2024 |
John Carter - Princezna z Marsu Edgar Rice Burroughs |
Helikonie zima (A) Brian Aldiss |
Helikonie léto (A) Brian Aldiss |
Vzpomínky Ijona Tichého Stanislaw Lem |
Timur a jeho parta Arkadij Gaidar |
Mluvící kámen Isaac Asimov |
Hobit Tolkien J.R.R. |
Výbuch bude v šest Alena Vostrá |
Vzpomínky na Afriku Karen Blixen |
2023 |
Atlasova vzpoura Ayn Rand |
V šeru dávných věků Eduard Štorch |
Blázni z Hepteridy Souček Ludvík |
2022 |
Antonius a Kleopatra Colleen McCullough |
Mýtus o Sisyfovi Albert Camus |
Třicátá Marinina láska Vladimír Sorokin |
Helikonie jaro (A) Brian Aldiss |
Vědecká vysvětlení nejbizardnějších způsobů smrti Cody Cassidy |
Možnost ostrova Michel Houellebecq |
Gateway Frederik Pohl |
Kopretiny pro zámeckou paní Stanislav Rudolf |
Robinson Crusoe Jaromír Pleva |
Zločin a trest Dostojevskij F.M. |
Deníky 1924-1929 Joseph Goebbels |
Rozmarné léto Vladislav Vančura |
Jak to vidí Václav Cílek |
Madisonské mosty R.J.Waller |
Solaris (A) Stanislaw Lem |
Příběhy pilota Pirxe Stanislaw Lem |
Rozum v koncích H.G.Wells |
3001 - poslední vesmírná odysea Arthur C. Clark |
Den opričníka Vladimír Sorokin |
Krvavá lázeň Mika Waltari |
Skleník Brian Aldiss |
Robinzoni z Kronborgu František Běhounek |
Husitská epopej I. Vlastimil Vondruška |
Kohout plaší smrt Halas František |
Proměna Kafka Franz |
2021 |
Král Šumavy Kalčík Rudolf |
Tři sestry A.P.Čechov |
Vzpomínky na budoucnost Erich von Däniken |
Zpráva o třetí planetě Arthur C. Clark |
Pět neděl v balónu Jules Verne |
Sapiens Yuval Harari |
Kilometr 19 Eduard Fiker |
Smrt si jde pro slavné Jan Bauer |
Temné světelné roky Brian Aldiss |
Zlatá čtyřka Eduard Fiker |
Série C-L Eduard Fiker |
Nonstop Brian Aldiss |
Podivná úmrtí Jan Bauer |
Další doteky dějin Karel Pacner |
Vládce mořských hlubin J. M. Troska |
Farářův konec Josef Škvorecký |
Ostrov doktora Moreaua H.G.Wells |
Velké špionážní operace Karel Pacner |
Válka světů H.G.Wells |
Velké polární výpravy Miroslav Martínek |
Říjnový kůň Colleen McCullough |
Hamlet William Shakespeare |
Pád Cařihradu Mika Waltari |
Povídky z druhé kapsy Karel Čapek |
U Veliké řeky Eduard Štorch |
Povídky z jedné kapsy Karel Čapek |
Stroj času H.G.Wells |
Osada Havranů Eduard Štorch |
Lovci mamutů Eduard Štorch |
Memento Radek John |
2020 |
Navzdrory básník zpívá Jarmila Loukotková |
Dívka, která si hrála s ohněm Stieg Larsson |
Dva proti říši Jiří Šulc |
Anthropoid kontra Heydrich Miloslav Jenšík |
Keltův sen Llosa M. Vargas |
62.armáda v bojích o Stalingrad Kokunov, Stupov |
Výbor z díla I. C.G.Jung |
Caesar Colleen McCullough |
Problém tří těles Liou Cch-sin |
Nesmrtelnost Milan Kundera |
Caesarovy Římanky Colleen McCullough |
My děti ze stanice ZOO Christiane Felscherinow |
Posledních 100 dnů Karel Richter |
2061: Třetí vesmírná odyssea Arthur C. Clark |
Dneska už se tomu směju Adina Mandlová |
Z Lenigradu do Berlína Nikolaj N. Nikulin |
Muži pod ochranou Robert Merle |
Egypťan Sinuhet Mika Waltari |
Smrt je mým řemeslem Robert Merle |
Přízeň fortuny Colleen McCullough |
Hitlerovi bojovnící Guido Knopp |
České milenky nacistů Václav Miko |
Exodus Leon Uris |
Logan`s Run William Nolan |
Pandemie Riddle A.G. |
Stalingrad-peklo na Volze Guido Knopp |
Duna Frank Herbert |
Kronika ohlášené smrti Gabriel García Márquez |
Město a hvězdy Arthur C. Clark |
Sto roků samoty Gabriel García Márquez |
2019 |
Žert Milan Kundera |
Pán much William Golding |
Dva roky prázdnin Jules Verne |
Světová válka Z Max Brooks |
Vesmírné osudy Ondřej Šamárek |
Germania Cornelius Tacitus |
Modlitba za Černobyl Světlana Alexijevičová |
