Kolektiv autorů

Černá kniha kapitalismu [49]

Šťastný kapitalismus! Nic neohlašuje ani neslibuje. Žádný manifest ani prohlášení o dvaceti bodech s programem dodávky štěstí na klíč. Drtí vás, páře, zotročuje, trýzní. Klame vás? Máte právo být nešťastni, ale nikoliv zklamáni, protože zklamání předpokládá zrazený závazek. Ti, kdož ohlašují spravedlivější zítřky, se vystavují obvinění z klamáni, jestliže ohlašovaný záměr propadne do strašlivého nesouzvuku. Kapitalismus se rozvážně zaměřuje na přítomnost. Je tomu tak. Ale budoucnost? Tu milerád přenechává snílkům, ideologům a ekologům. A tak jsou jeho zločiny téměř dokonalé.

Pokud jde o komunismus, knihy se hroutí pod tíhou žalujících spisů. Ty se však netýkají kapitalismu. Jemu nelze vytknout, že by produkoval neštěstí, neboť nepředstírá, že přináší štěstí. Nepřipouští, že by měl být souzen z něčeho jiného než z jediné pohnutky snahy o dosažení maximálního zisku v minimálním čase.

Takový je opravdový prvotní hřích člověka - onen věčný neklid, který jej nutí, aby setřásl jho. Ona lyrická iluze budoucnosti zbavené vykořisťování,..

U komunismu se antropometrické záznamy snadno sestaví - dva vousatí, jeden z bradkou, jeden se skřipcem, jeden s knírem a též jeden, který přeplaval Jang-tse Tiang, jeden jenž rád kouří doutníky atd. Jsou to symboly, které je možné nenávidět. Co se kapitalismu týká, jsou zde jen ukazatele a značky - Dow Jones, CAC 40, Nikkei atd. Zkuste nenávidět ekonomický ukazatel nebo značku.

Kapitalismus se zrodil pokrytý zcela krví a špínou. Jeho historie dává masu důvodů pro pokání. K tomu, aby se upevnil ve své vlasti, v Anglii, bylo třeba zcela rozvrátit a likvidovat svobodné rolnictvo. Zavést proti zemědělské chudině, zbavené půdy, teroristické zákony, trestající smrtí sebemenší přestupky proti „svatému právu“ soukromého vlastnictví, široce využívat otrockou práci těchto chudáků, uvězněných v trestaneckých pracovních koloniích. Liknavá, dvě a půl století se táhnoucí buržoazní revoluce v Německu, několikrát doslova zpustošila zemi a snížila počet obyvatel o více než polovinu.

Imperialismus existuje ve dvou variantách: liberální a totalitární – fašistické. Odlišují se od sebe formou politického zřízení, avšak ekonomický základ mají stejný – zajištění vlastního blahobytu na úkor jiných zemí a národů. Jak dosvědčuje historie, liberalismus se snadno mění ve fašismus německého či italského typu nebo v jeho odrůdu – americký maccartismus.

Jako rozsudek nad imperialismem zní údaje Zprávy OSN z roku 2005 o rozvoji člověka. Celkové příjmy 500 nejbohatších lidí světa převyšují příjem nejchudší části obyvatel planety, která čítá 416 milionů lidí. Mezi těmito dvěma póly se nachází 2,5 miliardy lidí, kteří žijí za méně než 2 dolary denně. Je to 40% obyvatel Země, ale na ně připadá pouze 5% světových příjmů. A na 10% nejbohatších..

Každým rokem se 10,7 milionů dětí nedožívá 5 let. A přitom podle propočtů expertů OSN by bylo možné při vynaložení pouhých 4 miliard dolarů snížit dětskou úmrtnost o dvě třetiny v 75 nejchudších zemích.

Zavádění „demokracie“ a liberálních modelů v Rusku pod tlakem USA a jimi kontrolovaných mezinárodních institutů způsobilo na lidských ztrátách na území Ruské federace na 10 milionů lidí, z nichž bylo 9 milionů Rusů. Fakt genocidy ruského národa a dalších národů žijících na území Ruska v důsledku takovéhoto politiky byl zafixován v materiálech Komise na odvolání prezidenta B. N. Jelcina a našel podporu většiny poslanců Státní dumy RF v roce 1999.

