Zajímavé z přečtených knih..
..aneb..co oslovilo.
Knihy
2022
Deníky 1924-1929deniky_1924_1929.png
   Joseph Goebbels 
Rozmarné létorozmarne_leto.png
   Vladislav Vančura 
Jak to vidíjak_to_vidi_vaclav_cilek.png
   Václav Cílek 
Madisonské mostymadisonske_mosty.png
   R.J.Waller 
Solaris (A)solarisA.png
   Stanislaw Lem 
Příběhy pilota Pirxepribehy_pilota_pirxe.png
   Stanislaw Lem 
Rozum v koncíchrozum_v_koncich.png
   H.G.Wells 
3001 - poslední vesmírná odysea3001_posledni_vesmirna_odysea.png
   Arthur C. Clark 
Den opričníkaden_opricnika.png
   Vladimír Sorokin 
Krvavá lázeňkrvava_lazen.png
   Mika Waltari 
Skleníksklenik.png
   Brian Aldiss 
Robinzoni z Kronborgurobinzoni_z_kronborgu.png
   František Běhounek 
Husitská epopej I.husitska_epopej_1.png
   Vlastimil Vondruška 
Kohout plaší smrtkohout_plasi_smrt.png
   Halas František 
Proměnapromena.png
   Kafka Franz 
2021
Král Šumavykral_sumavy.png
   Kalčík Rudolf 
Tři sestrytri_sestry.png
   A.P.Čechov 
Vzpomínky na budoucnostvzpominky_na_budoucnost.png
   Erich von Däniken 
Zpráva o třetí planetězprava_o_treti_planete.png
   Arthur C. Clark 
Pět neděl v balónupet_nedel_v_balonu.png
   Jules Verne 
Sapienssapiens.png
   Yuval Harari 
Kilometr 19kilometr_19.png
   Eduard Fiker 
Smrt si jde pro slavnésmrt_si_jde_pro_slavne.png
   Jan Bauer 
Temné světelné rokytemne_svetelne_roky.png
   Brian Aldiss 
Zlatá čtyřkazlata_ctyrka.png
   Eduard Fiker 
Série C-Lserie_c-l.png
   Eduard Fiker 
Nonstopnonstop.png
   Brian Aldiss 
Podivná úmrtípodivna_umrti.png
   Jan Bauer 
Další doteky dějindalsi_doteky_dejin.png
   Karel Pacner 
Vládce mořských hlubinvladce_morskych_hlubin.png
   J. M. Troska 
Farářův konecfararuv_konec.png
   Josef Škvorecký 
Ostrov doktora Moreauaostrov_doktora_moreaua.png
   H.G.Wells 
Velké špionážní operacevelke_spionazni_operace.png
   Karel Pacner 
Válka světůvalka_svetu.png
   H.G.Wells 
Velké polární výpravyvelke_polarni_vypravy.png
   Miroslav Martínek 
Říjnový kůňrijnovy_kun.png
   Colleen McCullough 
Hamlethamlet.png
   William Shakespeare 
Pád Cařihradupad_carihradu.png
   Mika Waltari 
Povídky z druhé kapsypovidky_z_druhe_kapsy.png
   Karel Čapek 
U Veliké řekyu_velike_reky.png
   Eduard Štorch 
Povídky z jedné kapsypovidky_z_jedne_kapsy.png
   Karel Čapek 
Stroj časustroj_casu.png
   H.G.Wells 
Osada Havranůosada_havranu.png
   Eduard Štorch 
Lovci mamutůlovci_mamutu.png
   Eduard Štorch 
Mementomemento.png
   Radek John 
2020
Navzdrory básník zpívánavzdory_basnik_zpiva.png
   Jarmila Loukotková 
Dívka, která si hrála s ohněmdivka_ktera_si_hrala_s_ohnem.png
   Stieg Larsson 
Dva proti říšidva_proti_risi.png
   Jiří Šulc 
Anthropoid kontra Heydrichanthropoind_kontra_heydrich.png
   Miloslav Jenšík 
Keltův senkeltuv_sen.png
   Llosa M. Vargas 
62.armáda v bojích o Stalingrad62_armada_v_bojich_o_stalingrad.png
   Kokunov, Stupov 
Výbor z díla I.vybor_z_dila_1.png
   C.G.Jung 
Caesarcaesar.png
   Colleen McCullough 
Problém tří tělesproblem_tri_teles.png
   Liou Cch-sin 
Nesmrtelnostnesmrtelnost.png
   Milan Kundera 
Caesarovy Římankycaesarovy_rimanky.png
   Colleen McCullough 
My děti ze stanice ZOOmy_deti_ze_stanice_zoo.png
   Christiane Felscherinow 
Posledních 100 dnůposlednich_100_dnu.png
   Karel Richter 
2061: Třetí vesmírná odyssea2061_treti_vesmirna_odysea.png
   Arthur C. Clark 
Dneska už se tomu smějudneska_uz_se_tomu_smeju.png
   Adina Mandlová 
Z Lenigradu do Berlínaz_leningradu_do_berlina.png
   Nikolaj N. Nikulin 
Muži pod ochranoumuzi_pod_ochranou.png
   Robert Merle 
Egypťan Sinuhetegyptan_sinuhet.png
   Mika Waltari 
Smrt je mým řemeslemsmrt_je_mym_remeslem.png
   Robert Merle 
Přízeň fortunyprizen_fortuny.png
   Colleen McCullough 
Hitlerovi bojovnícíhitlerovi_bojovnici.png
   Guido Knopp 
České milenky nacistůceske_milenky_nacistu.png
   Václav Miko 
Exodusexodus.png
   Leon Uris 
Logan`s Runlogans_run.png
   William Nolan 
Pandemiepandemie.png
   Riddle A.G. 
Stalingrad-peklo na Volzestalingrad_peklo_na_volze.png