Koruna z trávy Colleen McCullough |
Rajské fontány Arthur C. Clark |
Něžný barbar Bohumil Hrabal |
2010: Druhá vesmírná odyssea Arthur C. Clark |
O lásce a jiných běsech Gabriel García Márquez |
Satanské verše Salman Rushdie |
Tajemný Etrusk Mika Waltari |
Vesmírná odysea 2001 Arthur C. Clark |
Kritické momenty kosmonautiky Ondřej Šamárek |
Ostře sledované vlaky Bohumil Hrabal |
Postřižiny Bohumil Hrabal |
Příliš hlučná samota Bohumil Hrabal |
Černá kniha kapitalismu Kolektiv autorů |
2018 |
Muži, kteří nenávidí ženy Stieg Larsson |
První muž Říma Colleen McCullough |
Farma zvířat George Orwell |
Vraždy slavných Libor Budínský |
Helikonie zima Brian Aldiss |
Mechanický pomeranč Anthony Burgess |
Krakatit Karel Čapek |
Nana Emile Zola |
Doktor Živago Boris Pasternak |
Obratník Raka Henry Miller |
Žítkovské bohyně Kateřina Tučková |
Zápisky mladého lékaře Michail Bulgakov |
Jeho království Mika Waltari |
Úpadek anglického zločinu George Orwell |
Helikonie léto Brian Aldiss |
Dvanáctá planeta Zecharia Sitchin |
Řeka bohů II Wilbur Smith |
Já, robot Isaac Asimov |
Píseň o Bernadetě Franz Werfel |
Enúma Eliš Sumerové |
Stopařův průvodce po galaxii Douglas Adams |
Konec detství Arthur C. Clark |
Siddhartha Hermann Hesse |
LSD - mé problémové dítě Albert Hofmanm |
1984 George Orwell |
Akce L František Běhounek |
Ohlédnutí za Španělskou válkou George Orwell |
Návrat z hvězd Stanislaw Lem |
Jméno růže Umberto Eco |
Setkání s Rámou Arthur C. Clark |
Laskavé bohyně Jonathan Littel |
Řeka bohů Wilbur Smith |
Příchod Bohů Vladimír Toman |
Helikonie jaro Brian Aldiss |
Měsíční prach Arthur C. Clark |
Dexter (I) Jeff Lindsay |
Marťan Andy Weir |
Konec civilizace Aldous Huxley |
2017 |
Brány vnímání Aldous Huxley |
Dějiny psal sex Jan Bauer |
Něžná Fjodor Michajlovič Dostojevskij |
Láska je pes Charles Bukowski |
Všechny řitě světa i ta má Charles Bukowski |
Obecné dějiny hanebnosti Jorge Luis Borges |
Komunistický manifest Karel Marx |
< 2017 |
Solaris Stanislaw Lem |
Kacířství John Grey |
Láska a její kat Irviw D. Yalom |
John Ashberry |
Mikuláš Kusánský |
Seznamte se, východní filozofie |
--- rozečteno --- |
Kouzelný vrch Thomas Mann |
Směšné lásky Milan Kundera |
Svět jako vůle a představa Arthur Schopenhauer |
Jak to vidí Václav Cílek [142] Modlitba je vejce snesené bezmocí, říkával Rúmí. Příčinou obtíží s bobry je naše melancholie, kvůli ní se na mě díváte jako na vrahouna a bojíte se, že vám posluchači přijdou vymlátit okna rozhlasu. Můj přístup je realistický a nepatetický: na většině míst je třeba bobry chránit a na některých místech je třeba je jednotlivě vystřílet. ..dělali výzkum užovky stromové v Poohří. Tamní německé obyvatelstvo ještě v 19. století věřilo na skřítky a hady hospodáříčky a lidé jim tam dodnes dávají ven misku s mlékem. Umělá hnojiva, o kterých tu chci mluvit, nejsou příliš častým tématem, a přitom díky hnojivům na bázi dusíku živíme zhruba čtyřicet procent populace. Skoro si myslím, že by v každém městě měl být pomník německých inženýrů Habera a Bosche, kteří jako první uměle vyrobili amoniak – v podobě dusičnanu amonného základ všech hnojiv. Nebýt jich, je nás na Zemi možná o miliardu méně. To především znamená, že se špatně hospodaří s půdou. Půdu považujeme za něco spotřebního a tím se lišíme od všech předchozích generací. Když byly dělány skrytou kamerou výzkumy, jaké lavičky lidé nejčastěji obsazují, byly to lavičky, odkud byl výhled na nějakou aktivitu. Třeba ptáci mají rádi ostrovy, protože se na nich cítí bezpečně – stačí vytvořit ostrůvek a