Po té, kdy skončilo období jeho velkého rozmachu v XIX. století v důsledku industrializace a krutého vykořisťování pracujících, vedlo hnutí, které se prudce rozvíjelo v průběhu posledních desetiletí, téměř k vymizení drobného zemědělství. Drobné zemědělce pohltilo velké agrární vykořisťování s následným znečišťováním a destrukcí krajiny a zhoršením kvality výrobku. (A to na úkor daňových poplatníků, neboť zemědělství nepřestalo být subvencováno.)..

Došlo k téměř úplnému zmizení maloobchodu..

Došlo ke koncentraci průmyslu do velkých národních a pak nadnárodních společností, které nabývají takových rozměrů, že mají často větší finanční prostředky než státy a představují zákon (nebo se aspoň o to snaží).

Velká Británie, nikoliv suverénní stát ale vazal Spojených států, ani neratifikoval chartu zakazující dětskou práci.

Struktury, jimiž se vybavilo mezinárodní společenství na regulaci vývoje průmyslu a obchodu, jsou zcela v rukou a ve službách kapitalismu -Světová banka, Mezinárodní měnový fond, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj i Světová organizace obchodu. Tyto organizace posloužily jen k zadlužení zemí Třetího světa a vnutily jim liberální krédo. Pokud umožnily, aby se rozvinul místní "pornoprůmysl", zvětšily tím jen bídu obyvatelstva. Za několik desetiletí mezinárodní kapitalismus nebude téměř již potřebovat pracovní sílu, vždyť automatizace je neúprosná! Americké laboratoře studují zemědělské kultury in vitro, což definitivně zruinuje zemědělství Třetího světa. (Možná i zemědělství francouzské, které je druhým největším světovým vývozcem).

Přitom základní služby týkající se vzdělávání, zdraví, životního prostředí, kultury, vzájemné pomoci již nebudou zajišťovány, protože netvoří zisky a nezajímají soukromý sektor, neboť je mohou poskytovat jen státy nebo společenství občanů, jimž liberalismus hodlá odejmout veškerou moc a veškeré prostředky.

Jaké jsou prostředky expanze a akumulace kapitalismu? Válka (nebo ochrana po způsobu mafie), represe, loupež, vykořisťování, lichva, korupce, propaganda. Války proti neposlušným zemím, které nerespektují západní země.

Válka se nevede jen zbraněmi, ale muže nabýt netušených forem. Například neváhaly Spojené státy pomáhat sektě Moon v Koreji v boji proti komunismu, fašistům v poválečné Itálii, neváhaly vyzbrojovat a podporovat islámské fundamentalisty, jako Musulmanské bratrstvo nebo Talibany v Afghánistánu. Válka může nabýt též formy embarga proti neposlušným státům (Kuba,Libye,Irák).

Praktiky kapitalismu jsou blízké praktikám mafie. Bezpochyby Proto se jí v něm daří jako v kompostu. Po způsobu mafie chrání kapitalismus poslušné vedoucí činitele, kteří nechávají bezostyšně vykořisťovat své země velkými americkými a nadnárodními společnostmi. Konsoliduje tak - pokud je rovnou nenastoluje - diktatury, jež jsou mocnější a spolehlivější při ochraně majetku než demokracie.

Dalším mafiánským postupem kapitalismu je lichva. Podobně jako mafie půjčí obchodníkovi, který nikdy nemůže vyrovnat svůj dluh, a nakonec ztratí svůj obchod (nezřídka i život), jsou země vybízeny, aby investovaly. Často uměle.

Korupce. Nadnárodní společnosti disponují takovým vlivem nebo finančním či politickým tlakem na všechny veřejné nebo soukromé odpovědné představitele, že ve svých chapadlech jako chobotnice zardousí jakýkoliv odpor.

