Edgar Rice Burroughs

Americký spisovatel, nejznámější svými sériemi o Tarzanovi a Johnu Carterovi na Marsu.

John Carter - Princezna z Marsu [166]

..avšak když se domníval, že je sám, sedával celé hodiny, zíraje do prázdna, a v jeho obličeji se zračil výraz jakési beznadějné touhy a hlubokého žalu.

Zaryl jsem svému ubohému uštvanému koni ostruhy do boků..

Chýlilo se k ránu. Jako vždy v Arizoně, kde neexistuje jitřní úsvit, rozednilo se téměř rázem.

Cítil jsem, jak se po mém nitru rozlévá pocit sladce příjemné ospalosti, napětí ve svalech povolilo a zavírala se mi víčka.

Otrlí rudoši prchali před neznámým nebezpečím jako ubohé ovce před smečkou vlků - já pak jsem se nemohl ani hnout. Byla to pro mě svrchovaně trapná situace, poněvadž jsem byl vždy zvyklý bránit svůj život veškerou fyzickou energií.

Moje pozornost byla upoutána velikou rudou hvězdou, zářící těsně nad horizontem. Zíraje na onu magickou hvězdu, byl jsem jí fascinován -byl to Mars, bůh války. Pamatuji se, že vždy, jsa vojákem, jsem cítil po této planetě nepřekonatelnou touhu. Zdálo se mi, že mně cosi k tomuto čarovnému světu táhne tak mocně, jako magnet přitahuje ocelovou drť.

Cosi v nitru mi našeptávalo, že fakt, že jsem na Marsu, je zcela samozřejmý.

Všichni se dobrovolně vydávají na podivnou poslední pouť k řece Issu, o níž žádný živoucí Marťan neví, kam vůbec teče. Z jejích vln se žádný Marťan nevrátil - ba tomu, kdo by se jednou byl omočil v temných, chladných vlnách Issu, nebyli by ostatní dovolili dále mezi sebou žít.

..jsou Marťané šťastnými lidmi - vůbec mezi nimi neexistují právníci. Právo je vytvářeno pro každý případ zvlášť sborem laiků.

Řekněte Tars Tarkasovi, cokoliv chcete, nemůže mě potrestat ničím hroznějším než pokračováním naší strašlivé existence, kterou jsme nuceni vést.”..

… leč proč bych si svoji ubohou hlavu týrala takovým problémem, když mi srdce našeptává,..

..svědčily o někdejší zašlé architektonické kráse nádvoří, o minulých dobách, kdy zde žila rasa ušlechtilých lidí, jejichž prach je nyní rozvát po celém Marsu a po nichž nezbylo nic jiného než legendy.

Když jsem kolem ní ovíjel svůj přehoz, spočinula moje ruka na jejích bedrech déle, než bylo nutno -Dejah se neodtáhla. Byli jsme oba tiše. Kráčeli jsme po půdě umírajícího světa, leč v našich duších se rodil svět nový.

Pravděpodobně jste jí trpce ukřivdil, takže nechce o vás živoucím ani slyšet, mrtvého vás však žalostně oplakává.

Vrozená hrdost mi nedovolovala, abych jí nadbíhal. Mám za to, že dovednost zacházet se ženami a zdatnost v boji jsou dvě vlastnosti, které se vždy u jedince vyskytují v obráceném poměru. Slaboši a zbabělci často dovedou lehce okouzlit něžné pohlaví, kdežto udatní bojovníci, kteří se dokáží postavit jakémukoliv nebezpečí, se chovají před ženami jako nezkušené a bojácné děti.

Dejah neodpověděla, seskočila ze sedla, objala mě a klidně a důstojně řekla: „Prchněte, Sólo! Dejah Thoris zůstane po boku muže, kterého miluje.” Tato slova se vryla do mého srdce nezapomenutelným dojmem. Byl bych za ně dal ne jeden, nýbrž tisíce životů.

Práce byla na farmě vykonávána zločinci, válečnými zajatci, dlužníky jsoucími v prodlení a starými mládenci, kteří byli příliš chudí, než aby mohli zaplatit vysokou celibátní taxu, kterou každá marťanská vláda ukládá.

<2024>