Brian Aldiss

Skleník [134]

Všechny ženy byly rozzlobené, ale žádná se neodvážila Grena dotknout. Byl dítě-muž. Byl tabu. Měl magickou moc vyřezávat duše a plodit děti, nebo spíše bude mít, až doroste. To se však mělo stát už brzy.

Bezstarostné a bezpečné časy minou a zdálo se, že nadobro. Děti vstoupí do období samostatných činů, hodných sebe, než se připojí k jiným tlupám. Dospělým začalo stáří, odcházeli Vzhůru do neznáma, do neštěstí a smrti.

V jejich době hloubka lidského chápání nepřipomínala tůni, ale mělčinu.

“Cítíme bolest, tedy žijeme,” řekla Lily-yo.

“I larva osice si myslí, že umírá, když se mění na osici,” odpověděl Zajatec bez čelisti.

Mlhavě si uvědomoval, že to všechno tu bude, i když zemře, a bude to dokonce po jeho smrti trochu bohatší, protože jiní tvorové vstřebají fosfáty z jeho těla.

“Máte hodně nepřátel?” Hutweer se usmála. “Vůbec žádné. Polyká je náš nepřítel číslo jedna, Černý .Jícen, protože si myslíme, že je lepší mít jednoho velkého nepřítele, než stádo malých.

“Konec světa se může stát dobrým začátkem naší další cesty,” zazněl smrž.

Začal se sypat sníh - křehké, vlhké plátky podobné polibkům nemocného.

A tmu bylo třeba brát jen jako nižší stupeň jasu,..

..štěstí, jež si neuvědomuje samo sebe..

Slyšel jsem podrobnosti mnoha životů, které mi připomínají tvoji životní dráhu.

Sodal ztratil trpělivost a mávl ocasem. “Pro vás, všechny lidi a druhy vám podobné, je příznačnou vlastností všetečnost. Ta příšerná vlastnost vás nikam nedovede. Proč bych se jich na to měl ptát? Jenom proto, abych uspokojil svou zvědavost?

“A co ten chudák, který tě nese?” zeptala se Yattmur. Sodal Ye vyloudil vibrující pohrdlivý zvuk. “Líné dobytče, nic víc! Jezdím na něm od té doby, co dospěl. Už je dost opotřebovaný. Hni se, ty hnusná příšero! Dělej, nebo domů nikdy nedorazíme.”..

<2022>