Cody Cassidy, Paul Doherty

Vědecká vysvětlení nejbizardnějších způsobů smrti [150]

Tam, kde i ty nejdetailnější nekrology končí, my začínáme.

Jenže v 11 000 metrech tlak v letadle bez okna prudce klesne a to přináší jisté komplikace. V první řadě si všimneš, že ti to vysává vzduch ze všech tělních otvorů. A jelikož jde o vlhký vzduch, zkondenzuje a ven z tebe vychází jako pára. Z každého člověka. Takže v letadle není moc vidět. Mlha je fakt hustá!

Další věcí, které si všimneš, je zima. V jedenáctikilometrové výšce je teplota nějakých 55 °C pod nulou. Frňák ti v takové kose zmrzne během pár vteřin.

Ve výšce 11 km je vzduch už tak řídký, že z něho nedokážeš získat dost molekul kyslíku k přežití. Akorát nevíš, že se dusíš. Tělo totiž nepozná, že je ve vzduchu málo kyslíku. To, že ti jako by dochází dech, je způsobeno nahromaděním oxidu uhličitého v krvi. Takže v pohodě dýcháš, jako by se nic nedělo. Jenže ono se děje. Při vědomí zůstaneš ani ne patnáct sekund.

Dosavadní pozorování tedy naznačuje, že za útokem žraloka nestojí ani tak zmatení, jako spíš pouhá zvědavost.

Podle spirálovitých stop od zubů, které pozorujeme na kostech, je zřejmé, že žraloci odřezávají maso a polykají ho vcelku. Dobrá zpráva je, že v sedmdesáti procentech případů jde o jediný kousanec. Špatná zpráva je, že i jedno jediné kousnutí a škubnutí bohatě stačí na oddělení nohy.

Při žvýkání nohy hrozí velké nebezpečí přeříznutí stehenní tepny. Zranění tepen jsou obecně nebezpečnější než stejná zranění žil, protože tepny vedou krev od srdce. Jsou pod tlakem, a tak z nich při poškození krev stříká, kdežto ze žil pouze teče. Stehenní tepna je jedna z nejrizikovějších. Okysličuje celou nohu a každou minutu jí proteče skoro pět procent veškeré krve v těle.

Tělo si ztrátu pěti procent krve za minutu nemůže dovolit. Takovým tempem by do čtyř minut bylo po tobě.

Právě nyní, při čtení těchto slov, působí na tvoji stehenní tepnu určitý tlak, silný asi jako když natáhneš gumu. Pokud ji žralok čistě přefikne, scvrkne se tepna okamžitě zpět do pahýlu. Svaly ji skřípnou a zpomalí únik krve, takže máš čas si nohu zaškrtit. Pokud jsou ale okraje přetržené tepny roztřepené nebo šikmé, nezatáhne se tak dobře. No a to je špatné. Do půl minuty ztratíš vědomí.

Aby srdce mohlo tlouct, potřebuje určitý minimální krevní tlak. Dvacetiprocentní ztráta krve už znamená překročení této hranice. Zbývá ti pár minutek do úplné mozkové smrti.

Puntičkářská vědecká studie potvrdila, že ze všech ovocných slupek jsou ty banánové nejnebezpečnější.

Banánové slupky mají na dřevě součinitel tření pouhých 0,07 – jsou tedy dvakrát kluzčí než led, než dřevo dokonce pětkrát.

Stlačená banánová slupka vylučuje extrémně kluzký gel.

Chůze je ve skutečnosti jen řetězec pádů a jejich vyrovnání.

Zhruba patnáct lidí se od roku 1901 pokusilo přeplout Niagarské vodopády kvůli slávě nebo jen tak, kvůli dobrodružství (v kapitole o Niagarských vodopádech si přečti, jak se jim při tom vedlo). Pět z nich se utopilo, většina se nikdy nevrátila. („Raději bych se postavila před dělo a nechala se zastřelit,“ odpověděla první přeživší, „než abych to udělala znovu.“)..

Bobby Leach byl ale profesionální kaskadér, šoumen a cirkusový eskamotér, který si na živobytí vydělával tím, že pokoušel smrt. V roce 1906 se nasoukal do ocelového sudu a vodopády sjel. Přežil, ačkoli zdemolovaná kolena a zlomená čelist si vyžádaly šestiměsíční hospitalizaci.

V rakvi je dost vzduchu tak na šest hodin. Pak se začneš dusit.

Možná doufáš, že vydržíš déle, když zadržíš dech. Tím ale ve skutečnosti spotřebu kyslíku ještě zvýšíš. Tělo totiž potřebuje vyrovnat nahromadění CO2, a tak dýcháš více zhluboka, než je třeba. Nejlepší je dýchat pomalu, kontrolovaně.

Jakmile obsah kyslíku spadne na 10 %, bez varování upadneš do bezvědomí a poté hned do kómatu.12 Klesne-li podíl kyslíku někam mezi šest a osm procent, následuje okamžitá smrt.

Normální obsah CO2 ve vzduchu je 0,035 %, jenže ve vzduchotěsné rakvi jeho koncentrace prudce stoupá. Dvakrát třikrát se nadechneš vzduchu, kde je oxidu uhličitého 20 %, a jsi v bezvědomí. Do smrti zbývají jen minuty.

Zároveň ti CO2 pomalu otravuje centrální nervovou soustavu, což se projevuje jako zmatení a blouznění.

