Kokunov V.L., Stupov A.D.

62.armáda v bojích o Stalingrad [94]

..těch hrozných letních dnech byla v oblasti Stalingradu organizována a cvičena 62. armáda. Přicházeli do ní lidé nejrůznějších povolání, lidé z nejrůznějších částí Sovětského svazu. Přicházeli občané Moskvy i Leningradu, kolchozníci ze Sibiře a dělnici z Uralu, kolchozníci z bavlnářských oblastí Uzbekistanu i horníci z Donbasu, gorkovští strojnici i kuzněčtí slevači, kazašští pastevci i vjatští dřevorubci, lovci z tajgy i volžští plavci, ivanovští tkalci i kalininští lnáři.

Výbory stranických a komsomolských organizaci projednávaly žádosti vojáků i důstojníků o přijetí do strany a komsomolu. Tyto žádosti byly výrazem vlasteneckého cítění sovětských lidí, lásky k vlasti, ke straně, výrazem přání jít do boje jako komunisté. Vojín z útvaru majora Talakvadze ve své žádosti psal: ´Do posledního dechu budu držet zbraň ve svých rukou. Ujišťuji stranickou organizaci, že svěřeným mně samopalem budu přesně bít nepřítele. Prosím, abyste mne přijali do svých řad.´..

Takové odpovědné úkoly jako průzkum, noční průzkum, odvážný výpad do nepřátelského týlu, zajišťování spojení a podobně byly svěřovány rovněž komunistům a komsomolcům, kteří již měli bojové zkušenosti.

Hitlerovci útočili s velkými silami pěchoty a tanků. Když nepřítel narazil na soustředěný odpor, zamířil jiným směrem; hledal slabší úseky naší obrany.

´Hrdinství, jež zvítězilo nad smrti,´ - tak nadepsala ´Krasnaja zvězda´ ze dne 13. srpna 1942 svůj úvodník, věnovaný hrdinným gardovým bojovníkům. Gardoví vojáci - zástupce politického pracovníka roty Bělikov, vojíni Alejnikov, Samojlov a Petr Boloto, nyní Hrdina Sovětského svazu - odrazili dvěma protitankovými puškami útok 30 tanků, z nichž 15 zničili. Všichni čtyři zůstali na živu. Jejich jména vyslovovala s úctou celá země.

„Budem se bit, chlapci, po čapajevsku: Buď prsa ověnčená řády, nebo sťatá hlava v křoví.“ (´Libo gruď v krestach, libo golova v kustach.´)..

V bojích se zvláště vyznamenal školní prapor. Jedna z jeho čet, jíž velel starší seržant Smirnov, pobila více než 300 hitlerovců. Sám Smirnov postřílel svým samopalem více než 30 fašistů a četař Pjanov, obsluhující lehký kulomet, dokonce více než 70.

Příkladem hrdinství a mužnosti, kterými se v té době vyznačovali vojáci a velitelé 62. armády, byl legendární boj 33 ruských bohatýrů - vojáků ze Sibiře a Dálného východu - se 70 fašistickými tanky. Sovětští vojáci vydrželi a zvítězili. Na bojišti zůstalo 27 spálených a zničených nepřátelských tanků a více než 150 hitlerovských vojáků a důstojníků. Stalo se tak 24. srpna 1942 již na blízkých přístupech k Stalingradu, v obvodu M. Rosošky, kdy hitlerovci vrhli na úzký úsek fronty stovky tanků, kdy město po náletech fašistických letadel hořelo a fašisté pronikali k Volze.

33 statečných vojáků vydrželo. Celkem zasáhli a zničili 27 tanků a pobili více než 150 hitlerovců. Ostatní tanky se daly na ústup. Všech 33 tankoborníků zůstalo na živu. Jen jeden z nich - nosič střeliva Žezlov - byl raněn. V září roku 1942 předal člen Válečné rady 62. armády generálporučík Gurov jménem presidia Nejvyššího sovětu SSSR všem hrdinům vyznamenání. Podporučík Strelkov, politický pracovník Jevtifějev, pomocník politického pracovníka Kovalev, mladší seržant Mingalov a Paschalnyj, vojíni Matjušenko a Prošin byli vyznamenáni řádem Lenina, devět nižších velitelů a vojínů řádem Rudého praporu, čtyři medailemi ´Za odvahu´ a šest vojínů medailemi ´Za bojové zásluhy´.

