Bohumil Hrabal

Ostře sledované vlaky [52]

..a uprostřed vlaku byl zaseknutý brzdící špalek, byl rozžhavený a kov vykapával na kolejnici, ale říšská lokomotiva vesele táhla i ten zaseknutý vagón.

..se pořád ozývalo něžné vrkání a cinkání a štěbetání telegrafů a telefonů, jak v krámku obchodníka se zpěvavým ptactvem.

..a hned jsem dělal, jako že hledám svou červenou čepici. Byla ve skříňce docela zaprášená, na dýnku byly tlapičky myších paciček.

..na dýnku byly tlapičky myších paciček.

Před válkou pěstoval norimberské bagdety, ty holoubky s útočnými černými a bílými šipkami na křídlech, kterým sám obden čistil holubince a měnil vodu a sypal zadinu. Ale když Němci tak surově přepadli a potom porazili Poláky, pan přednosta nechal výlet zavřený, a než odejel do Hradce, nařídil staničnímu pomocníkovi, aby všecky ty norimberské bagdety zardousil. Za týden přivezl polské rysy, ty holuby s krásným modrým voletem a překrásnými křídly, zdobenými šedivými a bílými trojúhelníčky, které jsou do sebe zapasované jako dlaždičky v koupelnách.

Kočičko, tělo to potřebuje, tělo to žádá…“..

Ale to je tím, že nic už nad lidma není! Ani Bůh, ani mýtus, ani alegorie, ani symbol. Jsme na světě sami, proto je dovolený všecko…, ale ne pro mě!

Pan výpravčí Hubička rozděloval ženské do dvou tříd. Těm, které měly převahu od pasu dolů, říkal jako paní hraběnce: prdeláč, a těm, které od pasu nahoru měly krásné poprsí, říkal ceckounek.

..kde nejdřív několikrát udeřil židlí o podlahu, až v dopravní kanceláři padala omítka ze stropu, a potom hulákal do světlíku: „Kletba erotického století! Všecko je přeerotizováno! Jen erotická dráždidla. Výrostci i děti se zamilovávají do děvčátek pasoucích husy! Milostné tragédie okoukané z četby a erotických filmů! Na soud s pisateli a vychovateli a prodavači pornografických knih a obrazů! Pryč se zrůdnou obrazotvorností mládeže! Rozsekal mrtvolu mlíkařky a jistě by rozsekal mrtvolu i své sestřenice, kdyby mu v tom nebylo zabráněno. V drogerii vystavená figurína znázorňující průřez boku mladé ženy v životní velikosti. A mládež tohle přímo hltá! Ateliér jednoho malíře vás nechá na pochybách, zda jste nevešli do řeznického krámu s lidským masem. Kanibalismus! Vranská v kufru a hledá se blondýn se zlatým zubem. Kupoval jí naposled australské jablko v automatu Koruna. Huj! Samé maso! Vraždy z vilnosti na obzoru. Na lavici obžalovaných s učiteli, kteří trpí poučení ve věcech pohlavních. Čím víc nemravnosti a požitkářství, tím méně kolíbek a tím více rakví!“ chraptěl pan přednosta světlíkem z kuchyně v prvním patře do dopravní kanceláře.

..a potom paní hraběnka, když objednávala vagóny pro jateční dobytek, často vytýkala panu přednostovi, že je vlažný ve víře, že když padne katolická církev, tak padne i celý svět.

..a od té doby jsme byli štastni.

A já jsem stál na perónu a díval jsem se na vlakvedoucího a jeho četu a topiče, a hned jsem viděl, že tady zastavili jen proto, aby si prohlédli výpravčího Hubičku, jestli je na něm vidět to, co se o něm vypravuje, jak o noční službě vyhrnul telegrafistce sukně a natiskl jí kolem zadnice staniční razítka.

„Dávejte pozor, slečno Zdenko Svatá, pozor,“ zvedl se rada Zednicek, „než vás položil pan výpravčí na telegrafní stůl, nedělal na vás nějaký nátlak? Nevyhrožoval? Netlačil násilím?“ „I kdepak! Sama. Sama jsem si lehla… najednou se mi samotné zachtělo si tam lehnout… a čekat, co to bude dělat…,“ zasmála se telegrafistka. „…a čekat, co to bude dělat…,“ šeptal pan přednosta a psal.

„Tam jede naše naděje. Naše mládež. Bojovat za Svobodnou Evropu. A co vy tady? Tisknete razítka na zadek telegrafistky!“ řekl a vrátil se ke stolu, prohlédl fotografie, pak je odhodil. „Ovšem,“ řekl, „sklaplo nám, omezení svobody to není…, ale je to hanobení němčiny, státního jazyka!“ zvedl se a udeřil pěstí do stolu, „polovička razítek je sestavená z německých slov! A to je zneuctění!“..

A zatím na rampu vyváděli posledního býka, kterého přivezli nákladním autem, taky ho děvečka přivedla řezníkům až do auta, když vyjeli, býk začal dělat dílo. Řezník povídá pomocníkovi: Bohouši, ten panchart nám vyvrátí sajtny, tady máš nůž a vypíchni mu voči! A pomocník Bohouš, který to potom vypravoval v kanceláři, se obrátil a okýnkem protáhl ruku a na dvoje hrábnutí vypíchl býkovi oči. „A bejk byl potom klidnej jak beránek,“ řekl v kanceláři pomocník Bohouš, „hehehe, už asi nechtěl mít nic se světem.“..

Zelená lampa tiše syčela v kanceláři pana přednosty, který se na sebe upřeně díval do zrcadla.

Tak byli ti koňově bílí, že vydávali světlo jako kvetoucí keř jasmínu za letní noci.

..trnul jsem, jak to bude, až by k tomu zase mělo dojít? I já jsem teď postával na perónu, i já jsem se díval na noční oblohu a tam jsem viděl svůj film, přes celé nebe jsem pokládal Mášu, tak jako pan výpravčí Hubička Zdeničku na telegrafní stůl, a kus prádla po kuse jsem z ní stahoval, ale když tam na nebi ležela Máša nahá, nevěděl jsem, co s ní dál? Věděl jsem, ale neměl jsem ještě tuhle zkušenost, protože jsem ještě nikdy v ženě nebyl, kromě toho, kdy jsem byl v břiše své maminky, ale na to jsem si nemohl vzpomenout…..

„Tak jsem mužskej?“ optal jsem se. „Jste, Miloši,“ řekla. „Tak ale, paní přednostová, co dál? Nechtěla byste mě zaškolit? Pěkně vás o to prosím… v blázinci mi doktor Brabec řekl, že bych si měl otřít parůžek s nějakou starší dámou…“ „Ale pane Miloši, já už jsem v přechodu, já už s tímhle nic nechci mít, opravdu, já vás chápu, kdybych byla mladší, panenkomarija, co to do vás tady na stanici vjelo? Výpravčí Hubička s těmi razítky, vy zase s otíráním parůžku…, ale všecko pozejtří půjde, uvidíte, jste mužskej, a jak mužskej…“..

..a v zádech jsem pocítil příjemnou bolest, jako by mi do nich někdo zarazil zednickou kramli.

„Nemáš strach?“ „Ne, nikdy jsem nebyl tak klidnej… ach,“ povídám, „já jsem mužskej, já jsem mužskej zrovna tak jako vy, pane výpravčí, mužskej jsem, a to je krásný, všecko už ze mne spadlo, takhle…,“ vzal jsem ze stolu dlouhé nůžky a stříhl jimi, „takhle jsem se odstřihl od minulosti,“ zasmál jsem se a zvedl telefon.

<2019>