O tvůj život – tedy o tvou smrt – vede těsný souboj zvyšování obsahu CO2 a pokles kyslíku. Nakonec ale zvítězí otrava vlastními exhalacemi. Už za 150 minut vystoupá koncentrace CO2 na smrtící úroveň a usmrtí tě tak dvě hodiny předtím, než by ti v rakvi došel kyslík.

Ukázalo se, že nejmíň bolí štípnutí na lebce, prostředním prstu u nohy a na paži nad loktem. Všechna tato místa dosáhla na mizerných 2,3 bodu na Smithově stupnici. Těsně za nimi následují hýždě, jež utržily o něco vyšší skóre 3,7. Na opačném konci spektra se nachází obličej, penis a vnitřek nosu.

..má penis 7,3 bodu a horní ret 8,7. A to nejhorší místo pro žihadlo? Vnitřek nosu – rovných 9,0.

Je málo známým faktem, že jedno žihadlo plodí další. Když tě včela píchne, uvolní zároveň koktejl feromonů, jimiž dává celému úlu na vědomí, že potřebuje pomoc. Jeho dominantní složkou je náhodou jistá látka zvaná izoamylacetát. Protože chutná jako banány, běžně se přidává do některých sladkostí nebo třeba do pšeničného piva. Stručně řečeno, když se hodláš hrabat ve včelíně, není zrovna nejchytřejší předtím posvačit Margot s banánovou příchutí a zapít to bavorským Weissbierem.

Včelí jed funguje víceméně stejně jako ostatní hmyzí jedy: proniká do buněk a k dosažení svých cílů mění chemické reakce. V tvém případě projde jed buněčnou membránou pomocí látky zvané melitin. Ten má v batohu schovanou buněčnou bombu v podobě fosfolipázy A2. Je-li cílem krvinka, zničí ji to. V případě, že je zasažen neuron, vyšle falešný signál, který si mozek přeloží jako záchvěv bolesti.

Zkušenost se včelím žihadlem si klidně ohodnoť devítkou na Smithově stupnici. V celém spektru hmyzích bodnutí jde ale jen o průměr. Čímž se dostáváme k další autoritě na tomto poli, básníku bolesti Justinu O. Schmidtovi. Na Schmidtově indexu bolesti, jak se jeho stupnice nazývá, je včelí žihadlo hodnoceno pouhými dvěma body ze čtyř. Schmidt ví, o čem mluví. Nechal se štípnout více než 150 druhy hmyzu, což z něho učinilo experta na bolest a umožnilo mu sestavit první celohmyzí stupnici bolesti na světě.

Jeden z vůbec nejkrutějších bodanců hmyzí říše je ten od hrabalky druhu Hemipepsis ustulata. Hrabalka se vyskytuje všude na světě, ale člověka bodne jen zřídka.15 Ale pokud bys zrovna ty měl tu smůlu, její žihadlo je „oslepující, kruté a příšerně elektrické. Někdo ti do vany hodil zapnutý fén.“

Titul světového šampióna v soutěži o nejstrašnější bodnutí patří legendárnímu mravenci druhu Paraponera clavata z tropických oblastí Střední a Jižní Ameriky. Zmíněnou hrabalku poráží nejen co do intenzity, nýbrž i v délce trvání bolesti. Podle Schmidta ti tento mravenec připraví „ryzí, pronikavou, zářivou bolest. Jako kdyby ses procházel po rozžhaveném uhlí a do paty se ti zarážel rezavý deseticentimetrový hřebík.“

„Kupodivu“ proto, poněvadž možná očekáváš, že tady pobudeš o pár sekund déle. Snad čekáš, že tě to rozmačká. Ve skutečnosti ale zahyneš o pár desítek vteřin dřív, než tě kámen trefí. Meteorit se k Zemi řítí rychlostí někde mezi 40 000 a 260 000 kilometrů za hodinu. Narazí do atmosféry a začne stlačovat vzduch pod sebou. Stlačený vzduch se zahřívá. Možná sis nevšiml, ale když pumpuješ kolo, vzduch v pneumatice je o něco teplejší.17 Meteorit dělá to samé, jen stlačuje hodně vzduchu hodně rychle. Díky vzduchu stlačenému pod meteoritem máš nyní vlastní soukromé sluníčko. Teplota okolního vzduchu během pár vteřin vyskočí z příjemných 21 stupňů na spalujících 1 600. V takovém hicu se z tebe kouří a ty zčernáš, i když ani nemáš čas vzplanout.

Jedenapůlkilometrový balvan by byl podstatně horší zprávou. Ani bys nemusel stát přímo pod ním. Kdyby vlétl do atmosféry pod ostrým úhlem, všechno, nad čím by proletěl, by spálil žár. Na povrchu planety by zanechal zřetelnou stopu spálené země.

Dne 10. září 1945 měl Mike skončit na talíři k večeři. Jeho majitel, farmář Lloyd Olsen, ho vzal na dvorek a sekyrou mu usekl hlavu. K Olsenovu nemalému překvapení se Mike ze zranění otřepal a pokračoval jakoby nic. Kloval do země ve snaze se nažrat (aspoň to zkoušel). Dva roky pak Mike cestoval po Americe. Teprve potom se konečně udusil k smrti. Krmit ho museli očním kapátkem. Jak je možné, že useknutí hlavy přežil? Lékaři na Utažské univerzitě konstatovali, že ostří sekery opravdu hlavu oddělilo, nicméně Mikeův mozkový kmen zůstal nedotčen. Mozkový kmen řídí základní funkce včetně srdečního tepu, dýchání, spánku i příjmu potravy, což je v principu vše, co slepice dělá. Krev se v Mikeových tepnách srazila dřív, než stačil vykrvácet, a Mike si zase mohl jít po svém.