   Guido Knopp 
Dunaduna.png
   Frank Herbert 
Kronika ohlášené smrtikronika_ohlasene_smrti.png
   Gabriel García Márquez 
Město a hvězdyrajske_fontany.png
   Arthur C. Clark 
Sto roků samotysto_roku_samoty.png
   Gabriel García Márquez 
2019
Žertzert.png
   Milan Kundera 
Pán muchpan_much.png
   William Golding 
Dva roky prázdnindva_roky_prazdnin.png
   Jules Verne 
Světová válka Zsvetova_valka_z.png
   Max Brooks 
Vesmírné osudyvesmirne_osudy.png
   Ondřej Šamárek 
Germaniagermania.png
   Cornelius Tacitus 
Modlitba za Černobylmodlitba_za_cernobyl.png
   Světlana Alexijevičová 
Koruna z trávykoruna_z_travy.png
   Colleen McCullough 
Rajské fontányrajske_fontany.png
   Arthur C. Clark 
Něžný barbarnezny_barbar.png
   Bohumil Hrabal 
2010: Druhá vesmírná odysseadruha_vesmirna_odysea_2010.png
   Arthur C. Clark 
O lásce a jiných běsecho_lasce_a_jinych_besech.png
   Gabriel García Márquez 
Satanské veršesatanske_verse.png
   Salman Rushdie 
Tajemný Etrusktajemny_etrusk.png
   Mika Waltari 
Vesmírná odysea 2001vesmirna_odysea_2001.png
   Arthur C. Clark 
Kritické momenty kosmonautikykriticke_momenty_kosmonautiky.png
   Ondřej Šamárek 
Ostře sledované vlakyostre_sledovane_vlaky.png
   Bohumil Hrabal 
Postřižinypostriziny.png
   Bohumil Hrabal 
Příliš hlučná samotaprilis_hlucna_samota.png
   Bohumil Hrabal 
Černá kniha kapitalismucerna_kniha_kapitalismu.png
   Kolektiv autorů 
2018
Muži, kteří nenávidí ženymuzi_kteri_nenavidi_zeny.png
   Stieg Larsson 
První muž Římaprvni_muz_rima.png
   Colleen McCullough 
Farma zvířatfarma_zvirat.png
   George Orwell 
Vraždy slavnýchvrazdy_slavnych.png
   Libor Budínský 
Helikonie zimahelikonie_zima.png
   Brian Aldiss 
Mechanický pomerančmechanicky_pomeranc.png
   Anthony Burgess 
Krakatitkrakatit.png
   Karel Čapek 
Nananana.png
   Emile Zola 
Doktor Živagodoktor_zivago.png
   Boris Pasternak 
Obratník Rakaobratnik_raka.png
   Henry Miller 
Žítkovské bohynězitkovske_bohyne.png
   Kateřina Tučková 
Zápisky mladého lékařezapisky_mladeho_lekare.png
   Michail Bulgakov 
Jeho královstvíjeho_kralovstvi.png
   Mika Waltari 
Úpadek anglického zločinuupadek_anglickeho_zlocinu.png
   George Orwell 
Helikonie létohelikonie_leto.png
   Brian Aldiss 
Dvanáctá planetadvanacta_planeta.png
   Zecharia Sitchin 
Řeka bohů IIreka_bohu2.png
   Wilbur Smith 
Já, robotja_robot.png
   Isaac Asimov 
Píseň o Bernadetěpisen_o_bernadete.png
   Franz Werfel 
Enúma Elišenuma_elis.png
   Sumerové 
Stopařův průvodce po galaxiistoparuv_pruvodce_po_galaxii.png
   Douglas Adams 
Konec detstvíkonec_detstvi.png
   Arthur C. Clark 
Siddharthasiddhartha.png
   Hermann Hesse 
LSD - mé problémové dítělsd_me_problemove_dite.png
   Albert Hofmanm 
1984orwell_1984.png
   George Orwell 
Akce Lakce_l.png
   František Běhounek 
Ohlédnutí za Španělskou válkouorwell_eseje.png
   George Orwell 
Návrat z hvězdnavrat_z_hvezd.png
   Stanislaw Lem 
Jméno růžejmeno_ruze.png
   Umberto Eco 
Setkání s Rámousetkani_s_ramou.png
   Arthur C. Clark 
Laskavé bohynělaskave_bohyne.png
   Jonathan Littel 
Řeka bohůreka_bohu.png
   Wilbur Smith 
Příchod Bohůprichod_bohu.png
   Vladimír Toman 
Helikonie jarohelikonie_jaro.png
   Brian Aldiss 
Měsíční prachmesicni_prach.png
   Arthur C. Clark 
Dexter (I)dexter.png
   Jeff Lindsay 
Marťanmartan.png
   Andy Weir 
Konec civilizacekonec_civilizace.png
   Aldous Huxley 
2017
Brány vnímáníbrany_vnimani.png
   Aldous Huxley 
Dějiny psal sexdejiny_psal_sex.png
   Jan Bauer 
Něžnánezna.png
   Fjodor Michajlovič Dostojevskij 
Láska je peslaska_je_pes.png
   Charles Bukowski 
Všechny řitě světa i ta mávsechny_rite_sveta_i_ta_ma.png
   Charles Bukowski 
Obecné dějiny hanebnostiobecne_dejiny_hanebnosti.png
   Jorge Luis Borges 
Komunistický manifestkomunisticky_manifest.png
   Karel Marx 
< 2017
Solarissolaris.png
   Stanislaw Lem 
Kacířstvíkacirstvi.png
   John Grey 
Láska a její katlaska_a_jeji_kat.png
   Irviw D. Yalom 
john_ashberry.png
   John Ashberry 
mikulas_kusansky.png
   Mikuláš Kusánský 

