Stanislav Rudolf

Český spisoval knih hlavně pro adolescenty zejména ženského pohlaví.

Kopretiny pro zámeckou paní [147]

Naposled byl takhle rozzuřen…, počkat, ano, loni na jaře. To byla taky obstojná estráda. Poslala jsem na okresní národní výbor žádost o změnu jména. Vlastně příjmení. Nechci se jmenovat Krásná. Ve škole: A k tabuli půjde Krásná Kateřina! Celá třída se hihňala. Pokaždé.

(Hnědé oči s drobnými pstružími tečkami.)..

Mamince předal síťovku krvavých pomerančů. Sám prý je natrhal. (Jestli se nevytahuje.) A pro tebe, Katko: Z kapsy vytáhl lahvičku po nějakém léku. Uvnitř jsem zahlédla drobné kamínky a šedožlutý písek. „Co je to, tati?“ „Písek z pouště. Pravý, nefalšovaný. Takhle, děvčata, vypadá písek na Sahaře.“ Tím předání darů z Egypta skončilo.

Další možnost: skládaná sukně s proužkovanou halenkou. Chovankyně ústavu pro blbečky ve vycházkové uniformě. Schází jen námořnická čepice s nápisem Nazdar!

Za rok si už dovolím přetřít rty a nepatrně protáhnout obočí. Táta bude šílet. Klidně ho usadím. Staré Egypťanky se také líčily, aby zdůraznily svou krásu a vznešenost. A šmytec!

Jo, holka, člověk musí mít tuhle!“ Gusta si dvěma prsty poklepal do míst, kde tušil skrytou šedou kůru mozkovou.

Usmála se, jak jsem ji snad nikdy neviděla. Ba ne, na jedné staré fotografii má stejný výraz.

„Kdy přijde to děvče?“ „Myslíš Idu? Po večeři…“ Věděla o její návštěvě. Ale mě zamrzelo, že si vzpomněla právě teď. Zbožňuji chvíle, kdy se zapomene a začne vyprávět o svém mládí.

„Proč? Jsem normální návštěvník Krabonoše. Když ti na tom tolik záleží, prodej mi za korunu jeden študentskej lupen a jdem.“

„Kam tě zvaly?“ zeptala se maminka a srovnala na skříni svazky nějakých časopisů. Nesnesla, aby měl táta v kanceláři nepořádek. V prvních letech manželství se mu prý snažila domlouvat. Když poznala, že její pokyny vyznívají naplano, omezila se už jen na trpitelské povzdechy.

Společnost před samoobsluhou nedoznala změn. Fóma Zvánovec vyprávěla o svých marných pokusech stát se holičkou a kadeřnicí. Nijak nás nepřekvapovala. Všichni jsme dávno věděli, že mnohem snáze se stane člověk atomovým fyzikem než holičkou. V prvním případě mu totiž zcela postačí výtečný prospěch. Stát se holičkou bez protekce je vyloučeno.

Oblečená jsem se vrhla na gauč a chtělo se mi řvát. Pak mě napadlo, že jsem vlastně prožila krásný večer. Opakovala jsem si v duchu jeho minuty jako slabiky kouzelného zaklínadla.

Vešla jsem do tmavé síně. Voněly zde brambory a čerstvě usušené seno. A možná fajfka. Starý pan Kocourek zemřel asi před osmi lety. Ještě ho pamatuji: nechával nás zabafčit z fajfky a měl hroznou radost, když jsme se s Hankou zakuckávaly. Ta zvláštní vůně nezmizela ani po letech.

Maminka nás přinutila, abychom mávali rukama na rozloučenou. Vzteky jsem si div nevykloubila ruku.

Viděl jsi za tu dobu větší hovádko, než jsem já? Řekni, Joachime, ty blbče…..

Ale pojednou si všimnu dvou vyleštěných korbelíků na stole. Čtrnácté a patnácté století. Petr je po večerech čistí vídeňskou křídou.

Na jaře přidávala babička do bramboráků čerstvé kopřivy.

A zámecký park mi chrlil vstříc vůni, kterou bych poznala mezi tisíci potmě i popaměti.

<2022 - Hezká prázdninová oddychovka; dobré srovnání proti známému filmu.>