Mozek je tvárný a dokáže úkoly přesunout do nepostižených oblastí. Také se dělí na levou a pravou polokouli a v případě, že je poškozena jen jedna z nich, dokáže přestát i rozsáhlé zranění.

Na začátku 19. století byly bezpečnostní předpisy při výstavbě železnice poněkud uvolněné, zvláště pro střelmistry a jejich čety. Phineas Gage měl v týmu na starosti sypat střelný prach do děr vyvrtaných ve skále a pak ho upěchovat metr dlouhou a tři centimetry silnou kovovou tyčí. Před samotným pěchováním měl ale do vrtu přidat trochu písku, aby se nálož nevznítila. Ale 3. září 1848 zapomněl Phineas Gage přidat písek. Jakmile udeřil do střelného prachu, ozval se třesk a kovová tyč mu proletěla čelistí, vnitřkem hlavy za levým okem, levou hemisférou mozku a vrchem hlavy ven a přistála o několik set metrů dál. Nejenže ho tyč nezabila, ale Gage ani neztratil vědomí. Po měsíci se téměř zotavil, i když se mu údajně změnila povaha. Přátelé se shodli, že je popudlivější. Po nehodě Gage opustil dráhy a vydal se i s tyčí na přednáškovou tour. Žil ještě dalších dvanáct let.

Na tomto studentovi však bylo pozoruhodné, že měl IQ 126 (průměr je 100). To by mohlo leccos napovědět o samotných testech IQ, ale také to naznačuje, že co se týče mozku, na velikosti tolik nezáleží.23 My máme v hlavě asi kilo a půl mozku. On ho měl asi deset deka a v pohodě fungoval.

Nakonec se zdá, že klíčem k inteligenci je počet neuronů bez ohledu na velikost mozku.

Protože nejsilnější možné kmitání je mezi nulou a dvěma atmosférami, může hudba dosáhnout maximálně 194 decibelů. Cokoli nad to je rázovou vlnou.

Decibely (dB) se měří hlasitost. Jde o logaritmickou jednotku. Znamená to, že zvýšení hodnoty o 10 decibelů odpovídá zvuku, který má desetkrát větší energii.

Kdyby se ti z repráků podařilo vydolovat 190 dB, měl bys problém.26 Naštěstí se toho v praxi netřeba děsit. Nejhlasitější reproduktor, jaký kdy člověk vyrobil, je jedna houkačka v Holandsku. Používají ji k testování, zda družice dokážou vydržet hluk při startu rakety. Houkačka vydává 154 decibelů.

Takže stojíš před reprobednou, posloucháš metal a někdo otočí hlasitost na doraz, v tomto případě na 190 dB. Tlaková vlna ti přefoukne plíce a pravděpodobně potrhá plicní sklípky. Jako ryba vytažená z vody budeš nadarmo lapat po dechu a udusíš se.

Pravý fanoušek metalu by pochopitelně odletěl na Venuši. V naší atmosféře je 194 decibelů pro hudbu strop, ale tam, na Venuši, kde je atmosféra mnohem hustší, může být rocková muzika desettisíckrát silnější.

Šampiónem v kosmické nemoci je bývalý senátor státu Utah Jake Garn, který využil svého postavení a v roce 1985 si vysloužil cestu do vesmíru. Intenzita nevolnosti senátora Garna je tak legendární, že NASA na jeho počest pojmenovala stupnici kosmické nemoci. Garnova stupnice má krajní body 0 a 1.

Lidské tělo bez ochrany přežije ve vakuu tak minutu, možná i dvě, ale při vědomí zůstane jen asi 10 vteřin.

V noci při teplotě -150 °C ti bude zima, ale nebudeš vyloženě mrznout, protože -150 ve vakuu není totéž, jako napochodovat do mrazáku s -150 stupni na Zemi. Bez atmosféry je ztráta tepla pomalá. Bude to, asi jako kdybys vstoupil nahý do chladné místnosti. Pak ucítíš, jak tě šimrá chlad. To se uvařil a vypařil pot z kůže, poněvadž teplota varu vody je ve vakuu nižší než teplota tvého těla. Ale neboj, víc než trochu chladu nepocítíš.

Pokud přistaneš na osluněné straně Měsíce, kde je 120 nad nulou, opět tě vzduchoprázdno zachrání před upečením. Z prohřátého měsíčního povrchu ale sálá teplo, takže ti bude o něco tepleji než za letního dne v Údolí smrti.

Výsadu atmosférického štítu mít na Měsíci nebudeš, takže i kdybys na sebe před výstupem napatlal ochranný krém faktoru 50, za pár sekund ti radiace zařídí pěkné zdravé opálení. Do patnácti vteřin koupíš tak velkou dávku, že si vykoleduješ puchýře a spáleniny třetího stupně.

