Charles Bukowski

Lidské "prase - prasátko", ožrala, tulák..životní..naturalista.

Všechny řitě světa i ta má [6]

Já jsem vždycky nesnášel vzdávání poct vlajce. Bylo to otravné a stupidní. Vždycky mi připadalo, že bych měl vzdát poctu spíš sám sobě, ale vstali jsme a provedli obřad.

Robertovou největší touhou - když na takové věci pomyslel - bylo vklouznout do Muzea voskových figur a milovat se s voskovými ženami. To ale vypadalo dost nebezpečně. Žil proto ve světě snění a svou touhou milovat se se sochami a figurínami omezil na sexuální fantazie.

Starouš nastoupil a doopravdy páchl - chlastem a potem, agónií a smrtí.

Celá země se hemžila smutnými zraněnými lidmi, jako byl on.

Jeho obličej stál za pohled. Jako by ho měl popsán tisícem kocovin a tragédií.

Měli otevřeno. Mexická dívka, která přinesla kávu, na něj pohlédla jako na lidskou bytost.

Definicí života je problém.

..byl unavený...celým tím pitomým komplexem životních nutností.

..ale vysvětlil mi ho latinsky a použil ho, aby ukázal na jeho latinský základ: ženský jsou z podstaty šílený.

Bylo to jasné. Ženy jsou řízeny žlázami s vnitřní sekrecí, muži srdcem. Proto trpí pouze muži.

Povinnosti, povinnosti...všechno jenom kvůli činži, aby si občas zapíchal a dal se pohřbít na venkově.

Jeho próza byla stejná jako jeho poezie - neukázněná, protispolečenská a lenivá.

Hodně dobrých chlapů skončilo kvůli ženský pod mostem.

Jak vám může každý potvrdit, nejsem zrovna žádný fešák. To slovo neznám. Vždycky jsem obdivoval psance,hajzly, svině a kurvy. Nemám rád hošíky s hladce vyholenou tváří, kravatou a teplým místečkem. Mám rád šílené, zoufalé chlapy, chlapy se zkaženými zuby a vymlácenou palicí, chlapy, kteří se nechovají tak, jak se sluší.

Nemám rád zákony, morálku, náboženství, pravidla. Nechci, aby mě formovala společnost.

Myšlenka na sebevraždu mě neopouštěla, byla silná, svědila mě v zápěstích. Sebevražda byla jediná pozitivní věc. Všechno ostatní bylo negativní.

..břicho mě bolelo a já se topil v slizu a sračkách. Toto je jeden ze způsobů konce světa, žádná atomová bomba, ale hovna, hovna, hovna.

Teplou vodu. Ticho. A já roztažený mezi stěnami a navracející se do šachty své prokleté duše.

Nemocnice, lapáky a kurvy: to jsou univerzity života. Mám několik titulů. Říkejte mi pane.

<2017>