najednou tam máte hnízdiště krásných ptáků. Když se na to ale podíváte z hlediska absolutních čísel, světová doprava přispívá k emisím CO2 čtrnácti procenty a odlesnění osmnácti procenty. Pokud bychom to mysleli vážně, ušetříme na emisích v automobilovém průmyslu deset, maximálně dvacet procent, to jest ve výsledku okolo dvou procent. Je ale možné, že se k témuž výsledku jednodušším způsobem dostaneme tím, že budeme pěstovat lesy. Pojišťovny kupříkladu přišly na to, že když se v Anglii o šest procent zvýší rychlost větru, pojišťovací škody narostou dvojnásobně. O období kolem roku 1995 se ve světě často mluví jako o nejasném zlomu, kdy došlo k příchodu nového klimatického režimu. ..strach budí potřebu silné ruky.. Kupodivu ekologie znamená v překladu ekonomii, protože oikos je „dům“, „hospodářství“ a logie či nomie znamená latinsky a řecky „nauka“. Rozdíl spočívá v měřítku. Ekologie představuje udržitelnost dlouhodobou a ekonomie hovoří o ziscích dosažitelných řekněme během několika let. ..jsem si uvědomil, jak čísla a výrazy typu „globální oteplování“ nebo „růst globálního HDP“ už předem narážejí na filtr naší nedůvěry, skoro jako antivirový program vychytává spamy. Alpert přirovnává lidstvo ke kvasinkám, které si rychle spotřebují zdroje, překyselí své prostředí a pak jsou redukovány na pouhých několik procent svého původního množství. Obyvatelé USA spotřebovávají dvacet pět procent všech surovin. Jeden z psychologů zakladatelské generace psychoanalýzy Wilhelm Reich dělal rozhovory s německými dělníky, protože ho zajímalo, co se děje v hlavě obyčejného člověka. Našel mimo jiné zmatek a touhu po silné ruce, tedy to, čeho využil Hitler. A protože část Londýna už topila uhlím, z nebe nepadala čistá voda, ale černý roztok, který ty šaty ničil. Proto jste potřebovali něco, abyste si ten svůj ojetý automobil ochránili. Deštník sloužil nikoliv jako ochrana před vodou, ale jako ochrana před sazemi. Je proto zcela logické, že deštník byl černý, protože saze by na bílém deštníku byly dost ošklivě vidět. ..dokonce morovým vředům se říkalo karbunkl, protože rudě žhnuly jako popálenina od uhlí. Tehdy prováděl Jean Papin své pokusy s atmosférickým tlakem a kromě hrnce, zvaného změkčovač kostí, který používáme dodnes,.. Papin uváděl jejich výkon v koňských silách, a tak si každý majitel šachty mohl snadno spočítat, zda se mu vyplatí živit padesát koní, nebo jeden stroj téže síly. Tyto stroje sice byly poměrně neúčinné, jsou však už předstupněm parního stroje. Papin uváděl jejich výkon v koňských silách, a tak si každý majitel šachty mohl snadno spočítat, zda se mu vyplatí živit padesát koní, nebo jeden stroj téže síly. Statistika říká, že v roce 1900 získával západní svět z uhlí asi devadesát pět procent veškeré energie. V roce 2000 už to bylo jenom dvacet čtyři procent. Z několika složek, z nichž se ropa skládá, se používaly především mazadlo a petrolej na svícení. Benzin byl odpad, jeho nadbytek ale podpořil vývoj spalovacího motoru. .. Kamenný olej neboli ropa.. Všichni máme za sebou bohatství srovnatelné s bohatstvím středověkých feudálů.. Je myslím dobré si uvědomit, že posledních třicet let je v historii lidstva naprostou anomálií. Všichni máme za sebou bohatství srovnatelné s bohatstvím středověkých feudálů.. Na našem území je myslím šest poměrně velkých zásobníků plynu, což jsou podzemní prostory nebo geologické struktury, ve kterých je uchováván plyn pro pozdější využití. Česká republika je v tomto smyslu velmocí, protože její zásoby plynu by jejím občanům umožnily přečkat zimu, jenže