Také je třeba vzít v potaz dýchání. Kdyby ses před opuštěním lunárního modulu zhluboka nadechl, vzduch v plicích by ve vakuu okamžitě expandoval a roztrhal jemné plicní sklípky. Nejlépe je tomu předejít. Až budeš vystupovat z lodi, není dobré se nadechnout a zadržet dech. Radši měj pusu dokořán, aby mohly plyny z plic vyletět.

V krvi máš dost kyslíku na nějakých deset patnáct vteřin vědomí. Potom omdlíš.

Srdce ke kontrakci potřebuje jen desetinu voltu. Špatně načasovaný voltík ho vykolejí – a to tě může stát život.

Jakmile elektřina získá přístup do lebky, zahřeje a uvaří ti bílkoviny v mozku. Sežehne vnitřek mozku a pokračuje směrem k elektrodám na kotnících. To znamená, že projde jako soustředěný paprsek mozkovým kmenem. Tam je řídicí centrum četných životních funkcí, třeba dýchání. S usmaženým mozkovým kmenem „zapomeneš“ dýchat, a je fuk, jak moc se snažíš si vzpomenout.

Ve Spojených státech zahyne na nehody ve výtahu v průměru dvacet sedm lidí ročně.

Výtahy jsou bezpečné i proto, že mají bezpečnostní brzdu. Vynalezl ji roku 1853 Elisha Graves Otis. Je namontovaná na samotné kabině výtahu a umožňuje zastavit i v případě poškození lana. Až do Otisova vynálezu nebyly výtahy moc oblíbené. Nikdo nechtěl lézt do krabice, v níž jeho život visí na jediném vlásku, jakkoli tlustém. Otis to změnil – a tím změnil vše.

Vojáci pana Stappa přivázali do speciálních raketových saní, zrychlili je na 0,9 Ma a sledovali, co se děje při zastavení. Saně zabrzdily za 1,4 sekundy při přetížení 46,2 G. Stapp zažil dost nepříjemnou chvilku, kdy „vážil“ přes dvě tuny. Roztrhly se mu cévky v očích, popraskala žebra a zlomil si obě zápěstí. Nicméně přežil a dokázal, že správně připoutaný člověk může odolat i tíhovému zrychlení většímu než 40 G.

Co je tedy nejlepší? Lehnout si na záda. Je to nejjistější způsob, jak si udržet orgány každý zvlášť, a ne na jedné hromadě. Je ale dost zajímavé, že když paní Oliverovou v troskách výtahu objevili, na rozdíl od našeho doporučení neležela na zemi, nýbrž seděla v rohu.

Třiašedesátiletá učitelka v důchodu Annie Edson Taylorová se v roce 1903 octla na mizině. Než by se smířila s vidinou života v chudobinci, odhodlala se stát se prvním člověkem, který sjede Niagarské vodopády v sudu.

Po několika minutách sud pod vodopádem vylovili a v něm i nezraněnou paní Taylorovou. Přestože byla úspěšná, traduje se její výrok: „To bych spíš napochodovala před ústí kanónu, i kdybych věděla, že mě rozstřílí na kusy, než abych znovu sjela vodopády.“

A spadneš-li z výše 12 metrů (při rychlosti 55 km/h) na kameny, téměř jistě to znamená smrt.

Další niagarský odvážlivec jménem George L. Stathakis, který vodopády splul v roce 1930, trčel v sudu za vodní stěnou čtrnáct hodin. I když si sud zachová celistvost, nebude v něm dost vzduchu na tak dlouhý pobyt. To se právě stalo Stathakisovi, který se ve vodním válci pod vodopádem udusil.

Až budeš slavit 10 000 dní života, budeš mít za sebou 27 let, 4 měsíce a 25 dní pobytu na této planetě. Nebo, chceš-li, bude ti 240 000 hodin. Z toho jsi 11 000 hodin projedl, strávil celý rok v koupelně a další rok s očima zavřenýma při mrkání. To všechno ale bledne ve srovnání s jednou z tvých nejoblíbenějších kratochvílí: pobytem v bezvědomí. Ve věku 10 000 dní budeš mít naspáno devět let.

..ale tenkrát v roce 1964, za neustálého dohledu, nespal tento druhák 264,4 hodiny. Což je víc než 11 dní. Šlo o součást středoškolského vědeckého projektu – doufejme, že podstatnou součást – a neprobíhalo to úplně hladce. Třetí den si spletl dopravní značku s chodcem a čtvrtý den byl přesvědčen, že je profesionálním hráčem amerického fotbalu. Podle dozírajících lékařů ho velmi urazilo, když někdo o jeho schopnostech zapochyboval. Šestého dne přestal ovládat svaly a začal ztrácet krátkodobou paměť. Když byl požádán, aby od stovky počítal pozpátku po sedmi, v polovině úkolu zapomněl, co vlastně dělá. Přesto byl ještě poslední den schopen porazit jednoho z pozorovatelů v pinballu (člověku vrtá hlavou, jak na tom ten soupeř asi byl). Navzdory tomu všemu se Gardner po čtrnácti hodinách spánku zcela zotavil.

Absence spánku nějakým záhadným způsobem, kterému nerozumíme, potkany „otrávila“ a jediným efektivním protilékem se ukázal být spánek.

..víme, že spánek je pro mozek pravděpodobně cosi jako myčka pro nádobí.

