Radek John

Český novinář a spisovatel, zprofanovaný svou účastí v politice.

Memento [100]

Procento vyléčených toxikomanů je podle světových statistik stejně nízké jako u nemocných rakovinou.

Kolikrát jsem se před partou tvářil, že mi na životě nezáleží? — Jenže to mi ho nikdo nebral.

Poznala mě. Samozřejmě že mě poznala. Jenže se před těmi ostatními stydí dát to najevo. Hlásit se k té trosce.

Kolikrát se takhle marně snažil píchnout si novou dávku do žíly. Třicet čtyřicet pokusů. Čtyři hodiny mučení. Vana s horkou vodou, aby se žíly trochu napařily — slabá jiskřička naděje, že se to konečně povede. Píchnutí pod jazyk jako poslední rezerva.

Zatraceně! Může vůbec člověka potkat něco horšího, než když se nemůže spolehnout na to, co vidí?

Ze skříně tátovu malorážku. Předválečná mauzerovka! A krabici nábojů. Najednou jsme docela svobodní. Žádné povinnosti. Život někde v zapadlém koutě Slovenska. „Ráno, sotva se z pasek zvedne mlha, na čekané, k obědu srnčí na rožni a jako zákusek borůvky z horských svahů. Až do večera se opalovat, pak chytit do ruky dva tři pstruhy — nic víc člověk k životu nepotřebuje!" Tehdy jsem ještě nerozuměl, o čem Honza vlastně mluví.

Nikdy nedokázal říct něco normálně. Vždycky jen výčitky, nadávky, výchova.

Co si o mně asi myslí? Pravá noha oteklá jako balónek z pouti. Kdy ten jsem viděl naposled? Jedna obrovská hnisající rána od stehna ke kotníku. Zápach na plynovou masku. A kdyby jen to. — Že se na mě vůbec neštítí sáhnout? Ale samozřejmě že štítí. Jenže je to jejich práce. Příšerná. Ještě k tomu se ustavičně snaží nedat mi nic najevo. Přitom pro ně musím být jen nepochopitelná troska budící nanejvýš soucit.

Bá- ječně si rozumíme. Pár společných fetů je víc než čertví kolik let přátelství. Byl bych tehdy přísahal, že se máme rádi jako nikdy nikdo. Báječný pocit. Svatá boží prostoto!

První teplá noc začínajícího léta.

Jsem mrtvý. Vyhaslý.

Nedotklo se tě to, protože ti na milování se mnou vlastně nezáleželo, blesklo Michalovi hlavou.

Ještě pořád Michal nechtěl domyslet, co mu právě řekla.

A pak to uviděl! Panenky očí jak maková zrnka!

Těsný prostor auta jako klec.

Jenomže ani zásoba, kterou jsem přivezl z vojny, není bezedná. Nemyslet na to. Dneska ještě máme.

Aspoň si to užít, jestli kvůli tomu má být průser.

Umí být ještě krásná, uvědomil si.

Zakulatila ses mi v kriminále, uvědomoval si Michal, jak svíral Eviny boky. A zvětšily se ti prsa. Jak je to všechno naruby. Normální lidi v kriminále hubnou. Feťáci přibírají.

„Dobře, ale proč jste v tom pokračoval, " ptá se dál doktor. „Líbilo se vám to?" „Líbil se mi spíš ten pocit. " „Jaký pocit?" „Že jsem frajer. Že to je teda něco píchat si jako opravdoví narkomani. " „Droga sama vám nedělala dobře?" „Ne. To je jako s kouřením. Komu dělá dobře první cigareta?"

„Opravdu?" „Jistě. Jde o to nebejt unifikovanej člověk. Jeden z masy. Typ. Úředník, dělník, rolník, pracující inteligent. Každej by přece měl bejt jinej. Barevnej. Ne ta šedá hmota, co se valí po ulicích.

Vyhaslost. Tupost. Nikdo není tak vygumovaný, tak docela bez přirozených emocí, jako toxikoman. Jste zmrzačení drogou. Bude trvat řadu měsíců, pro ty, kteří s tím začali opravdu brzo, možná let, než se z toho stavu vyhrabete, pokud byste se rozhodli začít opravdu abstinovat. To je ten největší problém vašeho začlenění do normálního života. Většině z vás se bude zdát, že to stojí příliš mnoho úsilí. Proto tolik toxikomanů selhává po propuštění z léčebny. Na úsilí nejste zvyklí. Je to tak?"

Kdybych tak mohl bez mrknutí oka vylejt těch pito-mejch šest kubíků do umyvadla. Začít znova. Pokoli-kátý už? Mít na to sílu. Nedokážu ani vyhodit jednu jedinou dávku. Má pravdu. Vykouřenej pajdavej narkoman, kterej už by si zase dal. Stačí, když to vidí, a klepou se mu ruce. Narvat do sebe další injekci, aby přežil další hodinu. Další den. Další měsíc. Aby skončil s amputovanejma nohama a žílama rozpíchanejma jako cedník. Najednou neměl sílu vůbec k ničemu. Ani aby z Evy něco vypáčil. Už zase nemohl dál.

Mopslík už slinil jak Pavlovův pes.

A to nemluvím o tom, že si můžete píchnout do žíly vzduch, což by zase znamenalo okamžitou smrt na srdeční nebo plicní embolii.

<2021>