U Veliké řeky [105]

Dnes ještě, než se na noc zabalíme do kožešin, vzdáme oběť předkům. Provázeli nás strastiplnými cestami a přivedli nás až k Veliké řece, o níž jsme slyšeli vypravovat mnohé zvěsti.

Není vyhnutí — proto o zlomkrk po skále k vodě!

Kolkolem černé ticho. Netopýři přeletují bez šustu z Šáreckého údolí do povltavské kotliny.

Jedna veliká větev, která by byla sama stačila na řádný strom, byla bleskem odtržena od kmene a je skloněna k zemi. Přece se však ustavičně zelená.

Náčelníkovy ženy hlasitě pláčí a ustavičně pobíhají kolem chýše. Na tvářích a na prsou mají hluboké rány, do nichž si nasypaly dřevěného uhlí, aby se jizvy už nikdy nezhojily.

„Pravda, medvěd neustoupí z bojiště nikdy dobrovolně, ale zůstane na něm buď živ, anebo mrtev,“doložil ještě Šedý vlk a s chloubou chřestil šňůrou medvědích zubů, kterou měl zavěšenou na hrdle.

Také se vypravuje, že jedí mrtvé. Pravda! Děti snědí mrtvoly svých rodičů. Uctívají mrtvého tím, že jej snědí. Mají ošklivost před tím, aby mrtvé tělo žrali červi.

„Vypravuj, Šedý vlku, půjč svůj jazyk starým zkazkám!“ žadonili posluchači a sesedli se blíž kstarému Vlkovi.

Dříve než nasypali zrní do jámy, ohněm ji vypálili, aby stěny ztvrdly.

Kdybys nešel a skrýval se doma, baby by se ti smály, žádná dívka by s tebou nemluvila, tvá matka by plakala a naříkala, že dala život synovi tak zvrhlému, a všechen rod Sokolů by se tě štítil. Jsi Sokol, budeš bojovat! Kdyby na hradišti odmítli zápas s tebou, nuž, vrať se a Sokol sebere všecky své drápy i zobce a potáhne na zpupné kupčíky. Hoj, všichni potom půjdeme s tebou před bránu pevného hradiště!“ Sachemova řeč se všem líbila a Libušákem zahučela hlučná pochvala.

„Ale prozradíme se kouřem!“ „Budeme topit jen suchou trávou!“

Po celý den tam svítí slunce, v noci pak vyhřátá skála vrací teplo do tábora Medvědů.

Obě strany byly odděleny vodou a v bezpečí, proto si od plic ulevovaly; strašně si nadávaly, vyhrožovaly a hanobily se nectnými posunky.

Suchým, smolnatým dřívím přikládaly, až byla pec rozpálena..

A ty, bílý bobře, v klidu užívej svého stáří a tukutvého neubývej!“

Když jsem já byl mlád — copak vy, holé brady, vít..

<2021>