V bdělém stavu mozek vyrábí jedovaté odpadní bílkoviny, které se v něm povalují a narušují jeho funkce.37 Mozkomíšní mok mozek proplachuje a toxický odpad odvádí pryč. Naneštěstí když nespíš, mozkomíšní tekutina neteče. Dokud jsi vzhůru, mozkové buňky jsou tlustší a není mezi nimi příliš místa. Míšní mok pak uvízne v dopravní zácpě mozkových tekutin a jedy zůstávají na místě a dál se hromadí. Jakmile usneš, mozkové buňky se smrsknou a míšní mok tam kopne rychlost jako na dálnici o půlnoci. Tekutina rychle protéká mozkem a odnáší s sebou jedy, kterými je znečištěn.

A navíc pomůže, když budeš mokrý. Elektřina si vždycky hledá cestu nejmenšího odporu, proto když tě zasáhne a ty jsi pořádně durch, mohla by ta cesta vést po vnější straně kůže, a ne skrz tvé tělo.

U blesku o životě a smrti rozhoduje, kdy přesně ti projede srdcem. Pokud máš smůlu, zasáhne srdce těsně před jeho kontrakcí. Projde-li elektřina srdcem v tomto okamžiku, a ten trvá jen desetinu vteřiny, způsobí fibrilaci, což bez defibrilátoru znamená jistou smrt. Ale i v případě, že máš kliku a blesk tě trefí až po srdečním stahu, stejně nemáš vyhráno.

Obzvlášť hloupý nápad je postavit se při bouřce pod strom.42 Blesk uhodí do stromu, přejde do země a celou plochu kolem stromu promění v rozpálenou elektrickou plotýnku. To ti nepřinese nic dobrého, jelikož jsi samá slaná voda, a poněvadž slaná voda má menší odpor než voda v zemi, nastane problém. Blesk ti projde jednou nohou nahoru a druhou dolů, obsadí tvoji elektrickou soustavu, svalům v nohách vydá příkaz k práci a ty si zaskáčeš. Taky ti prorazí a zničí stěny buněk, kterými projde. Říká se tomu elektroporace. Vytvoří tak celou dálnici mrtvého materiálu, kde se bude výborně dařit infekcím.

Devět dní po znovuotevření Velkého hadronového urychlovače – obřího srážeče částic postaveného ve Švýcarsku – selhal svařovaný spoj a do tunelu se vylilo šest tun tekutého helia.44 Šťastnou náhodou tam v té době nikdo nebyl. Pokud by se v tunelu nějací vědci nacházeli, zmrzli by jako ten padouch v Terminátorovi 2.

Když máš pusu plnou helia namísto vzduchu, zvuk se pohybuje dvakrát rychleji, takže se ti hlas zvýší o oktávu.

Samozřejmě je zde i ona potíž s chladem, ale přinejmenším prvních pár vteřin bys byl překvapen, že to moc nebolí. Je to kvůli tzv. Leidenfrostovu jevu. Jakmile se extrémně studená kapalina dotkne teplé kůže, přemění se v plyn, který tě izoluje od nesmírného chladu. Leidenfrostův jev má na svědomí i fakt, že můžeš bezbolestně ponořit ruku do kapalného helia nebo dusíku anebo – pokud jsi dost rychlý – i do roztaveného olova.

Zaprvé má tak malé tření, že když zamícháš nádrž s heliem a vrátíš se za pár milionů let, část se bude ještě točit.46 Také dokáže lézt po zdi. Díky tomu, jak je lehoučké a jak malé tření má, vyšplhá se ze sklenice a bude ti kapat na ruku.

Trochu se to zamotává, ale zkus si představit, že na Zemi nejsou žádné hory ani odpor vzduchu a že tě vystřelí z děla a ty kloužeš dva metry nad povrchem a urazíš osm kilometrů za vteřinu. Zemská přitažlivost tě o ty dva metry přitáhne, ale v ten moment už budeš hodně daleko, a poněvadž je zeměkoule koule, vzdálí se její povrch taky o stejné dva metry.48 ISS dělá to samé, jen mnohem výš.

Což přináší další obtíže: 25 Ma je něco přes 30 000 km/h. Ve výšce, v níž obíhá kosmická stanice, je to celkem fajn. Není tam skoro žádná atmosféra. Jenže jak vzduch houstne, začíná tě brzdit.

První je problém s tíhovým zrychlením. Zpomalíš tak rychle, že přechodně „vážíš“ dvě tuny. Důstojník amerického letectva John Stapp sice dokázal, že se dá chviličku přestát ještě i 46 G. Ty zažíváš 30 G, zato celé dlouhé sekundy. A to znamená smrt. Měkké tkáně, jako jsou dýchací cesty a plíce, takové přetížení úplně rozmačká.

Při rychlosti 25 Ma je vzduch tak horký, že roztaví i kámen.

Ty si výhod tepelné ochrany užívat nebudeš a schytáš to s plnou parádou. Žárem zuhelnatíš, nejdřív se uvaříš a pak, až bude dost kyslíku, uhoříš. Nakonec se při 1 600 stupních vypaříš.

Na ozonové vrstvě se stále pracuje, takže si s sebou radši vezmi nějakou profesionální ochranu proti UV záření (nejlépe něco kolem faktoru 250) a pořádné sluneční brýle (bez nich ti ultrafialové záření do patnácti minut vypálí rohovku).

Před 300 miliony let: Obsah kyslíku v atmosféře vyskočí až ke 35 % (dnes ho máme 21 %). Důsledkem je vznik obřího hmyzu.54 Mluvíme o dravých vážkách velikosti racka, dvouapůlmetrových stonožkách, metrových štírech a ohromných švábech. Blbý čas pro návštěvu, pokud nejsi vyloženě na broučky.