Přísaháme, že se pomstíme fašistickým vyvrhelům za jejich zvěrstva a násilí, páchaná na našich lidech, na našich městech a vesnicích. Rozdrtíme a zničíme proklaté vetřelce! V boji s nenáviděným nepřítelem se v žádném z nás nesmí pohnout srdce, nesmí se vyskytnout malomyslnost a lítost k nepříteli. SMRT OPOVRŽENÍHODNÝM NĚMECKÝM OKUPANTŮM!

Hesla - ´Ani krok zpět´, ´Nepřítel musí být rozbit u Stalingradu´ - se stala posvátnými pro všechny vojáky, velitele a politické pracovníky 62. armády.

Na zákopy tankoborníků útočilo více než 20 tanků. Hrstka gardových vojáků připustila tanky na vzdálenost 50-75 metrů a potom deset z nich zničila. Z deseti hrdinů padlo osm smrtí chrabrých. Gardovému politickému pracovníku Gerasimovu byl za tento hrdinský čin udělen titul Hrdiny Sovětského svazu.

Čujkov odpověděl: „Svůj úkol jsem pochopil velmi dobře. Úkol splním... Přísahám: buď padnu ve Stalingradu, nebo jej uhájím.“..

Říká-li se o Čujkovovi, že byl mozkem 62. armády, pak generál Gurov byl její duší. Byl politickým pracovníkem v nejlepším smyslu toho slova. Čujkov a Gurov se navzájem doplňovali; odvolej z armády Gurova, jistě bude něco scházet Čujkovovi, a naopak.

Bránit se útokem - taková byla taktika, které používal Čujkov v bojích ve městě.

Nepřítel ve snaze dosáhnout stůj co stůj svého cíle, používal nejzáludnějších metod boje. Útočící německé tanky měly barvu sovětských tanků a byly označeny pěticípými hvězdami. Tento podvod hitlerovců však byl brzy odhalen.

Generál Rodimcev začal v sovětské armádě jako vojín. Přísný velitel, s bystrým pronikavým pohledem, jednající šetrně s lidmi, člověk velmi temperamentní a vytrvalý, vyznačující se silnou vůlí a nezměrnou statečností - takový byl Rodimcev, jeden z nejmladších, ale již slavných generálů. Když jeho divize dorazila k Stalingradu, byla situace ve městě velmi kritická.

Bezmezné hrdinství a oddanost vlasti prokázali v tomto boji vojáci poručíka Vdovičenka. První pronikli do nepřátelských okopů, ničíce hitlerovce bodáky a granáty. Když odvážný velitel padl, ujal se velení starší seržant Kucenko. Z třiceti vojáků této jednotky zůstalo šest. Tato hrstka odvážných vlastenců hrdinně hájila po několik hodin až do příchodu posily dobyté postavení.

Bočnou palbou na tanky způsobíš nepříteli větší ztráty!

Pomstíme se barbarům, kteří podnítili válku, zpustošili naše vesnice, města a závody, kteří zneuctili naše rodiny a prolili mnoho krve našeho mírumilovného obyvatelstva. Žádné slitování s nepřítelem, směle vpřed do boje! - tak zní výzva vlasti, tak zní výzva velikého vůdce Stalina.

Prudkost bojů vzrůstala každým dnem. Místy se obě strany zakopávaly ve vzdálenosti 20-25 metrů od sebe.

Bez nadsázky lze říci, že boje, probíhající od 14.-18. října, rozhodly o osudu Stalingradu.

Naše strana, náš lid je nadšen a hrdý na to, že vychoval takové lidi, jako jste vy, obránci Stalingradu, kteří změnili město v nepřístupnou pevnost.“ (Protokolovaný zápis projevu)..

„Sibiřané neustupují!“ - hrdě prohlašovali bolvinovci. Pravdivost těchto slov dokazovali při všech bojových akcích.

..prosince. Je stále hůř. Omrzly mi palce u nohou. Je velká zima. Večer jsme dorazili po těžkém pochodu do Stalingradu. Podařilo se nám dostat do sklepa. Je tu 30 lidí. Jsme neuvěřitelně špinaví a neholení. Sotva se můžeme pohybovat. Jídla je velmi málo. Tři čtyři cigarety. Úžasně divoká tlupa. Jsem velmi nešťasten. Všechno je ztraceno. Zde se neustále hádají, každému z nás již přestaly sloužit nervy.

13. prosince. Dnes večer jsme dostali rýžovou mouku a 1/16 konzervy. Byl jsem šťasten. Kromě toho nic nového. Jsem strašně vyčerpán a točí se mi hlava.