už před několika roky došlo k privatizaci. Dnes nám nepatří ani potrubí, ani zásobníky plynu, a protože si Transgaz, spojený s německou RWE, který je vlastníkem, hlídá obchodní zájmy, neví dokonce ani vláda České republiky, kolik plynu plynovody proudí a kolik je ho v zásobnících. Hodně domácností – přesný počet neznám – na plynu závisí. Pokud někdo zavře kohoutek nebo dojde-li k havárii, můžeme sedět a mrznout, protože nikdo nemá žádný nástroj, aby jakýmkoli způsobem ovlivňoval majetek, který mu nepatří. Přijde mi to, že my Češi jsme exemplárně hloupý národ, a kdybych si tuto situaci promítl do armády, je to, jako kdybychom prodali naše tanky a děla a měli radost z toho, že zůstaly na našem území, ale že už nám vlastně nepatří. Pro pochopení energetiky jsou základní dva obvykle zamlčované údaje. Prvním z nich je energetická návratnost, tedy poměr vložené a získané energie. Podle Charlese Halla může tato civilizace fungovat, je-li návratnost větší než 5–6, to znamená, získám-li alespoň pět barelů ropy z jednoho investovaného. Dnešní průměrná energetická návratnost pro ropu je kolem 30 a pro uhlí z velkých ložisek zpracovávané v moderních elektrárnách dokonce kolem 50, pro biopaliva však málokdy dosáhne víc než 2 a u solární energie se výpočty hodně liší, protože závisí na nákladech na likvidaci solárních panelů. Může se ukázat, že solární a geotermální energie má význam jako lokální zdroj pro jeden dům nebo osadu. Druhým ze zmíněných údajů je čistý energetický zisk. V případě solární energetiky by se počítal z energetických nákladů na vyrobení, instalaci, údržbu a likvidaci zařízení. Nesmírně důležité je nastavení subvencí, bez nichž by se některé alternativní způsoby získávání energie vůbec nerozeběhly. Pokud jsou však příliš vysoké anebo trvají příliš dlouho, deformují trh a výroba subvencované energie vykazuje malý nebo záporný energetický zisk. To podkopává samotné základy civilizace, která pro svůj chod potřebuje, jak jsem již uvedl, energetickou návratnost alespoň 5. Zásoby uhlí vystačí světu nejméně 350 let. Z hlediska dlouhodobé politické orientace je dobré si uvědomit, že třetina všech uhelných zásob světa se nalézá v USA. Znamená to, že za případné světové energetické krize mají Spojené státy reálnou šanci udržet si postavení velmoci,.. Co může Česká republika nabídnout světu za situace, kdy klesá chuť nakupovat? Snad jen potraviny a možná vodu. Z tohoto pohledu je třeba vnímat zbytečné zastavování zemědělské půdy a její degradaci jako bezpečnostní riziko horší než al-Káida. Myslím, že bych sám s nadšením stavěl i Slapskou přehradu, natož pak třeba Velkou pyramidu, a že bych o tom hrdě vyprávěl vnoučatům….. Vysychání mohlo být i důvodem, proč se stěhovaly pyramidové komplexy. Bylo totiž nutno zachovat symboliku převozu přes řeku, která byla určitě důležitá, vždyť metaforu o druhém břehu slýcháme dodnes. V podstatě kdo je „za vodou“, je vlastně mrtvý. Podívali jste se mimo jiné také do Jeskyně plavců, známé z filmu Anglický pacient… Konkrétně tato jeskyně je hodně zničená. Vypadá jinak než ve filmu, je to široký, asi osmnáct metrů dlouhý a sedm metrů hluboký skalní převis, jehož stěny byly původně pokryty mnoha figurkami. Některé bohužel zničili Arabové kvůli své nechuti k zobrazování, další mají na svědomí turisté, kteří je kvůli focení navlhčovali, takže z kreseb zbyla dodnes jen třetina nebo čtvrtina. Především hledí na to, aby si poušť neochudili. V okrajových oblastech můžete libyjské sklo sbírat, nesmíte je ale prý pod trestem dvou let odnětí svobody vyvážet, což je