   Seznamte se, východní filozofie 
--- rozečteno ---
Kouzelný vrchkouzelny_vrch.png
   Thomas Mann 
Směšné láskysmesne_lasky.png
   Milan Kundera 
Svět jako vůle a představasvet_jako_vule_a_predstava.png
   Arthur Schopenhauer 

Christiane Felscherinow

Německá fetka, popsala svou závislost ve známé knize.

my_deti_ze_stanice_zoo.png

My děti ze stanice ZOO [87]

Světový drogový trh, jehož obrat se dnes odhaduje až na devět set miliard dolarů ročně a který je pokládán za druhý největší (po zbraních),..

Časem jsem se pravidla tý hry naučila: jeden má moc utlačovat a druhej se musí nechat.

Teď, když sis vzala fet, říkala jsem si, se s tebou musí stát něco šíleně novýho.

Už jsem od ní nečekala žádnou něžnost nebo útěchu. Zdálo se mi, aspoň někdy, že nepotřebuju ani matku, ani domov.

Nikdy jsem nemyslela na to, co bude zejtra. Neměla jsem žádný plány. Na co taky. V partě jsme nikdy nemluvili o budoucnosti.

Detlef byl pryč. Ve světě, do kterýho jsem nepatřila.

Ruce se mu třásly. Dostával turkey. To je v angličtině krocan, a když se krocan rozdráždí, tak se celej rozklepe. Turkey jsou abstinenční příznaky, který maj starý heráci, když jim přestane účinkovat droga.

..mně tenkrát. To jeho zoufalý koktání mě jenom naštvalo. Měl absťák, už nebyl cool, nad všema a nad vším, byl to jen ubohej srab a byl na mně závislej. Neměl mi co poroučet.