Jak došlo k zajmutí štábu 295. německé pěší divize? 31. ledna objevil Michail Porter německý telefonní kabel vinoucí se jako rudá žíla po zasněžené zemi. Porter spokojen nálezem šel podél kabelu jako za průvodcem. Vtom zasvištěly vzduchem střely. Bylo nutno zalehnout do prolákliny. Do stejné prolákliny zalehli ještě dva jiní vojáci, kteří sem přiběhli kdoví odkud. Společně začali opětovat palbu. Porter zahlédl nablízku několik krytů. K jednomu z nich se sbíhala hustá síť kabelů. „Zůstaňte zde, podívám se na ty domečky,“ pravil Porter k dvěma ostatním vojákům. Nestačil ještě odhrnout závěs, přikrývající vchod jednoho z krytů, když uviděl německý samopal, namířený na svou hruď. Porter nemeškal. Vystřelil a německý důstojník velké postavy se svalil na prahu. Ve dveřích se objevil jiný důstojník. Porter znovu vystřelil a také tento důstojník se mu svalil k nohám. Komsomolec vnikl do zemljanky. V ostrém elektrickém světle uviděl množství důstojníků, jejichž uniformy se leskly nejrůznějšími vyznamenáními. S úžasem i strachem hleděli němečtí důstojníci a generálové na nečekaného hosta v šedivém polokožíšku, v ušance, stažené do týla, se samopalem v ruce. „Ruce vzhůru!“ křikl Porter. Hitlerovci beze slova uposlechli. Porter nařídil hitlerovským důstojníkům, aby složili zbraně, posbírali mapy a jiné dokumenty. Na pomoc mu přišel jeden z vojáků, kteří se k němu připojili. Společně vyvedli odzbrojené zajatce ze zemljanky, Voják, který šel vpředu, udělal několik kroků a klesl, zasažen střelou německého odstřelovače. Porter seskupil zajatce do kruhu a sám se postavil dovnitř. Německý odstřelovač zmlkl, aby nezasáhl vlastní lidi. Avšak když vyšli z prolákliny, soustředila se na celou skupinu silná palba. Druhý voják, který se k Porterovi připojil, klesl - střela mu pronikla ramenem. „Vzít raněného,“ přikázal Porter zajatým Němcům. Dva Němci zvedli raněného a opatrně jej nesli. ´Urození´ zajatci byli odvedeni do štábu armády. Teprve tam se Porter dověděl, koho vlastně zajal. Za odvážný čin byl pomocník politického pracovníka Michail Porter vyznamenán řádem Lenina.

Stalingradská bitva je zářným příkladem aktivní obrany. Vojska armády nejenže odrážela zuřivé nepřátelské útoky, ale neustálými protiútoky vysilovala a vyčerpávala protivníkovy síly.

Vysvětlit všem příslušníkům, že armáda bojuje na poslední hranici, že dále ustupovat nelze a není kam. Úkol každého vojáka a velitele - do konce bránit svůj okop, své stanoviště. Ani krok zpět! Nepřítel musí být zničen, ať se děje cokoli...´..

Slovo ´obklíčení´ bylo vymýceno. ´Obklíčení neexistuje´, - tak se učili vojáci a důstojníci 62. armády, - ´existuje kruhová obrana.´..

Na příklad úspěšný útok na ´Dům železničářů´, který řídil velitel Jelin, prováděly tři malé skupiny o třech - šesti lidech, které však podporovalo ještě 82 vojáků.

Celý systém stranickopolitické práce bolševiků v armádě byl zaměřen k výchově těchto vlastností: výchově lásky k vlasti, nenávisti k nepříteli, upevnění bojového ducha, kázně a k tomu, aby byl zajištěn úspěch v boji, vyvozovat z provedeného boje správné závěry, kriticky si uvědomit zaviněné nedostatky a odstranit je.

Komsomolec Šamitov se při plížil k nepřátelskému tanku a zapálil ho. Ale střela fašistického bandity zasáhla odvážného vojína. V jeho kapse našli zápis: ´Jdu splnit odpovědný úkol, zapálit nepřátelský tank, který přímou palbou ničí naše postavení. Kdybych zahynul, považujte mne za komunistu.´..

Gardový vojín Grigorij Angelopov, přijatý za kandidáta VKS(b), měl ve svém seznamu padesát pět zastřelených fašistických vojáků a důstojníků. Došlo k boji. Se zvoláním: „Za vlast, za Stalingrad!“ vedl Angelopov za sebou vojáky na nepřítele. Tu zleva začaly pálit dva německé kulomety. Několik vojáků bylo raněno. Ostatní zalehli. Zalehl i Angelopov, ale záhy vyskočil a v nepřátelské palbě běžel vpřed. Potom zalehl, rozhlédl se a popolezl, pevně přitisknut k zemi. Angelopov zničil granáty jeden kulomet, ale druhý nepřestával pálit. Angelopov se začal plížit k němu. Byl raněn do prsou a obou rukou, ale plížil se dál, nechávaje za sebou krvavé stopy. Gardový voják se dostal až k ochrannému násypu a s výkřikem: „Tu máte, bando!“ převalil se do okopu. Ozval se ohlušující výbuch granátů. Zahynul mladý komunista, hrdina Angelopov, s ním bylo zabito deset fašistů. Naši vojáci, povzbuzeni hrdinským činem Angelopovovým, vrhli se vpřed a obsadili významnou posici.