sankce, kterou Egypťané stanovili po nájezdu českých sběratelů před několika lety. Libyjské sklo je něco jako vltavín, světlezelené kousky od několika centimetrů až po velikost pěsti. Dnes se na základě jeho složení předpokládá, že vzniklo dopadem velkého meteoritu. Třeba v Damašku ani v Chartúmu se večer v zapadlých uličkách nebojíte, což se o Centrálním parku v New Yorku rozhodně říct nedá….. Řeknu-li to s velkou nadsázkou, tak trochu jsem v Damašku hledal, samozřejmě marně, pomník zakladatele českého státu, kupce Sáma, protože český orientalista Otakar Klíma kdysi uvažoval o tom, že Sámo byl Syřan. Jméno Samuel je ostatně na Levantském pobřeží naprosto běžné. Znamenalo by to, že Sámo mohl být zčásti arabské, zčásti židovské krve, mohl být potomkem Féničanů, rozumět mezopotámským a egyptským bohům a zároveň vědět něco o raném křesťanství, které bylo v Sýrii běžné, i o islámu. Vyplynulo z nich, že historicky se toho o Sámovi nedá říct skoro nic. Spíš se předpokládá, že to byl obchodník ze židovsko-arabského prostředí ze španělské Andalusie. Usedlíci se soustřeďují na místo, nomádi věří na cestu. Periferie je zóna aktivní výměny. Tady si člověk opakuje dervišskou říkanku o Bohu, který postavil mezi sebe a člověka most tenký jako břit damascenské šavle: „Přejdi, Bože, máš-li odvahu!“ Po materiální stránce se máme nejlépe možná tak za posledních sedm milionů let, kdy jsme se odštěpili od svých předchůdců, opic. Když jdete ráno do práce, říkejte si: Sedm milionů let už jsem se neměl tak skvěle jako teď. Je to paradox civilizace, že máme hodně a cítíme se špatně, dokonce tak, že někteří psychologové mluví o epidemii nebo pandemii deprese, která se šíří západním světem. Peníze by měly sloužit tomu, k čemu byly původně určeny, což není jen zisk. Účel peněz spočíval v zavedení sociální rovnosti, v Americe byly prostředkem k odstranění evropských aristokratických privilegií. V praxi je volný trh funkční v malém a středním měřítku, v tom velkém selhává. To, čemu věříme a co dokonce vyvážíme, je napůl už ideologie volného trhu, která ani v Americe už tak docela neplatí, jak vidíme na osudu velkých bank, které stát v okamžiku, kdy krachují, de facto znárodňuje. Pořádně se to neví, ale těžební náklady na barel ropy jsou u arabských ložisek patrně kolem deseti dolarů, u Ruska kvůli zastaralým technologiím kolem třiceti čtyřiceti dolarů. To v podstatě znamená, že některá ropná ložiska vydělávají a jiná stačí tak akorát na vlastní reprodukci. Nejlevněji čerpáte ropu při prvním životě ložiska, kdy z vertikálního vrtu teče v podstatě sama. Tehdy vyčerpáte asi deset procent ložiska. Dalších dvacet procent získáte dalšími vrty s pomocí vody nebo plynu, jimiž ropu z ložiska vytlačíte. Dnes se hledají technologie, jimiž bychom získali zbývajících pětašedesát procent. Systém vrtů, který je k tomu zapotřebí, je velmi složitý a drahý a náklady na těžbu v tomto případě dostupují až k šedesáti osmdesáti dolarům za barel. Sedmdesát procent ropy, kterou těžíme, pochází totiž ze starých ložisek, která jednou musí dojít. Situace je možná vážnější, než to vypadá na první pohled. Tržní mechanismy fungují v měřítku týdnů nebo měsíců, v energetice ale musíme vždy uvažovat šest, dvacet a v případě jaderné energetiky třicet let dopředu. Kdysi jsem zastával myšlenku deglobalizace, samostatnosti regionů, které vyrábějí a spotřebovávají většinu svých vlastních výrobků a energií. Dnes tuto představu musím trochu upravit. Myslím, že optimální je pro nás měřítko Evropské unie a že energetická a potravinová spolupráce v jejím