Konec dětství [27]

Základní konflikt je v podstatě náboženský, ať už to jakkoliv popírají.

Místní vlády budou stále ještě mít jistou moc, ale na poli širších mezinárodních vztahů bylo veškeré rozhodování odebráno z lidských rukou.

Kromě toho, Karellen proti pachatelům nepodnikl vůbec nic, ani nedal znát, že by o útoku vůbec věděl. Pohrdavě je ignoroval, nechal je škvařit se ve strachu z pomsty, která nikdy nepřišla. Byla to hrozba mnohem účinnější, mnohem víc demoralizující, než by mohl být jakýkoliv jiný trest.

Ale byla tam také moc a moudrost, nezměrné a tolerantní chápání lidstva - a především jakási laskavá náklonnost k oněm maličkým tvorům, plazícím se dole po zemském povrchu.

„To je Rikki, ten strach, který je trápí, třebaže to otevřeně nikdy nepřiznají. Věř mi, nečiní mi žádné potěšení ničit viru lidi, ale všechny církve na světě nemohou být pravdivé a oni to vědí."

Zdálo se mu, že v Dohlížitelově žertování jako by snad rozeznával tón pochopení nebo - kdo to může říci - dokonce výzvy.

„Všechny politické problémy,“ řekl jednou Karellen Stormgrenovi, „se dají vyřešit správným použitím síly.“

Je snad možné, že stále ještě existuje něco takového jako druhová paměť ?

Tvář světa byla změněna s využitím lidské energie namířené správným směrem.

Lidstvo ztratilo své staré bohy a bylo dostatečně zralé na to, aby nemuselo mít nové.

To, že lidstvo nebylo vystaveno žádnému strádání a neznalo konflikty, znamenalo rovněž konec tvůrčího umění.

Žádná utopie nemůže poskytnout uspokojení každému a nemůže ho poskytovat stále. S tím, jak se zvyšovala materiální životní úroveň lidstva, se člověk začal dívat výš a začal být nespokojen s majetkem a mocí, kterou kdysi měl jen ve svých nejdivočejších snech. A dokonce i když měl všechno, co chtěl, v jeho srdci i mysli zůstala neuhasitelná touha a nepokoj.

Téměř jako by se bál něco podniknout, aby tu fantastickou naději, kterou živil ve své mysli, příliš rychle nezničil.

Zrušení armád téměř okamžitě zdvojnásobilo světové využitelné bohatství a zvýšená produkce vykonala zbytek.

„Vymyslel jsem novou definici pro televizi,“ zamumlal George nešťastně. „Je to zařízení pro absolutní sabotování komunikace mezi umělcem a diváky.“

Svět je nyní nevýrazný, kulturně mrtvý. Od doby, co Vládci přišli, nebylo vytvořeno nic nového. Důvody jsou zřejmé. Není za co, ani pro co bojovat, existuje příliš mnoho rozptýlení a zábavy. Uvědomujete si, že dennodenně se na vás různými televizními a rozhlasovými kanály chrlí nějakých pět set hodin vysílání? Kdybyste vůbec nemuseli chodit spát, byli byste schopni ve dne v noci sledovat pouze dvacetinu toho všeho! Není divu, že z lidí se stávají pasivní měkkýši - absorbující, ale nic netvořící. Víte že, průměrný sledovací čas jednoho člověka je nyní tři hodiny denně? Brzy lidé vůbec nebudou žít své vlastní životy. Jejich celodenní náplní se stane sledování nejrůznějších seriálů v televizi!

„Talenty máme, teď můžeme jen prosit o ducha.“ V tomto umělecky koncentrovaném prostředí přece musí něco vzniknout. Nic není víc stimulující než konflikt myslí stejných zájmů.

..ačkoliv sám Sen s Platónem nesouhlasil a podezříval ho z velmi špatné interpretace Sokrata.

..klasická definice malého chlapce: „hluk obklopený špínou“.

„Řekněte mi - proč jste požádal o tohle interview?“ „Myslel jsem si, že to víte.“ „Možná ano, ale pomůže nám to oběma, jestliže mi všechno povíte vlastními slovy.

Ale přesto si nebyl jist, zda svého činu lituje.

..tak jako živiny jednoho pšeničného zrnka krmí mladou rostlinku na její cestě vzhůru za sluncem.

<2018>