Háčko z nás udělalo sourozence. Všichni jsme teď byli stejný. Prozradila bych jim svý nejtajnější myšlenky.

Povídali jsme si o všelijakejch neskutečnejch věcech. Už jsem neměla žádnej vztah k přítomnosti. Nezajímal mě včerejšek ani zejtřek. Neměla jsem žádný plány, jenom sny.

Aniž bych o tom nějak přemejšlela a uvědomovala si to, rozdělila jsem se na dvě naprosto rozdílný osoby. Psala jsem dopisy sama sobě. Teda Christiana psala dopisy Věře. Věra je moje druhý jméno. Christiana byla třináctiletá holka, která chtěla jet k babičce, byla ta hodná, Věra byla heračka. A ty se spolu v dopisech hádaly.

Když měli absťák, byli schopný pochopit, jaký jsou ubožáci. Nebyli ani trochu cool, vznešený a povznesený nad všechno a nad všechny jako na tripu.

Zkrátka to musela bejt zábava, a ne nutnost.

Udělala bys to, i kdybych vůbec neexistoval. Už to konečně pochop! Teď jsi heračka. Fyzicky závislá na fetu. Všechno, co děláš, děláš jen kvůli sobě. Jen a jen pro sebe.“..

Detlef řek, že chce jenom bičovat. Ale budu se přej muset při tom nahoře svlíknout. To mi vyhovovalo. Bičování se mi dokonce docela líbilo, protože jsem si myslela, že si aspoň budu moc vybít vztek na Detlefovy teplouše.

Nebrečela jsem, ani trochu jsem se nelitovala. Jasně jsem si uvědomovala, kam až jsem klesla, když jsem něco takovýho dokázala.

Moje jehla už byla skoro tupá, musela jsem ji pokaždý brousit o krabičku zápalek, abych ji vůbec mohla vrazit do žíly.

Když jsme se sešly ve dvou, pomluvily jsme vždycky tu třetí.

Hned jsme šly do Kadewe, obchodního domu, abysme vyzkoušely jeden bezvadnej trik na dámskejch toaletách. Nejdřív se muselo počkat, až se pár bab zavře na záchodě. Většinou si věšely kabelky na kliku. Než se stačily vysoukat z těch svejch korzetů a sednout si na prkýnko, zmáčkla se zvenčí rychle klika. Kabelky spadly na zem a širokou mezerou pod dveřma se daly bezvadně vytáhnout. Báby se samozřejmě neodvážily vylízt ven s holejma zadkama. A než se zase stihly oblíct, byly jejich kabelky v háji.

Nejsem si jistá, jestli mezi lidma, který nejsou závislý na drogách, existuje takový přátelství jako tenkrát v naší partě. Právě tohle bezvadný přátelství, který mezi feťákama ze začátku vzniká, láká i jiný lidi.

Byl to docela správnej sport, vydržet co nejdýl bez šlehnutí.

Přísahali jsme si, že už nikdy nebudeme sjíždět háčko, LSD ani žádný prášky. Ale chtěli jsme žít uprostřed milejch a přátelskejch lidí. Shodli jsme se na tom, že bysme nejradši zase kouřili hašiš tak jako za našich nejkrásnějších časů. Tenkrát jsme měli nejlepší přátele.

Tvrdila jsem, že narkomanie musí mít přece své důvody, že je to hlavně vina matky, která selhala. Moje dcera to nedělá - na tom jsem trvala.

Dokud jsem nebrala háčko, měla jsem ze všeho strach. Z otce, z přítele mý matky, taky z tý pitomý školy a z učitelů, z domovníků, z dopravních policistů, kontroloru v podzemce. Teď jsem si připadala nedotknutelná.

Oba říkali, že ještě nebyli fyzicky závislý na háčku a že někdy můžou bejt klidně měsíc dva bez šlehnutí. Věřila jsem jim to, i když vždycky, když jsem je potkala, tak byli sjetý.

Jejich problémy mi připadaly směšný. Ale ráda jsem je poslouchala a vždycky jsem měla po ruce nějakou radu. Když šlo o cizí problémy, to jsem byla suverén. Jen ty svý jsem si neuměla vyřešit.

Večer v posteli jsem vždycky několik minut myslela na Detlefa. Bylo to jako modlitbička.

Musela jsem do absťákovýho pokoje, protože na mně bylo vidět, jak jsem sjetá. Byli tam ještě další dva heráci. Jeden z nich zdrhnul druhej den ráno. Lidi z Narkononu na tom ovšem bezvadně vydělali, protože od každýho vybírali peníze na měsíc dopředu, a tenhle zdrhnul hned druhej den.