rámci je nutná. Na druhou stranu v měřítku celého světa taková spolupráce nefunguje – levná výroba v Číně nebo v Indii je pro nás likvidační. Ovšem konkurence v rámci Evropské unie je pro všechny zúčastněné únosná. Pokud tedy diskutujeme o globalizaci a místních stabilitách, je nutné vybrat správné měřítko, ve kterém se pohybujeme. A jak je to u oveček? Když ovce žere, dívá se do země, nemá jinou šanci, zároveň je to ale bojácné zvíře, takže ovce bez zvonku by se stále rozhlížela, kde stádo je a kde jsou jeho dominantní jedinci. Dáte-li dominantním ovcím ve stádu zvonečky, ovce si klidně žere a naprosto přesně ví, co důležití členové stáda dělají. Bača si může dělat, co chce, nemusí stádo vůbec sledovat, ale podle zvuku pozná, kdy ovce utíkají, kde zrovna jsou, že teď přeskočily potok….. Semily nemají žádnou pořádnou tradici, a přitom se mohou chlubit významným světovým primátem. V roce 1878 zde byl objeven kopírovací stroj, odtud se do celého světa rozeběhla výroba hektografu, jak se mu tenkrát říkalo. Je to zapomenuté dědictví, na které můžeme být pyšní, vždyť bez kopírek si dnes svět neumíme představit. Obsáhlá a velmi realistická odpověď od hejtmana Josefa Novotného mi přišla minulý týden. Podle ní měl Jáchymov před deseti lety šanci nastartovat ekonomický rozvoj, město ale prodalo celou řadu historických domů spekulantům. Jáchymov přesvědčivě ukazuje, co znamená špatný prodej zlatokopům ve velkém měřítku. Když zbankrotovali, zmizeli v širém světě, jsou nedohledatelní, poštu jim nedoručíte a domy chátrají. Je marné, že památkový zákon vlastníkům nemovitostí cosi ukládá – město se viditelně hroutí. Když jsme film točili, často se mi zjevoval obraz, jako když se díváte do korun stromů – strom, mezera, strom, mezera –, a uvědomoval jsem si pocit bezpečí a nostalgie, který je s ním spojený. Přemýšleli jsme, co je to za pocit, a přišli jsme na to, že když nás maminky vozily v kočárcích, dívali jsme se nahoru, viděli přesně tohle a kočárek drncal a uklidňoval nás. ..a lidé mezitím pijí, sázejí a z toho, co by jinde považovali za chronickou formu beznaděje, vytvářejí zvláštní svobodu drsné veselosti. No, já mám radši opadané omítky….. Kocman třeba říkal: Vezměte bublifuk, rozpusťte čínskou tuš s mýdlem a vyfoukněte bublinu proti bílému papíru. Z toho vznikne skutečně pěkná struktura,.. Říkal také, že jeho nejmilejší knihy jsou ty, které poznal, když mu bylo okolo dvaceti. Domnívám se, že pokud rodiče chtějí dát dětem kvalitní knihy, musí to udělat někdy mezi jejich patnáctým a pětadvacátým rokem, protože jenom tehdy dochází k základnímu ovlivnění na celý život. ..ale já pro sebe vnímám kreativitu člověka jako pokračování její kreativity. ..a řecká Baktrie, což bylo království rozkládající se v oblasti dnešního severního Afghánistánu, v části Kyrgyzstánu a Pákistánu. Řekové sem vnesli svého střízlivého aristotelského ducha a zejména ve výtvarném umění je jejich vliv zcela evidentní. Do soch Buddhů se promítá obraz Apollóna a ty pak září apollónským jasem. Měli zakázáno pít alkohol a sázet stromy. První zákaz pravděpodobně přešel do koránu. Druhý zákaz se netýká nenávisti vůči stromům, ale obavě beduínů, že se usadí a začnou hromadit bohatství a rozkoše a z toho vzejdou půtky a spory. Jedním z rysů původní nabatejské kultury je neustálá snaha o zjednodušování, o odkládání zbytečných věcí. Dokonce i nejvyššího boha si představovali jako krychli a vytesávali mu ze skal jednoduché hranoly podobné Kábě v Mekce. Ostatně i slovo Kába má stejný slovní základ jako „cube“, tedy krychle. <2022> |