Teď když natáhneš ruku, zakryješ sluneční kotouč posledním článkem malíčku. Za tři miliardy let už budeš potřebovat meloun. A za pět miliard roků vyplní slunce celou oblohu. To pro tebe nevěstí nic dobrého.

K nádechu potřebuješ roztáhnout hrudník o pár centimetrů. Bránice je naštěstí silná. Zdravý člověk dokáže dýchat i s dvěma metráky na hrudníku a než se unaví, trvá to dva dny.

Představ si, že jsi jedním z 2 228 šťastlivců, kteří si vysloužili být na palubě lodi Jejího Veličenstva Titaniku při její první plavbě roku 1912. S potěšením zaplatíš šest tisíc korun (tolik by to stálo dnes) za lístek ve třetí třídě a za výsadu cestovat do Ameriky dvě paluby pod evropskou smetánkou.

Minus dva stupně v moři a na souši je rozdíl: voda tě ochlazuje pětadvacetkrát rychleji než stejně studený vzduch.

Když jsi poprvé vypil sklenici jahodového koktejlu, určitě jsi ho do sebe rychle kopl a zmrazil si mozek. Nebo jsi to tak aspoň cítil. Ve skutečnosti jsi zchladil nerv, který probíhá podél patra v puse. Mozek na to zareagoval. A trochu to s reakcí přehnal. Myslel si, že ti mrzne celá hlava, tak do sebe pustil víc teplé krve. Kvůli tomu napuchl a zavařil si to: příliš mozku, malá hlava. Výsledkem byla zmrzlinová migréna.

Kdykoli člověk podstupuje rizikovou operaci srdce, lékaři ho z preventivních důvodů nejdřív zchladí. Pokud dojde ke komplikaci a pacientův mozek přestane dostávat kyslík, mají doktoři díky podchlazení pacienta čas na nápravu. Při nízké tělesné teplotě vydrží mozek bez kyslíku až 20 minut. Za normálních okolností pouhé čtyři minuty. Pak mozek začne odumírat.

Rekordmankou v návratu do života po smrti umrznutím je Anna Bågenholmová ze Švédska. Tato lyžařka se propadla tenkým ledem a zůstala pod ním uvězněna. Našla vzduchovou kapsu, ale po 40 minutách ve vodě se jí zastavilo srdce. Její tělesná teplota byla 13,7 °C. Navzdory tomu všemu se po devíti hodinách oživování zcela zotavila.

Výzkumníci potravinu nejdříve vysuší, rozemelou a pak ji vloží do ocelové nádoby s čistým kyslíkem. A zažehnou jiskru. Bum. Síla výbuchu udává množství kalorií v potravině (v případě čokoládové tyčinky se rovná asi jedné ruličce dynamitu).

Atomová puma, která vybuchla nad Nagasaki, získala energii z jediného gramu hmoty (tedy méně než půl stránky této knížky).

Výbuch vzniklý uvolněním jaderné energie této knížky bude mít sílu jako největší vodíková puma, jakou kdy Spojené státy odpálily. Rozžhaví tě to natolik, že se tvoje atomy rozpadnou, elektrony se od nich odtrhnou a ty se jako ionizovaná plazma rozptýlíš v ovzduší.

Jediné říznutí papírem tě může zabít. Už se tak stalo. Jistý anglický technik si v roce 2008 udělal papírem asi půlcentimetrový škrábanec na ruce, zrovna když se chystal na výlet do Francie. Brzy se u něho objevily příznaky podobné chřipce, cítil se velmi unavený a začal blouznit. Po šesti dnech zemřel v nemocnici na nekrotizující fasciitidu. To je vzácná, ale strašná infekce, kterou můžeš chytit i skrz ty nejmenší ranky a škrábance. Pro hypochondra nejhorší noční můra.

Pětadvacáté narozeniny bys měl pořádně oslavit. Nejen proto, že sis koupil ojeté auto, ale také proto, že je to nejzdravější den, jaký kdy zažiješ. Už máš za sebou dětské nemoci a vstupuješ do dospělosti. Odteď to půjde už jen z kopce.

Pravděpodobnost úmrtí se podle Gompertze každých osm let po pětadvacátých narozeninách zdvojnásobuje. Zjistil, že lidé vymírají exponenciálně,..

Buňky jsou maličké a vejde se jich do tebe kolem 37 bilionů.

Některé studie uvádějí, že klaustrofobií trpí nejméně pět procent světové populace.

Magalhães během plavby přes Pacifik přišel vinou kurdějí o 80 % posádky.

Takže se potíš, močíš a dýcháš – a ztrácíš víc a víc vody. Krev ti houstne a houstne, ztěžka se prodírá cévami, až už srdce nezvládá pumpovat. Ledviny se mezitím otráví příliš koncentrovanou krví.

Závěr: Ano, bylo by teoreticky možné ukončit život v tekoucím písku, ale v celé lidské historii bys byl asi první, komu by se to povedlo.

Mrtvé organismy vylučují dvě chemické látky: putrescin a kadaverin. Člověk dokáže čichem odhalit i nepatrné množství těchto látek – a to se hodí.