Propaganda. Aby kapitalismus prosadil své krédo a ospravedlnil nadměrné zbrojení, trestné činy a krvavé zločiny, dovolává se stále ušlechtilých ideálů -obrany demokracie, svobody, západních hodnot, boje proti "komunistické" diktatuře, apod. Ve skutečnosti brání jen zájmy třídy vlastníků. Snaží se zmocnit surovin, poručníkovat petrolejářské produkci nebo kontrolovat strategické oblasti. Tato propaganda je šířena ekonomickými a politickými vládci, podlézavým tiskem a servilními médii.

První podmínkou je existence „svobodné" pracovní síly, to jest síly zbavené feudálních nebo panských povinností a poddanství. Zbavené ale rovněž jakýchkoliv prostředků pro samostatnou existenci..

Marně zákony Jindřicha VII. (1489) a Jindřicha VIII. zakazovaly bourání rolnických stavení a snažily se omezit rozšiřování pastvin. Reforma a konfiskace statků duchovenstva - zvláště zrušených řeholních řádů - čtvrtiny až třetiny pozemků království, jež byly rozděleny Jindřichem VIII. mezi jeho oblíbence, přivodily zrychlení tohoto jevu. Všichni tito povýšena, kteří se stali „gentlemany", se předháněli v tom, kdo vypudí víc rolníků. Malí a střední rolníci, „yeomen" (svobodni sedláci) tvořili hlavní část oddílů Cromwellovy anglické revoluce. Ale v roce 1750 bylo po revoluci drobné anglické rolnictvo prakticky vytlačeno ve prospěch „landlordú“, velkých majitelů pozemků, kteří pak byli nahrazeni kapitalistickými statkáři nebo v Irsku dočasnými nájemci, kteří mohli být kdykoli vyhnáni..

Indiánskou populaci podrobují krutému vykořisťování, Provázeno je barbarským zacházením - mučením a mrzačením. Vládne teror. Obyvatelstvo Antil, které byly prvním územím postiženým objeviteli, nemohlo snášet otroctví a nucené práce. Bylo decimováno špatným zacházením, což často vedlo ke kolektivním sebevraždám, a nemocemi zanesenými sem Evropany, vůči nimž nemělo dostatečnou imunitu. Obyvatelstvo Hispanioly (Haiti) odhadované na půl milionu v roce 1492 se zmenšilo na 30 000 v roce 1514.

Aniž by sami pracovali žijí „noblesně". Indiánskou populaci podrobují krutému vykořisťování, Provázeno je barbarským zacházením - mučením a mrzačením. Vládne teror. Obyvatelstvo Antil, které byly prvním územím postiženým objeviteli, nemohlo snášet otroctví a nucené práce. Bylo decimováno špatným zacházením, což často vedlo ke kolektivním sebevraždám, a nemocemi zanesenými sem Evropany, vůči nimž nemělo dostatečnou imunitu. Obyvatelstvo Hispanioly (Haiti) odhadované na půl milionu v roce 1492 se zmenšilo na 30 000 v roce 1514. V průběhu XVI. století bylo prakticky vyhlazeno. Celkem vzato bylo obyvatelstvo Antil předmětem téměř úplné genocidy.

Puritáni Nové Anglie vypláceli v roce 1703 na základě dekretu prémii 40 liber šterlinků za skalp indiána nebo za každého uvězněného rudocha. V roce 1720 byla tato prémie zvýšena na 100 liber.

..získali z jejich potu, rovnat ceně za jejich nákup.“ Hilliard ďAubertcuií (citovaný Gastonem Martinem), který bydlel dvanáct roků na Santo Domingu, v roce 1776 píše: „Třetina černochů z Guiney umírá obvykle během prvních tří let po svém přesazení a obtížný život černocha prožitý v zemi se dá odhadnout ne na víc než patnáct let.“..

