Kalčík Rudolf

Český spisovatel narozený na Podkarpatské Rusi.

Král Šumavy [129]

Pak vkročil do budovy. Už na schodech ucítil známý pach. Všechny útvary ho měly: zvětralý kouř z cigaret, vůně kávové náhražky, uniforem a řemení a zašlapaných podlah.

Pro strážmistry to byl nezvyklý pohled – plačící žena. I oni začínali být dojati, pozorovali její slzy jako nějaký vzácný úkaz, který člověk spatří na nekonečné, temné noční obloze.

Když oba – Zeman a Cigánek – usínali, klinkaly pod oknem zvonce ovcí.

..v uších mu zněl ještě hukot elektrického sloupu a jeho rozpálené krve. Déšť rámusil v okapu. Doběhl ke dveřím a opřel se tam o zeď. Čekal.

— Tohle mi udělá nejlepší z mých kluků… proč myslíš, že jsem tě sem dal? Ach Zdeňku, ty mizero jeden… hubu bych ti nejraději rozbil na cimprcampr! Kamarádíčkové! Takhle sem můžu postavit celej regiment, a nebude to nic platný! Styď se!

Když se má něco stát, stane se to, i když budeš řvát jako děvka.

Všechno v pořádku? zašeptal. 100 — Až na mě, zahuhňal Beran. – Posviť, jen na vteřinu, hýmlhergot! Mně na hubu. Čtyři přední horní zuby mu chyběly. — A mám po troubení, povzdychl si respicient. — Ještě že umíš na housle, řekl Cigánek, ale nikdo se nezasmál.

V lesích vydělávali přibližovači dříví pateronásobek obvyklého platu, a tak byla hospoda hned jejich.

Za rakví šel Kot, sušší a kostnatější než jindy..

Snad se přece jenom najde skulinka, kterou bude moci uniknout spolu s tím mužem vedle sebe z téhle strašlivé pasti osudu! Určitě se najde. Začala prudce doufat.

Pes zachytil stopu, i když bylo velké vlhko. Nebyla tedy příliš stará.

Co se jednou pokazilo, může se po druhé napravit.

<2021>