..je kondor všestranně přizpůsoben. Za prvé má žaludeční šťávy stokrát silnější než ty – jejich pH se pohybuje mezi 0 a 1. Jsou tak žíravější než kyselina v autobaterii a dokážou rozpustit i kov.

Moč kondora je tak kyselá, že všechno sterilizuje.

Ruská díra se nazývá Kolský superhluboký vrt. Je výsledkem obřího, dvaadvacetiletého projektu, jenž začal v roce 1970 a jehož cílem nebylo nic jiného, než zjistit, jak hluboko se dostanou. V roce 1989 byli Sověti už v hloubce 12 kilometrů, ale extrémní teplota jim roztavila pájené spoje na vrtáku, a tak projekt ukončili. I když se neprokopali dál než do jedné desetiny procenta průměru zeměkoule, teplota tam dosáhla 180 °C.

Přibližně každých 75 m pod povrchem stoupne teplota o 1 °C.

Lidské buňky jsou schopny fungovat při tělesné teplotě až 45 °C, ale už 42° horečka končívá často smrtí, protože buňky stisknou vypínač, kterým se samy zničí. Jsou takto adaptovány k odrážení nemocí.

Jakmile se ti do těla dostane nějaký virus, převezme velení nad tvými buňkami a přemění je na maličké továrny, které vyrábějí další viry. Nakažená buňka se otevře a vypustí viry, jež infikují zase další buňky. Tělo proti jejich množení bojuje zvýšenou teplotou. Pro buňku je to signál, že probíhá bitva s viry, a sama se zničí dřív, než ji virus ovládne.

Skoro každý, kdo je postřelen do hlavy, zprvu vnímá pach spáleniny. Ač není jasné proč, oběti úrazu mozku cítí spálené topinky.

62 % všech atomů tvého těla jsou atomy vodíku.

Vyšetřovatelé Litviněnkovo tělo podrobí pitvě a zjistí, že byl otráven deseti mikrogramy (polovina hmotnosti oční řasy) polonia-210, jedovatého radioaktivního izotopu,..

Poločas rozpadu polonia-210 je pouze 138 dní. Během této doby uvolní obrovské množství energie.

Smrtelná dávka polonia-210 je jediný mikrogram. To ho činí nejtoxičtějším radioaktivním materiálem.

Polonium je pořádný prevít, nicméně ještě pětsetkrát jedovatější je botulotoxin.

Už dva nanogramy botulotoxinu H jsou smrtelné. Tedy dvě miliardtiny gramu. Červená krvinka, absolutně nepostřehnutelná pouhým okem, váží 10 nanogramů. Plyn VX, nejsmrtelnější chemická látka, jaká kdy byla vyrobená, je pěkný zmetek, ale přesto ho musí být 10 miligramů, aby tě zabil.82 Je více než milionkrát méně nebezpečný.

Botulotoxin H je tak strašně jedovatý, že když z očního kapátka ukápneš jednu jedinou kapičku do plaveckého bazénu, stačí vypít sklenku vody z toho bazénu – a je po tobě. Tatáž jediná kapka, pokud ji správně rozptýlíš, zabije milion lidí. Hrnek by vyhladil Evropu.

V kosmetice se používá jiný jeho druh, botulotoxin A. Maličké množství jedu vpravené do těla injekční stříkačkou uvolní svaly obličeje a vyhladí vrásky. Prodává se pod názvem Botox.

Jedna z nejděsivějších věcí na botulismu je fakt, že na stav mysli nemá žádný vliv. Ochrnutí postupuje dolů tvým tělem, ale ty si přitom plně uvědomuješ, co se děje.

Děti narozené v období po jaderných testech v 50. letech mají v zubech padesátkrát vyšší obsah stroncia-90, než je běžné.

I vcelku konzervativní modely ukazují, že zastínění způsobené stovkou jaderných explozí by stačilo na pokles průměrné globální teploty o několik stupňů.

Samička komára rodu anofeles je člověku zdaleka nejnebezpečnější tvor v celých jeho dějinách. Jeho kousnutí je podle některých odhadů zodpovědné za polovinu všech úmrtí od poslední doby ledové.

Při jednom štípnutí vypije komár jen pět mikrolitrů krve. V žilách ti jí koluje zhruba pět litrů, což se přibližně rovná jednomu milionu komářích obědů.

Po pětačtyřiceti minutách a více než 400 000 štípancích jsi ztratil přes dva litry krve.

Tvoje dlaň (a všechno ostatní) se skládá z atomů. Kolem jádra atomu obíhají záporně nabité elektrony. Elektrony se vzájemně odpuzují, stejně jako severní póly magnetů, které máš na ledničce. V porovnání s magnety se ale elektrony navzájem nechtějí dotknout mnohem, mnohem víc. Odpuzují se takovou silou, že ses vlastně v životě nedotkl ještě ničeho. Tvůj zadek právě vůbec není se židlí v kontaktu, ale vznáší se nad ní. Majzni kladivem do hřebíku – a kladivo se o hřebík ani neotře.

Člověka ještě nikdy soustředěné sluneční paprsky nezabily. Každý rok ale zabíjejí tisíce ptáků. Ve sluneční elektrárně v poušti Mohave se zrcadly, velkými jako vrata od garáže, soustředí světlo do žhnoucího, 500 °C paprsku. Když jím proletí pták, usmaží se.

Typické koupelnové zrcadlo 30 x 30 cm přijme od Slunce sto wattů energie. Odráží přesně stejné množství, jaké přijímá.

