Vladislav Vančura

Český spisovatel (povoláním lékař) popravený německou lůzou za okupace.

Rozmarné léto [143]

Ať poshoví nos a odulý ret, jenž vyrazil z obličeje tak prudce, ať se mírní, neboť, probůh, město je klidné.

..a jejich provinění se stala řádem světa. Neboť, ať poznovu dím, čas propůjčuje důstojnost i zrůdám.”..

“Tento způsob léta,” děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, “zdá se mi poněkud nešťastným.

Sesedněte se svého koštěte, vidím je zřetelně mezi vašimi stehny. Zanechte ohavnosti, jež vás zahubí.

Byly mi vštípeny názory zdravotnické, přijal jsem je a jsem jich dbalý s velikým prospěchem svého těla. Jděte mi k šípku se svou knihou ód a s prstem, jenž hryže omletý řádek, nemoha se dobrati smyslu. Jděte, vy vykladači ohavnosti, klábosících liter a dýchavičných řádků, jimž se zmanulo kulhati podle pravidla.”..

Probůh, podržte si svůj doutník a buďte němý.”..

“Dobrý den,” řekl z oblaku vybraných stájových vůní.

“Pane,” děl Důra, vylézaje z vody, “major nečetl vaši knihy a nebude jí čísti, ani kdyby byla ještě starší. Což je tak pošetilý, aby věřil, že staří oslové hýkají lépe Přišel loviti ryby a vy, křiče ze všech sil, je zaháníte.”..

..neboť zaujetí jsou odlesk vášní.

“Můj manžel plkává dosti často,” pravila paní Důrová, “ach! Je mi to snášeti od sedmnáctého roku, neboť vězte, že jsem se provdala mláda. Ano, mohla jsem voliti mezi lepšími chlapíky, než je mistr, avšak Antonín zbil ženichy a zmocniv se klíčů, jež jako s uděláním se hodily k mým dvířkám, obtěžoval mě tak dlouho, až bylo nutné slaviti svatbu.

“Co chcete říci, mistře,” zeptal se kanovník, “zdá se mi, že jste na své cestě za výrazem došel až k stupni nesrozumitelnosti téměř zajímavé.”..

“Srozuměla jsem,” pravila paní Důrová, “že se hádáte o jakési nesmysly a že křičíte, jako by šlo o peníze.

“Vylévati víno?” odvětil kanovník, “vylévati víno a kaziti knihy jsou těžká proviněni, pane!”..

“Neopakujte těch tlachů z pisklavých knihoven!”..

Mistr, vy a já, paní, jsme v létech, kdy se již nekřičí z plných plic a kdy můžeme minouti plot sousedův bez pokušení, abychom jej přeskočili.

..a hrubě se mýle v podstatných věcech.

“Cítím živě,” děl major, “že žvaníte, mistře, zdály se vám snad kozelce nedokonalými?” “Hledáte-li dokonalost v kozelcích,” odvětil Antonín krče rameny, “nemám, co bych řekl.”..

“Bud’ proklet tento stav,” pravila si sedíc nejmenší částí těla na okně a kývajíc nohama, co smutná a chabá její sukně splývala podél zdi, “buď proklet tento stav, v němž se mi nedostává všeho mimo potupu a ukřivďování. Mohla jsem voliti z pěkné smečky chlapíků a hle, co jsem si vyvolila. Chlupatce, jehož kníry trčí jako plátenický loket, když jej pes nese v hubě. Ňumu, který miluje rozpálená kamna, nunváře shánějícího cizí peroutku, třebaže je doma plno peří!”..

“Dnes při snídani jsem zaslechl jakési řeči,” pravil kanovník”Mluví se, Antoníne, že to byla Anna z vozu kouzelníkova a že jste ji vlekl vrbinami až sem. To nešťastné děvče, majore, bylo prý nuceno vrhnouti se do vody, aby uniklo návrhům nestoudníkovým!

Potom se jal abbé spílati a mluvil špatně o literatuře a o knihách řka, že básníci jsou lidé nesmělí, že to řemeslo nezjednává cti a že platí u ženských za onuci.

“Tím hůře,” odpověděl opět strážník, “kdo krade ve dne, je dvojnásobný lump.

“Myslím,” odpověděl kněz, “že jste veliký hříšník a že tato zlá denní povětrnost je trest nebes.” “I čerta,” odvětil. Antonín, “byly doby, kdy jsme hřešili ostošest, a přece svítilo slunce! Myslím, že to v tom nevězí.”..

“Často jsem se bál o váš zdravý rozum a vidím, že moje strachy byly důvodné. Jak můžete žertovati o tom, že vám utekla žena” pravil Hugo.

V hostinci tohoto pěkného jména několik pijáků přebralo míru, a protože to byli lidé hádaví a popudliví, jali se pokřikovati na hostinského pravíce, že je to starý brynda a pepřil. “Jakže, vy mátonoho, chcete nás popuzovati? Pročpak před nás přistrkujete pinku? Vy šňupko, vy špatný živnostníku, vy smrdivko.”..

..na němž byli uměle vyobrazeni dva hadi, jak se navzájem požírají,..

..avšak pokud jde o moje chyby, jsou nenapravitelné. Viděl jsem dnes pradlenu, jež stála po kolena v Orši. Byla daleko ošklivější než Anna, a přece mi bylo jasné, že jsem se nepolepšil.

..a aby jeho hněv nebyl vystřídán náladou smírnou a aby si zachoval prudkost, kouzelník se štípal do stehen.

K čertu,” dodal vida, že část ran se snáší na Annina záda, “miřte lépe nebo zraníte moji dámu.” “Vaši dámu” vykřikl Arnoštek, popadnuv Annu za vlasy, “vaši dámu! Což jste pozbyl rozumu.” “Ne,” odpověděl Hugo, “neboť Anna zůstane se mnou a vy odejdete.” Kouzelník řekl, že udělá, co bude chtíti, a Anna, patříc z jednoho muže na druhého a srovnávajíc krásné skutky Arnoštkovy s nečinností majorovou, rozhodla se pro prvého. “Je nezbytné, abychom byli shovívaví k slabosti svých přátel,” pravila dotýkajíc se ruky kouzelníkovy, “nechte majora naživu, nezabíjejte ho.”..

Vy a major jste vzácní mužové. Avšak co s tím? Pijte”..

..neboť jen blázen slouží minulým věcem a neužívá toho, co jest.”..

Jak je krásné strojiti dějství od počátku do konce a opakovati je znovu a znovu před lidmi, z nichž nikdo mimo nás neví, co se stane.

Jak je to krásné. Jak je krásné býti kadeřavým”..

<2022>