Ohlédnutí za Španělskou válkou - George Orwell (esej, 1943) [22]

Jednou se zásadních zkušeností války je, že člověku se nikdy nepodaří uniknout nechutným pachům lidského původu.

..Stali jsme se příliš civilizovanými, než abychom mohli pochopit samozřejmé. Protože pravda je velice jednoduchá. Abyste mohli přežít, musíte často bojovat; a bojujete-li, musíte se zašpinit. Válka je zlo, a často to menší zlo. Ti, kdo meč zvednou, také mečem hynou - a ti, kdo meč nezvednou, zajdou na páchnoucí nemoce. Fakt, že je nutné psát takovou banálnost, ukazuje, jak se na nás podepsaly roky rentiér kapitalismu.

..Ať ji jde o informace z jakéhokoli zdroje, je to všechno stranická propaganda - a tedy lži. Celá pravda o válce je jednoduchá. Španělská buržoazie uviděla šanci, jak rozdrtit dělnické hnutí, a chopila se jí za pomoci nacistů a reakčních sil celého světa......A v Londýně jsem viděl noviny, přebírající tyto lži, a horlivé intelektuály, budující emocionální nadstavbu na událostech, jež se nikdy neudaly. Viděl jsem vlastně historii psanou ne podle toho, co se skutečně stalo, ale podle toho, co se mělo stát dle různých "stranických linií".

Vím, že se s oblibou říká, že většina historických záznamů jsou stejně lži. Věřím, že větší část historie je nepřesná a zaujatá..

Odchováni po stovky let takovou literaturou, kde vždy v poslední kapitole triumfuje Spravedlnost, poloinstinktivně věříme, že dlouhodobě musí zlo být vždy poraženo.

Když pomyslím na starověk, jímá mne hrůza z toho, že ony stovky miliónů otroků, na jejichž bedrech spočívala generace za generacemi civilizace, po sobě nezanechaly vůbec žádné záznamy. Neznáme ani jejich jména.

Ostatní se propadli do hlubokého ticha.

V praxi to však není možné být neutrální a stěží existuje něco jako válka, ve které by nezáleželo na tom, kdo vyhraje.

O to ve skutečnosti šlo - všechno ostatní byla jen jinovatka na povrchu věcí.

Jsem přesvědčen o tom, že v budoucnosti dospějeme k názoru, že Stalinova zahraniční politika vůbec není tak ďábelsky chytrá, jak se tvrdí, ale jen oportunistická a stupidní.

Zda bylo správné pobízet Španěly k pokračování v boji, který nemohli vyhrát - jak to evidentně všichni levičáci v jiných zemích činili - na to lze těžko odpovědět. Sám jsem toho názoru, že to bylo správné, protože jsem přesvědčen o tom, že už jen z hlediska přežití je lepší bojovat a být poražen než vzdát se bez boje.

Přes veškerou mocenskou politiku i novinářské lži byl ústřední otázkou války pokus lidí jako on vybojovat si právo na slušný život; právo, jež jim bylo uděleno okamžikem zrození.

Když jen člověk pomyslí, kdo všechno podporuje či podporoval fašisty, musí být ohromen - to je sestava ! Jaký program mohl - třeba jen dočasně - svést dohromady na jednu loď Hitlera, Pétaina, Montangu Normana, Paveliče, Williama Randolpha Hearsta, Streichera, Buchmana, Ezru Pounda, Juana Marche, Cocteaua, Thyssena, Otce Coughlina, jeruzalémského muftiho, Arnolda Lunna, Antonesca, Spenglera, Beverley Nicholse, lady Houstonovou a Marinettiho ! Rozluštění této tajenky je ale velice prosté. Všichni to jsou lidé, kteří mají co ztratit, nebo lidé, kteří touží po hierarchické společnosti a děsí se představy světa, v němž by žily svobodné a sobě rovné lidské bytosti. Za tím celým povykem o "bezbožném" Rusku a "materialismu" dělnické třídy je prostě úmysl těch, kdo mají výsady nebo peníze, se jich nevzdat.

Zatracená impertinence těchhle politiků, knězů, spisovatelů a kdoví koho, poučujících pracujícího socialistu a jeho "materialismu" !

..Pracující třída má ve svém materialismu pravdu ! Má pravdu, když si uvědomuje, že nejdřív je žaludek a pak duše - ne hodnotově, ale časově ! To je třeba pochopit - a dlouhá hrůza, již prožíváme, se stane přinejmenším srozumitelnou.

<2017>