Eduard Fiker

Zlatá čtyřka [120]

Za oknem honí předjarní vítr závěje sněhového deště, ale v kanceláři mám ticho a teploučko. Trochu toho čoudu z cigaret nevadí, to aspoň dělá atmosféru. Je taková mírně šedomodrá a prostoupená vůní kávy.

Zaměstnaná jako sekretářka na konsulátu spřáteleného státu.

Přesvědčil jsem ji, že každý má povinnost dojít k určitému přesvědčení. Uznala, že třídní uvědomění je určeno poznáním skutečných třídních zájmů člověka, že je podmiňuje jeho životní a společenské postavení.

Pro vlastní práci je mobilisován určitý počet schopných lidí, z nichž mám obzvláště rád obrýleného Karlíčka, ačkoli některé jeho výroky jsou poněkud lehkomyslné a má i jiné osobní chyby, jimž říká optimismus.

Vidím totiž na obrubě soklíku vytlačené označení řeckým písmenem Gama a číslo 414. Nebyl jsem nikdy velký radioamatér, ale pamatuji se ze svých zkušeností, že písmene Gama se užívá výhradně pro označování generátorových a oscilačních, to jest vysílacích elektronek.

Tam studeně promodrávají les..

Jen nahé zdi s vyhaslými okny.

..budí dojem naprosté pustoty. Nikde žádný dvorek ani zahrádka. Jen nahé zdi s vyhaslými okny. Vše jakoby začarováno.

Objednávám si černou kávu. Je špatná, strejc ji vyvařuje jako prádlo. Aleje jí hodně.

„Říkávalo se, že svět chce býti klamán,“ povídám.

Spí zlomen do polovičního meandru docela pokojně.

Rodina strejce hostinského natlouká v kuchyni biftečky. Jdu se tam podívat. Buší čtyři školní děti, dále babička, matka a strejc hostinský osobně. Ten za tím účelem sehnal rodinu z postelí. Děti jsou v nočních úborech. Nejmenší má na sobě skafandrové triko s košilovým ocáskem vzadu.

„Z toho dobrá vůle nebude,“ míní Karlíček a pořád ještě stojí.

Paní Tomanová byla při tom, když se zločinu dopustil, ale pokusila se ho chránit. To pro ni bude mít choulostivé následky. Nevím, jak vám to přichází vhod, ale tato situace je pevně dána.“

Krištof je pro mne neuvěřitelně mrtev. Nemám k němu žádný osobní vztah. Ale mnoho jsem na něj myslil. Leží zde tak, jak jsem ho znal, jen smrtí trochu pozměněn, a je teď ode mne jakoby nesmírně vzdálen. Miliónkrát netečnější než paní Tomanová. Nepochopitelně lhostejný. Nevýsměšný. Pokojný až běda. Už jen prázdná schránka. Všechen význam z něho vyprchal. Je až dojemně tichý a pokorný. Zaplatil věčnou nicotou.

Mám dojem, že mozek mi začíná vřít. Snažím se, aby mé myšlenky a úvahy dostihly Karlíčkovu hotovou koncepci.

<2021>