Farma zvířat [46]

Nejhloupěji ze všech se zeptala bílá klisna Molina: “A bude pořád cukr, i po revoluci?”..

“A budu moci pořád nosit stužky ve hřívě?” opáčila Molina. “Soudružko, ty tvoje stužky, které máš tak ráda, jsou znakem otroctví. Copak nemůžeš pochopit, že svoboda je mnohem cennější?!”..

Tato práce byla přísně dobrovolná, ale každé zvíře, které by se jí snad nezúčastnilo, čekalo zkrácení přídělů žrádla na polovinu.

Krávy jednomyslně odpřisáhly, že Kuliš se vplížil v noci do stájí a ve spánku je vydojil.

“Náš Vůdce, soudruh Napoleon,” oznámil Pištík velmi pomalu a zřetelně, “kategoricky prohlásil - ““kategoricky””, soudruhu - že Kuliš byl Jonesův agent od úplného počátku - ano, a ještě dlouho před tím, než se na Revoluci vůbec pomyslelo.” “To je ovšem něco jiného,” řekl Boxer. “Když to říká soudruh Napoleon, tak to musí být pravda.” “To je správný přístup, soudruhu!” pochválil ho Pištík,..

Mezi zvířaty se nyní již nesmělo o Napoleonovi mluvit jen jako o “Napoleonovi”, ale pouze formálně jako o “našem Vůdci, soudruhu Napoleonovi” a prasata pro něj ráda vymýšlela tituly jako Otec všech zvířat, Postrach lidstva, Ochránce ovcí, Přítel kačen a podobně. Ve svých projevech mluvil Pištík se slzami v očích o Napoleonově moudrosti, dobrotě srdce, jeho hluboké lásce ke zvířatům, ať jsou kdekoliv, zvláště k tem ubohým zvířatům, která ještě musí žít v nevědomosti a otroctví na jiných farmách.

Ale o pár dní později si Majka, když četla Sedm přikázání, povšimla, že mezi nimi je jedno další, které si zvířata zapamatovala špatně. Vždy si mysleli, že Páté přikázání zní “Žádné zvíře nesmí pít alkohol”, ale byla tam ještě dvě další slova, na která se zapomnělo. Ve skutečnosti toto přikázání znělo: “Žádné zvíře nesmí pít alkohol ““přes míru””.”..

A tam uviděla to, co Lupina. Bylo to prase kráčející na zadních nohách. Ano, byl to Pištík. Trochu kymácivě, jak nebyl zvyklý pohybovat se v této poloze, ale v perfektní rovnováze přecházel přes dvůr. A o malou chvíli později vyšla ze dveří domu dlouhá řada vepřů na zadních nohách. Některým to šlo lépe, některým hůře, jeden či dva by asi potřebovali hůl jako oporu, všichni ale přešli dvůr úspěšně. Pak se ozvalo štěkání psů, ostré kokrhání černého kohouta a ze dveří vyšel sám Napoleon, majestátně vztyčený, hrdě se rozhlížející. Smečka jeho psů poskakovala kolem. V paznehtu držel bič.

Nebylo tam nic mimo jediného přikázání. To znělo: VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ..

Kniha George Orwella (vlastním jménem Eric Arthur Blair) ““Farma zvířat””, napsaná na přelomu roku 1943 a 1944, jako by svým žánrem šla proti proudu času: vyprávěním o zvířatech charakterizuje politické vztahy a děje mezi lidmi.

V zrcadle ““Farmy zvířat”” se naši soudruzi ihned poznávali a je příznačné, že česky vyšla od roku 1946 zase až nyní.

Orwellův román Farma zvířat, napsaný formou bajky, je podobenství o násilnou revolucí nastoleném společenství, v němž “jsou si všichni rovni”, a jeho postupné proměně v systém, kde většina “rovných” je ovládána hrstkou “ještě rovnějších”.

..nastoleném společenství, v němž “jsou si všichni rovni”, a..

<2018>