..sekretář krále Kryštofa (Jindřich I. zvěčněný v divadelní hře Aimé Césaireho) vypočítává způsoby mučení, jimž osadníci trestali otroky, zvláště ty, kteří povstali - upálení zaživa nebo nabodnutí na kůly, uřezané údy. jazyk, uši, vyražené zuby, uřezané nebo vyrvané rty, pověšení hlavou dolu, utopení, ukřižovaní na deskách, pohřbení zaživa, uvázaní nad mraveništi, hozeni zaživa do kotlů s cukrem, svržení ze svahu do sudu s naježenými hřebíky uvnitř nebo pohození zaživa k sežrání psům cvičeným k tomuto účelu.

Můžeme shrnout s Marxem: „Objev nalezišť zlata a stříbra v Americe, vyhubení, zotročení a pohřbení domorodého obyvatelstva do dolů, začátky dobývání a drancování Východní Indie, přeměna Afriky v loviště pro obchodní hony na černochy - to byly červánky éry kapitalistické výroby.

Svého vrcholu doznalo na konci XVIII. století za vlády Kateřiny II.v Rusku. Nabylo formy blízké čistému otroctví. V petrohradských novinách bylo možné číst inzerát následujícího znění: „Prodá se lazebník a kráva dobrého plemene". Toto zesílené vykořisťování rolnictva umožňuje velkým vlastníkům vydělávat peníze vývozem potravin a surovin (obilí, len, dřevo atd.) do západní Evropy. Přímořská hansovní města (německá a baltická, později holandská a nakonec anglická) se stávají prostředníky majícími prospěch z tohoto obchodu..

Koloniální systém XVI. až XVIII. století spočíval na monopolu. Z počátku na královském monopolu Španělském a Portugalském, následně pak na monopolu privilegovaných společností, jako byly různé (holandská, anglická, francouzská) indické společnosti. Doktrínou v oblasti zahraničního obchodu je merkantilismus hlásaný Colbertem - růst bohatství krále (a království) závisí podle něho na možnosti získat maximální množství peněžních hotovostí. Proto je třeba co nejméně dovážet a co nejvíc vyvážet. Z toho vyplynula ochranářská celní politika.

Otroci se dali snadno nakoupit za poměrně nízkou prodejní cenu. Cena za zdravého muže ve věku 15 až 30 let byla v roce 1650 pět až deset liber. Rychle umírali a stejně rychle byli nahrazováni. Naději měli na jeden rok života v Brazílii a na Antilách a sotva dva roky ve francouzské Luisianě. Pět liber představovalo v roce 1650 čtvrtinu měsíčního příjmu amerického řemeslníka na východním pobřeží.

Za Ludvíka XIV. se objevila móda „snídaně po francouzsku". Bílá káva nebo kakao s třtinovým cukrem se staly, počínaje rokem 1750, univerzálním jevem v celé Evropě. Brzy se upustilo od bylinných čajů slazených medem záměnou za novou snídani, a to v nejširších lidových vrstvách, dokonce i na venkově.

Nemylme se. Kapitalismus první poloviny devatenáctého století hovořil drsnou řeči. Kapitalismus druhé poloviny dvacátého století dává přednost kouřovým clonám a mlhavým frázím. Zásluhou rafinovaných intelektuálů dosáhla tato metamorfóza úspěchu.

A tak Blanqui popravu řekl, že heslem mnoha měšťáků bylo „Raději pruského krále než republiku", což je zajímavá předehra dobře známého „Raději Hitler, než Lidová fronta" z roku 1936.

Say, projeví naprostou důvěru v neviditelnou ruku trhu, při bolestném řešení sociálních dramat vývoje kapitalismu - pokud jsme dostatečně moudří. Takto..

Takto hovořil lyonský abbé Mayer v roce 1786 na posílení moralizujícího a potřebného rozumu v plném období krize 2 sous: Abychom zajistili a udrželi prosperitu našich manufaktur, je zapotřebí, aby se dělník nikdy neobohatil. Aby měl přesně jen to, co je mu zapotřebí. Aby se dobře nasytil a oblékl. V určité třídě národa přílišný blahobyt utlumuje průmysl, plodí zahálku a všechny neřesti, jež z ní vyplývají. Tou měrou, jak se dělník obohacuje, stává se náročným ve své volbě a mzdě za práci.