Taky odměnu mi otec slíbil. Chtěl mě vzít s sebou do Thajska. Lítal tam teď alespoň jednou ročně. Byl tím Thajskem úplně posedlej. Samozřejmě kvůli exotickejm holkám a taky kvůli levnejm hadrům, který tam byly ke koupi. Všechy svý peníze šetřil na vejlet do Thajska. To byla jeho droga.

Mustafa mi hned řek, že píchání je svinstvo. Háčko se přej může jedině šňupat, když na tom člověk nechce bejt závislej. On a Arabové jedině šňupali. Nikdo z nich na tom nebyl závislej. A šňupali jen když na to měli chuť.

Domovní a telefonní čísla byly zašifrovaný jako početní úlohy. Telefonní číslo 395 4773 bylo napsáno takhle: 3,95 marek plus 47 feniků plus 73 feniků. To všechno jsem pěkně sečetla. Takže jsem si taky tu a tam trochu opakovala matiku.

Jejich na jedné straně nápadné agresivní sklony a na druhé straně ještě infantilní potřeba ochrany, uznání, náklonnosti a lásky jsou typické příznaky dětských konzumentů heroinu.

Spolehlivá čísla o úspěšnosti terapií neexistují, avšak odhaduje se, že nejméně osmdesát procent všech léčených se znovu vrací k drogám, mimo jiné proto, že se po odvyknutí vracejí do stejných podmínek a vztahů, které je k droze přivedly.

Dnešní toxikoman se rozhodujícím způsobem liší svou motivací od konzumentů hašiše a různých farmak v šedesátých letech. Už nejde jako dříve u hippies o rozšíření jejich sebeuvědomění, ale primárně o jeho potlačení.

Stále více dospívajících dětí zjišťuje již v pubertě, že díky zostřeným selektivním mechanismům ve škole se přes veškerou snahu nedostanou díky svým budoucím finančním možnostem do atraktivního světa výkladní skříně a reklamy, kterým jsou již od útlého věku fascinovány. S tímto poznáním se sice velmi rychle verbálné vyrovnají volbou alternativního způsobu života, ale ve skutečnosti jim to způsobí velké zklamáni, protože je jim odepřen svět blahobytu.

Ale říkala jsem si, že ty z Rafu to dělaj asi dobře. Tenhle zasranej stát se dá změnit jedině násilím.

Doktor mi chtěl dát injekci a mě najednou přepad děsnej strach, protože mi ji chtěl píchnout do zadku. Klidně jsem se dvakrát nebo třikrát denně píchala do ruky, ale když mi vrazil jehlu do zadku, málem jsem se z toho zjevila.

Matka měla už zase zoufalej pohled. Uvědomovala jsem si, jak jsem odporná.

Vypakovala jsem si na záchodě tak jako jindy nádobíčko. Rozpustila jsem si fet na lžíci, tu mi taky půjčila Tina. V jednu chvíli jsem si uvědomila, že jsem podvedla i Tinu. Seděla totiž v Treibhausu a čekala na svý nádobíčko a lžíci. Pak jsem zjistila, že jsem tam zapomněla dál citrón. Ale fet byl dobrej, rozpustil se i bez toho.

Rolf měl absťák, a tak jsem ho mohla lehko ponižovat.

Nepovažuji za správné, že mladí lidé jako Christiana jsou za závislost na drogách souzeni. Christiana nikomu nic neudělala. Jenom sama sebe zničila. Kdo jí chce za to soudit?

Po této zkušenosti jsem ztratila poslední zbytky důvěry v jakoukoli instituci. Svému dítěti a sobě můžeš pomoct jenom ty sama. říkala jsem si. Pan Tillmann se snažil dodat mi odvahu. Jen k němu jsem ještě měla důvěru.

Po prohlídce lékařka řekla, že Christiane selhávají játra, protož bere příliš mnoho drog. Bohužel si ji tam prý nemůže nechat, protože na klinice nemají izolaci. To nebyla pravda. Později jsem si to zjistila. Klinika ve Steglitzi má izolační oddělení s dvaceti pěti lůžky. Ve skutečnosti nechtěli mít na své vznešeně klinice žádného narkomana.

