Sumerové

Epos o stvoření světa.

Enúma Eliš [29]

..tu prastarý Apsú, jejich zploditel, a životodárná Tiámat, rodička veškerenstva, své vody smísili dohromady. Nevynořily se pastviny, rákosové houští nebylo vidět. Když žádný bůh se ještě neobjevil, jménem nebyl nazván, osud žádnému nebyl určen, tu z jejich lůna bohové byli stvořeni.

Tak uspal Apsúa, spánkem byl přemožen, však Mummu, rádce, jen mrákotami byl obestřen. Ea jej zbavil pásu, strhl jeho korunu, odňal mu božskou záři a sám se jí oděl. Apsúa spoutal a usmrtil jej.

..slovo tvé nechť ničí i tvoří !

..v hrůzný vůz bouře, jíž vzdorovat nelze, vstoupil, čtyřspřeží připřáhl k němu. Vraždícího, Nemilosrdného, Běžícího, Okřídleného;

Odňal mu tabulku osudů, již neprávem obdržel, vlastní pečetí ji zapečetil a sobě zavěsil na hruď.

Když Šamašovi přiřkl správu dnů a strážce noci a dne ustanovil, sebral Tiámatinu slinu. Z ní pak stvořil Marduk sníh a led. Nakupil mračna plná vody. Závany větru, déšť, chlad, závoje mlhy — množství jejích slin svěřil sobě samému, vložil do ruky své. Položil hlavu její a na ní horu navršil. Pramen otevřel a vytryskl proud. Otevřel v jejích očích Eufrat a Tigris.

I nazvu ho jménem Babylón, obydlí velkých bohů.

„Obydlí velkých bohů“ je etymologizující překlad vlastního jména Babylón — v akkadštině Báb-ili, tj. „brána (= městská čtvrť, domy, obydlí) boží (bohů)“.

Vyslechl Marduk slova bohů i zachtělo se mu tvořit nádherné věci. Ústa svá otevřel a sdělil Eovi, co v srdci rozvážil. Vyslovil tento návrh. „Seberu krev, udělám kosti a stvořím lidskou bytost, nechť její jméno je člověk! Člověka stvořím, bytost lidskou. Obtížen bude službou bohů a bohové si odpočinou.

Před Eou v poutech ho přidrželi a za trest proťali mu žíly.

Před Eou v poutech ho přidrželi a za trest proťali mu žíly. Z krve jeho stvořil pak Ea pokolení lidské, službou je obtížil bohů a bohy osvobodil.

..černohlavci jsou tvorové jeho; krom něho nezná žádný bůh smysl jejich dnů.

Néberu jest jeho hvězda, jež na nebi jasně září.

<2018>