V besedě vystoupil z řady poslouchajících vojín Dimitrij Petrakov a poklekl před svými soudruhy. „Přiznávám se, soudruzi!“ řekl Petrakov, „V posledním boji jsem měl strach, skryl jsem se za záda svých druhů. Přísahám, že se to už více nestane, svou zbabělost vykoupím krví, budu se nebojácně bít s nepřítelem.“ A Petrakov splnil svou přísahu. Stal se prvním mezi stalingradskými vojáky, neúnavně bil fašisty. Tak působila pravdivá slova bolševika, účastníka obrany Caricynu tak, zvyšovala bojový elán stalingradských obránců. Právě taková práce ukazuje zářný příklad politického zajištění boje.

Knihovník - vojenský technik druhého stupně Anna Jakovlevna Rabinovičová v době bojů o Stalingrad vydala jednotkám více než pět tisíc knih. Kromě toho u pluků pracovalo deset pojízdných knihoven.

Takřka ve středu města stojí tento polozbořený dům. Více než třicet dní bez spánku a bez odpočinku v něm bránili Stalingrad sovětští lidé - nyní Hrdinové Sovětského svazu Jakov Pavlov, Alexandrov, Afanasjev, Ukrajinci Sabgajda a Gluščenko, Gruzínci Mosijašvili a Stěpanošvili, Uzbek Turgunov, Kazach Marzajev, Abchazec Sukba, Tadžik Turdyjev, Tatar Romazanov a desítky jejich druhů v boji.

Naše kulomety pracovaly bez odpočinku. Od nepřetržité střelby vřela voda v chladičích kulometů. „Proklatá pára z vývodních kanálků se rozlézá po rokli a prozrazuje naše stanoviště,“ hartusili kulometníci.

Takový byl i skvělý odstřelovač Vasilij Grigorjevič Zajcev, nyní Hrdina Sovětského svazu. Své dětství do patnácti let prožil v lese na Urale. Vasilij Grigorjevič, vzpomínaje na své dětství, vypráví, jak se jednou rozhodli s bratrem udělat starší sestře kožich z veverek. Aby se kožky nezničily, bylo třeba zasáhnout veverku jediným bročkem. Takto nalovili dvě stě veverek. Budoucí odstřelovač si však vybral zaměstnání velmi vzdálené jakékoli lovecké vášni: knihařství.

Dne pátého ledna 1943 počet fašistů, zastřelených Vasilijem Grigorjevičem Zajcevem, činil dvě stě třicet.

Učinil další objev, kterým se stával pro nepřítele neviditelným. Odstřelovač se prozrazuje plaménkem při výstřelu. Čechov střílel vždy na pozadí bílé zdi. Tak nebylo vidět výstřel.

V polovině listopadu r. 1942 bylo v armádě čtyři sta odstřelovačů, kteří zničili kolem šesti tisíc fašistů.

„Dělostřelectvo - bůh války“, tak ocenil soudruh Stalin úlohu soudobého dělostřelectva.

Za dva měsíce napjatých bojů v Stalingradu položili spojaři přes Volhu devatenáct telefonních linek.

Tanky zpozorovaly spojaře a zahájily palbu z kulometů. Zacharov dělal mrtvého. Tanky zastavily palbu, ale neodcházely. Zacharov proležel šest hodin, nevydávaje známky života. Jakmile se zšeřilo, plížil se Zacharov dále.

..jejichž pláště roztrhané střepinami granátů zrezivěly od nasáklé krve,..

U třetího spatřil písek na závěru. „Takhle to nejde,“ říkal Sonin, „nebude-li pracovat závěr jak se patři, doplatíš na to sám a podvedeš své soudruhy.“..

„Bránit Stalingrad je veliká čest!“ říkal soudruhům, když se dostal se svou jednotkou na břehy Volhy.

<2020 (..kniha z roku 1953, těžká agitka, v knize ani jedna sebekritická poznámka, doporučuji srovnat s knihou "Z Lenigradu do Berlína" od Nikulina).>