Město a hvězdy [70]

Ať už je to pravda nebo ne, doktor Johnson prohlásil, že nic neuklidní mysl člověka tak, jako vědomí, že bude ráno pověšen..

Lidé mnoho zapomněli, i když si toho nebyli vědomi.

Nechtěli návrat těch dní, neboť byli spokojeni se svým věčným podzimem.

..za jakými teskní jeho duše.

Celá ta budova byla záhadná a v kronikách dějin města se o ní nedala najít žádná zmínka. Alvin vlastně ani nevěděl, co znamená slovo „hrobka“. Jeserac by mu to pravděpodobně uměl vysvětlit, protože byl znám jako sběratel starých zapomenutých slov, kterými rád prokládal svoji řeč, aby posluchače zarazil.

Ale právě v tom momentu, kdy jeho srdce toužilo po nedosažitelném, se pevně rozhodl.

Alystra nečekala, až domluví. Otočila se na patě a rozběhla se dlouhou rampou, která je sem dovedla. Alvin ji nezkoušel zadržet, protože vnucovat někomu svou vůli bylo v Diasparu nepřípustné. Byl si vědom toho, že přemlouvání by nemělo žádný význam. Věděl, že Alystra se nezastaví, dokud nebude mezi svými přáteli.

Neudivila ho pouze reakce děvčete, ale i její prudkost a iracionálnost.

Alvin napjatě čekal na ten dech beroucí okamžik, který ze všech lidí zažil pouze on – na okamžik, kdy se zableskne první chvějivá hvězda.

Ale stojí za to to zkusit, alespoň pro uhašení požáru tesknoty, který plane v jeho duši.

Stabilita není ale všechno. Je od ní kousek k stagnaci a tím pádem i k dekadenci.

A stále ještě zůstávaly pro všechny lidi spojené výrazy láska a umění. Spojené, protože láska bez umění je pouze uspokojení touhy a umění nemůže být vychutnáno aniž se k němu přistupuje s láskou.

Už dávno je známo, že bez jisté příměsi zločinů nebo chaosu se Utopie stane nesnesitelně nudnou.

Promýšlel všechno velmi důkladně, vážil problém ze všech možných stran. Po hodině přijal rozhodnutí, pro něho charakteristické. Počká a uvidí.

Byl kritik, ne revolucionář. Chtěl vyvolat jenom pár vrásek na povrchu pokojně plynoucí řeky času. Třásl se před zaváděním vážnějších změn.

Věděla, že Alvina nepochopí, dokud se nedozví, k čemu míří.

Žádný stroj neposkytne z vlastní vůle větší množství informací, než je od něj požadováno a znalost správné formulace otázek bylo umění, jehož ovládnutí často zabíralo hodně času.

..a cítila za tím vším nějaké tajemství,..

Věděl však, co se stane, jestliže vejde do tohoto lákavého vchodu, i když neměl ponětí, čím se jeho cesta skončí. Nebude už mít svůj osud pod kontrolou, ale poddá se vlivu neznámých sil.

Šelest větru mezi listím už znal dříve, ale kromě toho tu zaznívalo tisíce jiných hlasů, které mu nic nepřipomínaly. Na jeho oči zaútočily neznámé barvy, do nosu udeřily pachy zapomenuté na počátku historie jeho rasy. Teplo, bohatství pachů a barev, neviditelná přítomnost miliónů živých stvoření ho ohromily skoro fyzickou prudkostí.

Jsou věci, které nejdou sdělit, člověk je bud ví nebo neví.

V jistém smyslu byl nevelký polyp bezmocnou obětí své biologické podstaty. Kvůli své nesmrtelnosti se nemohl měnit a byl nucen věčně opakovat tentýž neměnný model.

Dávno, Alvine, lidé toužili po nesmrtelnosti a konečně jí dosáhli. Zapomněli jenom, že svět, který se zříká smrti, se rovněž zříká narození. Možnost prodlužování života donekonečna mohla přinést uspokojení jednotlivci, ale způsobila stagnaci rasy. Už před staletími jsme dobrovolně rezignovali na nesmrtelnost, ale Diaspar stále sní ten falešný sen. Právě proto se naše cesty rozešly a proto se už nikdy nesetkají.“..

..měl navíc smůlu, že měl obrovskou fantazii.

Je těžké věřit, že v jednom člověku mohla existovat taková směs lži a upřímnosti, ale tak to skutečně bylo.“..

..a mluvil o nesčetných lidech, kteří zasvětili život znásobení jeho krásy.

Jako každá lidská bytost byl Alvin do určité míry stroj, jeho činy byly předurčeny dědičností.

Eristona a Etanii, Alvinovy poručníky, pustil Hilvar rychle z hlavy jako sice laskavé, ale naprosto bezradné nuly.

Strach nebyl natolik silný, aby paralyzoval jeho vůli. Částí svého mozku si Jeserac domyslel, že celá ta zkušenost je pouze sen a ve snu se mu nemůže stát nic zlého. Projde jím a ochutná všechno, co mu přinese, dokud se znovu nevzbudí ve městě, které zná.

Vyprojektovali jsme město, které znáš a zfalšovali jsme minulost, abychom ukryli svoji zbabělost. Och, nebyli jsme první, kdo tak jednali – ale byli jsme prvními, kteří to udělali tak důkladně. Přeprojektovali jsme duši člověka, obrali jsme ji o ambice a prudké vášně tak, aby byl spokojený se světem, který teď vlastní.

<2020>