Měkký Monfalcon hanobí - „blahovolnost soudců, neuvěřitelnou měkkost prokuratur), veřejný projev doktrín neslučitelných se zachováním veškerého veřejného pořádku, politováníhodný rozsudek poroty v Riomu" A uzavírá. „Jestliže porotci, elita země, vybraní mezi nejosvícenějšími a těmi, jež mají největší zájem o pořádek, jsou postiženi závratí, pak nezbývá již nic jiného, než si zahalit čelo a čekat odevzdaně na poslední rány uštědřené veřejnému pořádku."

A Thiers se chce zde ujistit: „Koalice nemá dostatečnou jednotu, aby vydržela 8 dnů. Dělníci mají své paže, podnikatelé svůj kapitál. Pokud dělníci zneužijí své síly, dají podnikatelům právo, aby ti použili síly své. To znamená, že si nechají své peníze a odmítnou podpořit ty, kteří odmítnou práci. Podnikatel muže čekat, protože má kapitál. Je proto nutné to nechat vyhnít, aby se udržel směr.

„Jedině v Lyonu se dospělo k tvrdošíjnému a krvavému konfliktu. V tomto městě, kde buržoasie a průmyslový proletariát se nacházejí přímo tváří v tvář, kde dělnické hnuti není jak v Paříži obklopeno a určováno celkovým hnutím.“..

Rok 1936 byl rokem velkého dělnického vítězství. Posvátné vlastnické právo bylo zlehčeno - i když dočasně - obsazením továren. Bylo uznáno právo na placený odpočinek, jakož i právo na zastoupení odborů.

Třebaže Francie potřebuje novou výstavbu a vlastní rozvoj, neváhají vlády IV. republiky, jež se střídají v rychlém tempu, angažovat se v kolonialistické, zničující a krvavé válce ve Vietnamu, provádět násilné represe na Madagaskaru a v AlŽírsku. Vojenské výdaje v roce 1953 představují 40 % státního rozpočtu Francie!

Liberální, ultraliberální, totalitní kapitalismus se opírá o rychlý pokrok výrobních prostředků, techniky, o mimořádnou informatizaci komunikace.

Globalizace světové ekonomiky je dokonce předkládána kapitalismem a jeho horlivými služebníky jako konečná fáze historie. Jako její konečná nadřazenost nad jakýmkoliv jiným možným ekonomickým systémem Tato představa pronikla do mnoha myslí. Dokonce i těch, jejichž vyznáním je obrana dělnické třídy. Odborové hnutí je rozbito. Všechny konfederace zakoušejí snahy o rozkol. Počet organizací neustále roste, i když počet odborově organizovaných se neustále snižuje. Odborové hnutí zasáhly tvrdé rány.

Talěs vyprávěl po mnoha týdnech příběh malých Savojců, obyčejných pařížských kominíků, kteří byli zastřeleni jen proto, že měly špinavé ruce, mohly být prý od střelného prachu. Vyprávěla se legenda o oněch petrolejářkách, ženách které zapalovaly v Paříži lampy: „Pak každá podezřelá žena byla prohledána. Běda té, u niž byla nalezena svíčka, zápalky, nebo nesla láhev olivového oleje, javelského louhu. To všechno mohl být petrolej. Dav ji zmlátil. Jako petrolejářka byla zastřelena jako osoba přistižená se zbraní v ruce. Takto byly zavražděny stovky žen". Uprostřed této chladně rozhodnuté represe zaujímala vybrané místo xenofobie: „Stříleli se republikáni, protože Komuna byla republikánská. Protože, ale byla také kosmopolitní, tak se masakrovali cizinci. Věhlas Dombrowského způsobuje smrt mnoha Poláků. (...) Všichni Italové, Holanďané, Němci, byli zastřeleni, jak prohlásil jeden důstojník, který hrál v represích aktivní úlohu."