Tady začínalo dělení už o přestávce na dvoře. Napřič školním dvorem byla bílá čára. Na jedny straně byli o přestávce žáci vyšší školy a na druhý žáci základní školy. Chodit přes tu bílou čáru bylo zakázaný. Se svejma bejvalejma spolužákama jsem se teda mohla bavit jenom přes tu čáru, Tohle dělení dětí na ty, který maj šanci někam to v životě dotáhnout, a na ty ze základní školy, co jsou jen přebytečnej odpad, mi připadalo tvrdý.

Nejdřív jsem chtěla na školu úplně kašlat, ale pak jsem zjistila, že ten novej třídní je naprosto senzační. Byl už starší, takovej úplně staromódní, nebo spíš správně konzervativní. Někdy jsem měla dokonce dojem, že přiznává i nacistům nějaký zásluhy.

Udřít se kvůli bytu nebo novýmu gauči jako moje matka, to k mejm snům nepatřilo. Takový ideály měli naši rodiče. Snili o životě, ve kterým se dá něco nahrabat. Já, a myslím i většina ostatních mladejch lidí, jsme považovali těch pár materiálních věcí za nejzákladnější vybavení pro život, Ale pak musí přece ještě něco přijít. Něco, co by dalo životu smysl. A to nebylo pořád v dohledu. Několik lidí, ke kterejm jsem patřila taky já, to pořád ještě hledali, to něco, co by jejich životu dalo smysl.

Když jsme ve škole mluvili o nacionálním socialismu, měla jsem dost rozporuplný pocity. Na jedny straně se mi zdvihal žaludek, když jsem si uvědomila, jakejch strašnejch brutalit jsou lidi schopný. Na druhý straně mi připadalo dobrý, že dřív ještě bylo něco, čemu mohli lidi věřit. Tehdy ještě mladý lidi věděli, o co jde, a měli ideály.

Seznámila jsem se s jedním klukem, kterej mě děsně uklidňoval. Dalo se s ním o všem mluvit. Připadalo mi, že všemu rozumí. Uměl snít, ale na všechno znal taky praktický řešeni. Taky nadával na společnost. Ale tvrdil, že je možný se z tý společnosti „vykoupit“. Chtěl se stát obchodníkem, vydělat prachy a pak odejít do Kanady a koupit si tam srub.

Často si představujeme, jak by to bylo bezvadný, kdybysme mohli ten důl koupit, až tam zastavěj těžbu. Chtěli bysme si tam postavit řadový domky, založit obrovskou zahradu a měli bysme tam zvířata a všechno, co je potřeba k životu. A jedinou cestou, která vede ven z dolu, bysme vyhodili do vzduchu. Stejně to nestojí za to vracet se nahoru.

Závěrem několik slov překladatelky Christiane F. po dvaceti letech Ten opuštěný lom, kde by žila se svými přáteli v lásce a míru, Christiana nikdy nenašla. Tak jako dřív i dnes žije víc ve světě snů a iluzí a také ve světě drog, bez kterých nedokáže překonávat problémy běžného života. Její první láska, Detlef, se po odpykání trestu už patnáct let nedotkl heroinu, a dokonce přestal i kouřit. Žije se svou přítelkyní a řídí autobus pro postižené. Také Kuřátko Frank, kterého Christiana považovala za „odepsaného heráka“ žije dnes bez drog a živí se jako taxikář. I Stella se vzdala heroinu, vyměnila ho ale za alkohol. Christiana měla ze svých přátel zdánlivě nejsnadnější cestu do světa bez drog. Když v roce 1979 vyšla knížka My děti ze stanice ZOO, napsaná podle jejího vyprávění, stala se rázem slavnou. Její noví známí, novináři Horst Rieck a Kai Hermann, jí pomohli sehnat učební místo v knihkupectví blízko Hamburku. Půl roku před závěrečnými zkouškami ale Christiana, jako už mnohokrát ve svém životě, nevydržela a ze školy utekla. Peníze, které dostala v den své plnoletosti za svou knihu, paradoxně způsobily, že se své závislosti na drogách nedokázala zbavit. Už si nemusela vydělávat jako zlodějka nebo prostitutka, mohla mít heroinu, kolik chtěla. Ani sny o princi na bílém koni se nechtějí plnit a její lásky ji opouštějí. Jen heroin zůstává. V roce 1985 ji zatkla policie s větší dávkou heroinu a byla odsouzena na deset měsíců nepodmíněně. Dnes. ve svých dvaatřiceti letech, žije sama, někdy navštěvuje matku a sestru, většinu času ale prosedí před televizorem. Dívá se na jeden zamilovaný seriál za druhým a sní o životě, který neumí žít. 30. 10. 1995..

<2020>