Je v tobě moc vody a jsi jako namočená kláda.

Paprsek je tvořen stovkou miliard protonů, které s sebou po zrychlení na téměř světelnou rychlost nesou neskutečné množství energie, srovnatelné se čtyřsettunovým vlakem řítícím se rychlostí 160 km/h. To je tolik energie, že paprsek dokáže za jednu milisekundu provrtat díru skrz třicet metrů mědi. Proto většina urychlovačů míří do země, aby v případě poruchy paprsek neprostřelil celé město.

I když si myslíš, že tvoje ruka je pevná látka, na atomární úrovni je to samý prázdný prostor.

Hned potom, co ti paprsek propíchne ruku, začneš vidět modře. To je důsledek radiace, která prochází oční tekutinou rychleji než světlo. Světlo je ve vodě o 30 % pomalejší než ve vakuu a navíc způsobuje elektromagnetickou rázovou vlnu. Říká se mu Čerenkovovo záření a jeví se jako modré. Ouči a Šinohara shodně vypověděli, že místnost zmodrala, ačkoli bezpečnostní kamery žádnou změnu barvy nezaznamenaly.

Nejsou-li atomy kulovité, bílkoviny se rozbalí a vazby mezi atomy v molekulách přeruší. Najednou se rozdělíš na miliardy jednotlivých atomů. Například místo H2O budeš mít dvě H a jedno O. To v žádném případě nerozchodíš.

Ocitneš-li se náhodou v hubě plejtváka obrovského, budeš pro něho moc velké sousto. Nespolkne tě, ale nejspíš tě třítunovým jazykem rozmačká.

Vorvani mají nejdražší bobky na světě. Takzvaná ambra, výměšek vorvaního žlučníku, je ceněná komodita ve voňavkářském průmyslu. Půlkilový kousek má cenu jednoho a čtvrt milionu korun.

Magnetické pole Slunce vytápí korónu, vnější atmosféru, na 1 100 000 °C.

Kdyby se zvuk dokonale šířil vesmírem, nám na Zemi by Slunce znělo, jako když se vytáčí motorka. Na jeho povrchu ale praskají bubliny slunečních plynů, což vydává ohlušující kravál. Stokrát hlasitější, než když si na koncertě stoupneš před reproduktory. Bohatě to stačí na to, aby ti rázové vlny potrhaly plicní sklípky.

Je ale třeba poznamenat, že ačkoli Slunce vyrábí teplo, tobě to jde ještě líp. I když jenom sedíš na gauči a přeměňuješ jídlo na energii, produkuješ v poměru k hmotnosti více tepla než Slunce.

Proč ten metr nebo dva dělají takový rozdíl? Tak si představ, jak ve vaně plné vody vytáhneš špunt: čím blíž k výpusti, tím větší má voda sílu. Síla narůstá exponenciálně. A to samé se děje u okénka v letadle. Ten špunt jsi teď ty.

Součinitel větší než 1 znamená, že předmět klouže při úhlu větším než 45 stupňů. Nejvyšší známý součinitel, a to rovných 4, má zahřátá roztočená guma pneumatik závodního dragsteru. (Teoreticky by mohl vyjet 75 ° stěnu.)..

Ještě menší tření vykazují namazané povrchy. Například synoviální tekutina čili kloubní maz je nejkluzčí látkou na světě. Její součinitel tření je pouze 0,0003. Což je fajn, poněvadž jinak bychom o vrzání v kloubech určitě hovořili v doslovnějším významu.

Upravená cyklistická pumpička, známá někdy pod názvem ohnivá pumpa, dokáže stlačit vzduch tak, že se s ní dá zapálit táborák.

Tlakové vlny se ve vzduchu rozptylují ve formě tepla. Řev sice nevydává tepla tolik, aby ses musel strachovat, ale budeš-li hulákat na ledové kafe v dokonale izolující termosce, za rok a půl můžeš servírovat šálek horké kávičky.

Zemská atmosféra má ochranný faktor kolem 200.

Smrtelnou dávku elektřiny je těžké přesně určit, protože její cesty jsou jaksi nevyzpytatelné. Minimálně jednu osobu zabilo pouhých 24 voltů, ale bylo u toho dost vody.

Podle stejné studie je pád ze 70m výšky (tedy při dopadové rychlosti 130 km/h) fatální bez ohledu na postavení těla. Známý most Golden Gate Bridge má na výšku 75 m; 95 % skokanů při nárazu zemře.

Jakmile pocítíš nárůst statické elektřiny, například když se ti zvedají chlupy na ruce nebo se v okolním vzduchu ozývá praskání, rychle se schovej. Nejlépe je zapadnout do auta. Kovová karoserie představuje pro blesk cestu absolutně nejmenšího odporu. Elektrický výboj projde povrchem auta a vnitřku se úplně vyhne.

..v Americe byl v roce 1692 (ještě v době 13 kolonií) jistý Giles Corey obviněn z čarodějnictví a odsouzen k trestu smrti rozdrcením čtyřmi sty liber (asi 200 kg) kamení na hrudníku. Dva dny mu trvalo, než se udusil. Jeho poslední slova? „Ještě přidejte.“

Látka VX byla původně vyvinuta jako pesticid, než lidem došlo, že pro tento účel je příliš toxická. Nicméně tehdy si jí všimla armáda a udělala z ní chemickou zbraň.

<2022>