak obětovány pro něho.

Vzpomínka na matku mu drásala srdce, protože zemřela z lásky k němu, a on byl v té době ještě příliš mladý a sobecký, aby ji lásku oplácel, a protože se nějakým způsobem, už si nevzpomínal jakým, obětovala kvůli takovému pojetí oddanosti, jež bylo soukromé a nezměnitelné. Dnes by se takové věci nemohly stát, to chápal.

Neexistovaly žádné záznamy, na něž by se člověk mohl odvolat, a tak dokonce i obrysy vlastního života ztrácely na ostrosti.

..byl celý bez sebe opravdovým, nesnesitelným žalem. Winston pochopil svým dětským způsobem, že se právě stalo cosi hrozného, co se nikdy nedalo odpustit a nikdy se nedá odčinit.

Mysl mu sklouzla do zmotaného světa doublethinku. Vědět, a přitom nevědět, uvědomovat si plnou pravdu, a přitom pronášet pečlivě vykonstruované lži, udržet současně dva názory, které se vzájemně vylučují, vědět, že jsou protikladné, a věřit v oba; používat logiku proti logice, odvrhovat morálnost a přitom ji vyžadovat..

Celá historie byla palimpsest, mnohokrát oškrabaný a znovu a znovu popisovaný pergamen.

Být pravověrný znamená nemyslet - nemít potřebu myslet. Pravověrnost je nevědomí.

Wilston byl náhle hluboce přesvědčen, že Syme bude jednoho dne vaporizován. Je příliš inteligentní. Vidí příliš jasně a mluví příliš otevřeně. Strana nemá takové lidi ráda. Jednoho dne zmizí.

Zavřel oči, mnul si je prsty a snažil se vytlačit z nich ten výjev, který se stále vracel.

Všechny [..ženy] jsou nedobytné, jak si Strana přeje. A on chtěl víc než být milován, chtěl prolomit tu zeď ctnosti, i kdyby to mělo být jen jednou za život. Každé vyvrcholení bylo vzpourou. Touha byla ideozločin.

Rodili se a vyrůstali v ubohém prostředí, ve dvanácti šli pracovat, procházeli krátkym obdobích rozkvětu,krásy a pohlavní touhy, ve dvaceti vstupovali do manželství, ve třiceti letech byli ve středním věku a umírali většinou v šedesáti.

Napadlo ho, že skutečným charakteristickým rysem moderního života není jeho krutost a nejistota, ale prostě nuzota, ošumělost, lhostejnost.

Všechno se rozplývalo v mlze. Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou.

Chápu JAK; nechápu PROČ.

Nikdo ještě nikdy neunikl odhalení a nikdo nikdy neušel přiznání. Jak se člověk jednou dopustil ideozločinu, bylo jisté, že jednoho dne zemře.

Roztřásl se jako v horečce při pomyšlení, že by ji mohl ztratit, že by mu to bílé mladé tělo mohlo uniknout.

Jeho tělo i smysly byly postiženy nesnesitelnou přecitlivělostí, jakousi horečnatou křehkostí, která měnila v utrpení každý pohyb, každý zvuk, každý dotek, každé slovo, které musel pronést nebo vyslechnout. Ani ve spánku nemohl úplně uniknout jejímu obrazu.

Okamžik stála, dívala se na něj, a pak nahmatala zip kombinézy. Bylo to skora jako ve snu. Téměř tak rychle, jak si to představoval, strhla ze sebe šaty a odhodila je velkolepým gestem, jako by rušila celou civilizaci. Její tělo bíle zářilo ve slunci. Chvilku se však nedíval na její tělo; upíral oči na pihovatou tvář s jemným, vyzývavým úsměvem. Klekl si před ní a ochopil její ruce do svých.

Říkala, že se to vyplatí; byla to kamufláž. Když člověk dodržuje drobná pravidla, může porušovat velká.

Oba věděli - vlastně na to nikdy nepřestávali myslet - že tahle idyla nemůže mít dlouhé trvání. Byly chvíle, kdy hrozící smrt se zdála hmatatelná jako postel, na níž leželi, a tak se k sobě tiskli se zoufalou smyslností, jako odsouzenci usilující o poslední trošku rozkoše, když zbývá sotva pět munut, než odbijí hodiny celou.

Žít ze dne na den, z týdne na týden, spřádat přítomnost bez budoucnosti, žít podle nepřemožitelného instinktu, který nutí plíce nabrat znovu dech, pokud se dostává vzduchu.

Když člověk někoho miluje a když už nemá co dávat, stále ještě dává svou lásku.

"Budeme spolu možná ještě ještě šest měsíců, možná rok, to se nedá předpovídat. Nakonec nás stejně rozdělí.Uvědomuješ si, jak strašně osamělí pak budeme?"

..člověk sám se totiž nemůže změnit, i kdyby chtěl.

Domyšleno do důsledků, hierarchická společnost může existovat jedině na základě bídy a nevědomosti.

Válka, jak vidíme, přináší nejen nevyhnutelné ničení, ale navíc je psychologicky přijatelným způsobem zdůvodňuje.

Když se však válka stane doslova nepřetržitou, přestane být nebezpečná.

Mezi životem, smrtí a fyzickou rozkoší je stále ještě rozdíl, ale to je také všechno.

Nejlepší knihy jsou takové, které člověku říkají, co už sám ví.

..sterilní svět monopolního průmyslu..

Už dávno si uvědomili, že jedinou bezpečnou základnou oligarchie je kolektivismus. Bohatství a privilegia se obhajují nejsnáze, když jsou společným vlastnictvím.