Obyvatelstvo této země, když bylo osvobozeno od tíhy nacistické okupace, se vrátilo ke svému obvyklému netečnému, ne-li sobeckému postoji. Kdo se opovážil zakřičet svoje rozhořčení, když 8. května 1945 francouzské námořnictvo bombardovalo Setif a několik měst na východu Alžírska? Když armáda a policie společně s přistěhovalci střílely na ulicích alžírské aktivisty? Kdo chtěl znát pravdu o desítkách tisíc alžírských mrtvých, kteří zůstali ležet na pudě dosud považované za francouzskou, zatímco spořádaní občané se téhož dne radovali z porážky nacistického Německa?

Až do roku 1950 trvala výchova policisty méně než měsíc a úroveň náboru se nacházela na úrovni školního vysvědčení. Policie nebyla příliš hrubá mimo represivních poslání. Dnes trvá policejní škola jeden rok a noví policisté, všichni na úrovni maturity nebyli nikdy tak rasističtí, tak zaměření na sex a násilní. Policista se změnil ve vykonavatele spravedlnosti, což není jeho funkce, ale Spravedlnost je dobrou matkou úchylných policistů...

Ze zabíjení v první světové válce byl v očích mnoha lidí viněn kapitalismus. A to jak úlohou finančních zájmů v genesi tohoto konfliktu, tak i horlivostí průmyslu v dodávkách prostředků k vraždění, jež exponenciálně narůstaly. Radikální popření kapitalismu známé pod jménem komunismus je ostatně jedním z hlavních plodů tohoto střetu. Využil na svém počátku do značné míry hrůzu, kterou kapitalistický válečný konflikt vyvolal.

Rádo se dnes zapomíná citovat Jeana Jaurése, který tvrdil, že kapitalismus s sebou přináší válku jako mrak přináší bouři. A bylo by možné dodat, že tato pravda je ještě zjevnější, jakmile kapitalismus vzal na sebe formu fašismu.

Vyčišťovací operace na zemi, nejsou o nic méně vražedné. Jsou protkávány obzvlášť krvavými událostmi. Jako byl masakr 500 venkovanů v My Lai v roce 1971, během něhož četa poručíka Calleye hájící zájmy strýčka Sama se neproslavila o nic méně a ve stejném stylu, jak to provedla 10 června 1944 divize Das Reich v Oradouru-sur-Glanc.

V této zemi často řízené potentáty, kteří se málo starali o práva člověka, se fyzické odstranění často jeví jako nejjednodušší a nejrychlejší prostředek na vyřešení sporu zvláště politických.

V letech 1960 až 1979 doprovázejí takto četná hnutí davu a protestů tisíce mrtvých. V roce 1961 ku příkladu došlo ke stávce cihlářů v Teheránu, 30 000 osob, obcěí krutého vykořisťování. Dostávají 35 rialů(25 F) za výrobu 1000 cihel, které přinesou podnikateli 3 500 rialů. Policie se oddá masakru. Recidiva následuje krátce na to, při potlačení manifestace studentů, 21. ledna 1961 (100 mrtvých). Dne 4. dubna 1963 ajatolláh Chomejni veřejně kritizuje šacha a je 6. dubna v Qoomu, zatčen. Během ohromné protestní manifestace, která následuje, je zabito víc než 1 000 osob (Le Mode, 20. února 1964) Jak je vidět, téměr každodenní střílení do davu a hekatomby, které poznamenaly konec Šachová režimu v roce 1979, měly své předchůdce.

