Wilbur Smith - Řeka bohů II [32]

..počínání by se neslučovalo s arabskými zvyky, které nepřipouštěly veřejně projevit přízeň osobě druhého pohlaví, i kdyby šlo o milovanou manželku.

Ten příběh v ní rozezníval nejniternější struny samotného bytí..

Udělal pohyb, jako by ji chtěl vzít za paži, ale hned nato ruku spustil. V arabském světě by se i takový letmý dotyk považoval za urážku. Všimla si toho gesta a potěšila ji jeho zdvořilost. Způsoby a lehkost jednání se jí na něm začínaly zamlouvat čím dál víc.

..láhev sladové whisky Laphroaig.

„Moudrá krysa nikdy nemá jen jeden východ z doupěte.“ Tak zněla rodinná zásada přecházející z generace na generaci.

Oba muži seděli vpředu a na zadních sedadlech se krčily ženy, obložené balíky zásob. Dobré africké způsoby, usmál se v duchu Nicholas: nejdříve muži, a ženy ať se postarají o sebe samy.

V těchto nadmořských výškách s čistým vzduchem zářily hvězdy tak jasně, že bylo těžké najít jednotlivá souhvězdí.

„Dokonce označení koptský vzniklo z řeckého názvu pro Egypt. Po více než šestnáct století Abunu, etiopského biskupa, jmenoval patriarcha v Káhiře. Teprve v roce 1959 to změnil císař Haile Selasie.

„Nechme si podobné úvahy, až jich bude třeba.“

Pak nařídil Kifovi a Sálimovi, aby zahrabali lebku dik-dika do mraveniště. Zbytky masa a vyčištění lebeční dutiny nechal na starost mravencům – dával přednost přirozené preparaci před vyvařením.

..citace standardní verze Knihy mrtvých. Vezměme třeba tuto: Vesmír je stvořen v kruhu, disku slunečního boha Ra. Život člověka je kruh počínající v lůně a končící v hrobě. Kruh kola válečného vozu věští smrt hadu, kterého rozdrtí jeho obruč.“

Odložil zbraň stranou, vyměnil propocené ponožky za suchý pár z torny a pečlivě zavázal tkaničky u bot. Jedině začátečník by riskoval puchýře za takových podmínek. Během několika hodin by se do nich dala infekce.

„Musel se určitě zbláznit. Copak mu nepřišlo na mysl, že po něm půjdu? Nebo si je natolik jistý svým náskokem, že si dovolí takhle se bavit? Je něco na světě pitomějšího a slepějšího než ztopořený úd?“ Boris zářil spokojeností.

Mezkaři, pohánění strachem, nasadili vražedné tempo. Šli za svými zvířaty a nutili je k maximálnímu výkonu pícháním do varlat klacky se špičatými konci.

Podzim jeho života změnil povahu jeho požitků a na místo fyzických pocitů nastoupily emoce a pocity ryze duševního charakteru.

Nebylo nic, co by s ním nezkusila nebo mu nedovolila provádět s ní. Dokázala mu splnit i ty nejbizarnější fantazie. Když sledoval její videokazety a ona s ním prováděla stejné věci, dokázala ho stále ještě přivést k orgasmu, což se žádné jiné ženě už nepodařilo. I tak k tomu docházelo měsíc od měsíce řidčeji a pokaždé slábly i křeče sexuálního ukojení, které dokázala vydolovat z jeho stárnoucího těla.

..ale pravý Nil, široký a pomalý, s pachem bahna, který tak důvěrně znala a který jí byl příjemný.

„Je to velmi obtížné –“ „Jistěže je to obtížné. Proto vám platím takové peníze. Kdyby to bylo snadné, udělal bych to sám.

Řeka se drala novým korytem a hučela do údolí, hledaje řečiště opuštěné po tisíciletí. Téměř celou hodinu stáli na břehu a pozorovali bouřlivý živel přitahováni zvláštním kouzlem, kterým divoká voda od nepaměti působí na člověka.

Téměř celou hodinu stáli na břehu a pozorovali bouřlivý živel přitahováni zvláštním kouzlem, kterým divoká voda od nepaměti působí na člověka. Krok za krokem byli nuceni ustupovat stranou, když nenasytný proud víc a víc ukusoval z břehů překopu u jejich nohou.

„Bojovník za svobodu jedněch, je pro druhé terorista,“ odpověděl suše von Schiller.

„Zuluové vyprávějí, že Velký duch, Nkulu Kulu, zasadil baobab obráceně, kořeny vzhůru, aby ho potrestal,“ pravil Nicholas Royaně, když hleděli nahoru na ohromující rozlohu větví. „Zač ho chtěl trestat?“ zvídala Royana. „Čím se chudák starý baobab tak provinil?“ „Vychloubal se, že je nejvyšším a nejsilnějším stromem v lese, a tak se Nkulu Kulu rozhodl, že mu udělí lekci skromnosti.“

„Chci jen říct, že moje podvědomí strávilo tu pasáž a odpověď vložilo ve snu Duraidovi do úst.

Ležel na boku, lapal po dechu a tiše sténal. Pak se svinul do klubíčka jako zárodek v lůně. Přemítal, jak asi dlouho potrvá, než umře. Dušička se v něm zachvěla, když si uvědomil, že to může trvat dny a možná i týdny. Pohnul se a schoulil blíže ke kamennému předmětu, na který narazil. Nedokázal ani posoudit, jestli je to velký sarkofág faraona Mamose. Ležel v temnotě hrobky obklopen královskými pohřebními poklady a čekal na vlastní pomalou a neúprosnou smrt.

Její svědomí by se nedokázalo vyrovnat s naším smyslem pro spravedlnost. Ona je,“ chvíli hledal správný výraz, „příliš čestná a přímá. Vůbec se nehodí do našeho spolku.“

<(znovu) 2018>