Umberto Eco

Italský spisoval a filozof, znalec středověku.

Jméno růže [20]

Při velké tělesné únavě a silném vnitřním napětí se dostavují okamžiky, kdy se nám zjevují osoby, které jsme kdysi znávali.

Laudes - ..bohoslužba má končit za úsvitu.

..pravda se nám předvádí napřed v úlomcích omylného světa..

..čekám, až mě pohltí bezedná propast tichého a pustého božství..

..ti, kdo ho obklopovali, se už obrátili v prach a z prachu si jejich tělo vzalo smrtonosnou šeď..

..že krása všehomíra se zakládá nejen na jednotě v různosti, ale i na různosti v jednotě..

Řád je pořád ještě mocný, hniloba měst však už se valí na naše svatá místa..

"Viléme, ty víš, jak málo lpím na věcech tohoto světa !"

"..že co lidi nazývají ďáblem, je sám Bůh, neboť ďábel je poznání a Bůh je rovněž poznání."

"Pýše obrazů nelze uniknout,.."

"Tři věci společně totiž vytvářejí krásu: především úplnost či dokonalost, a proto považujeme za ošklivé věci neúplné, pak náležitá proporčnost neboli soulad a nakonec jas a světlo, proto máme za krásné to, co má jasné barvy."

"Jako by v něm zanechalo stopy mnoho vášní, jež vůle sice ukáznila, které však stejně hnětly rysy tváře, i když ji už neovládaly."

"Protože věda není jen vědět to, co se dělat musí nebo může, ale i to, co by se udělat mohlo a co se třeba nesmí."

Matulina se ostatně, hlavně v zimě, odbývá brzy, za hluboké noci, a příroda je ponořená do spánku, vždyť mnich má vstávat za tmy a dlouho se za tmy modlit, očekávat příchod dne a rozsvěcovat temnoty plamenem své zbožnosti.

"Naše řemeslo je kruté," řekl Vilém. "Jako je kruté řemeslo inkvizitora. Je třeba uhodit na toho nejslabšího a ve chvíli největší slabosti."

..neboť poznávám, že jsou dobré a krásné, že existují podle vlastních zásad úměrnosti..

Nesmíme se však oddávat potěše z diskuze a považovat ji za cíl, jako to činí pařížští mistři.

Pak mě poslal do cely, aby si odpočal. Když jsem uléhal, dospěl jsem k závěru, že mě můj otec neměl posílat do světa, který je složitější, než jsem si myslil.

<(znovu) 2016-2018>