Kovové biče visí na hřebících, elektrické hole jsou urovnány na stolicích, kleště na vytrhávání nehtů jsou vystaveny na odiv. Aniž bychom se zmiňovali o koze nebo smažící desce. Praktikovány jsou i jiné způsoby mučení jako zavádění vřící vody do vnitřností klystýrem, elektrické mučení na pohlavních orgánech, které ?způsobuje vytí obětí, mužů i žen, jako u vlků, nebo se zavádí žhavé železo do úst trýzněných. (Caifi Newsletler, New York, březen ]975.) Nelze nikdy ukončit podrobný seznam obětí. Celkový počet obětí i metody mučení jsou skličující. Ale ne pro šacha, toho megalomanského maniaka, který by byl jen zkrachovaným despotou nebýt pomoci, kterou mu v roce 1953 poskytla CIA, aby znovu získal trůn svržením Mossadeka. Mossadek zůstane národním hrdinou Iránu pro každého Íránce i přes nepopiratelný dar ducha Chomejniho, který svým způsobem pokračoval v jeho boji. Ať se na Západě (kde americká propaganda je zákonem) říká cokoliv, je Írán nejen velkou zemí - již vždycky byl - ale je to i moderní a rozvinutá země, kde po pádu šacha byl uskutečněn velký pokrok v sociální oblasti. Naproti tomu převrat CIA z roku 1953 a americká hegemonská politika, která z něho vyplynula, jakož i bezpodmínečná podpora tyranovi z jiného století, Reza Pahlavímu, odsoudily Írán k 25 rokům stagnace, způsobivší mimo jiné i ztrátu několika milionů mrtvých a nepředstavitelné utrpení. Lze rovněž dodat, že Spojeně státy tímto nepřípustným aktem vměšování se do vnitřních záležitostí jiné země, byly prvními odpovědnými za neúspěch první snahy o laickou a demokratickou vládu v Iránu. Rovněž tak, jsou přímo odpovědní za nástup islámské republiky, u níž, což lze přinejmenším říci, nemají ani unci důvěry. Ostatně Spojené státy neprominuly Íránu, že byly vypuzeny, a tak po způsobu Kuby, Libye a dnes Iráku jej podřizují přísné blokádě. Ta jde tak daleko, že vyhrožují každé zemi, která s nim obchoduje. odvetnými opatřeními. Kapitalistická svoboda si uchovává svou logiku.

Přes ekonomickou krizi, která přivedla tuto zemi k úpadku a způsobila šest milionů nezaměstnaných, podepsal Mezinárodní měnový fond 15. ledna 1998 dohodu s generálem-prezidentem Suhartem. Ten neskrýval své plné uspokojení, ani uspokojení své multimiliardářské rodiny. A tak je tady další náležitý důkaz toho, že kapitalismus, pokud jde o jeho zájmy, neváhá ani na okamžik podporovat válečného zločince proti lidskosti.

..o sebemenší sankci, či uvalení embarga. Existuje zde dvojí metr. Jeden pro země, které se nepodřizují he-gemonické vůli americké supervelmoci..

Existuje zde dvojí metr. Jeden pro země, které se nepodřizují he-gemonické vůli americké supervelmoci a jejích komplicům, a druhý pro ty ostatní.

Válka o ropu započala v Iráku, když v roce 1908 císař Vilém II. obdržel od sultána Abdul Hamida udělení koncese vztahující se na pás území o délce patnácti set kilometrů procházející Tureckem a Mezopotámií. Tímto povolením získalo Německo nejen právo na postavení železnice jdoucí z Istanbulu do Bagdádu, ale na těžbu minerálních bohatství z podzemí na pásu o šířce třiceti kilometru po obou stranách řečené železnice. Porážka osmanského impéria v roce 1920 umožnila Anglii obsadit větší část Blízkého východu.

Dohoda Německa a Osmanské říše o stavbě železnice spojující Berlín s Bagdádem a o provádění ropného průzkumu nebyla po chuti Velké Británii. Ta vtrhla do Iráku, tehdy turecké provincie, v roce 1914 s pomocí indických jednotek. To byla jedna z příčin první světové války.

Embargo je válka vedená proti všem pokrokovým režimům, nebo těm, které jsou neposlušné vůči Spojeným státům.

..emigroval v roce 1971 do Francie. Byl generálním tajemníkem iráckých studentů stojících proti režimu v Bagdádu. Je spoluzakladatelem mezinárodní koordinace proti embargům, vedl několik misí pozorovatelíi v Iráku od války v roce 1991. Poznámky. Před..

Podle logiky antikomunistů ve světě existuje pouze jediné zlo. Komunismus. Kapitalismus snad ani nebyl a není.

<2019>